Společenstvo může si z vyplaceného obnosu podílu sraziti vše, co je člen dlužen. Nejasnost stanov. Soud rekursní je oprávněn samostatně nové výtky stanovám společenstva činiti. Lhůta výpovědní může na určitou dobu býti vyloučena.

C. k. krajský soud v J. jako soud rejstřík vedoucí, odepřel usnesením ze dne 12. května 1908 č. j. Firm. 422/Spl.IV.302/14 zápis změny čl. 7. stanov Podkrkonošského perlařského družstva v H., zapsaného společenstva s ruč. obmezeným, podle něhož výpověď podílů až do konce r. 1913 vyloučena býti má — poněvadž odporuje článek ten § 54. zák. ze dne 9. dubna 1873, jenž je sice zařazen mezi zvláštní ustanovení o společenstvech s ruč. neobmezeným, platí-li o těchto, ale platí tím spíše o společenstvech s ruč. obrn. — ostatní usnesené změny stanov ale zapsal.
Rekursu společenstvem do tohoto usnesení podanému c. k. vrchní zem. soud. v král. Českém jako soud rekursní usnesením — 282 —
ze dne 6. června 1908 č. j. R. IV. 143/8 / 1 vyhověl, usnesení v odpor vzaté v ten smysl změnil, že odpadnouti mají z usnesení toho slova: Zápis změny čl. 7. — až vyloučena — a to z následujících
důvodů:
Rekursní soud nesdílí výtku c. k. krajským soudem stanovám činěnou, že čl. 7., kterým výpověď podílů až do konce r. 1913 se vylučuje, předpisu § 54. zák. o společenstvech neodpovídá a proto vyloučen býti musí. § 54. cit. obsažen jest v hlavě II. nadepsané »zvláštní předpisy o společenstvech s ruč. neobmezeným«, výminečných předpisů těch nelze analogicky na společenstva s ruč. obmezeným užiti a z §§ 5. č. 4. 77. a 78. téhož zákona v kapitole III. o společenstvech s ruč. obmezeným jednajících, nemožnost takového prodloužení přípustnosti výpovědi na delší dobu než 1 rok odvoditi nelze, naopak dá se z § 78., jenž o možnosti určení delšího ručení jedná, odvoditi, že také lhůta výpovědní prodloužena býti může. Ustanovením takovým přispěti se hledí toliko k tomu, aby se společenstvo hospodářsky mohlo sesíliti a překonati spíše obtíže, jež s hospodařením spojeny jsou.
Proto rekursu vyhověno a jak shora naznačeno nařízeno.
Rekursní soud ve vlastní své právomoci, zkoumaje stanovy opravené, shledal, že v jiných směrech nevyhovují zákonu společenstevnímu, ano jemu se příčí a to:
1. Čl. 9. odst. 2. ustanovující, že nedoplatí-li člen svého podílu, nemá, pozbývaje členství, nároku na vrácení učiněných splátek, leč by mu valná hromada nárok takový přiznala, jest nejen v odporu s čl. 8., poněvadž dle tohoto článku ten, kdo nedoplatil podílu není ještě tím vyloučen, ale i v odporu s § 79. zák., poněvadž i kdyby byl prohlášen dodatně dozorčí radou neb představenstvem neb val. hromadou za vyloučena, musí jemu po uplynutí doby ručební vrácen býti závodní podíl a jeho pohledanost. Musit již na základě toho, že kdo členem se stal, po zániku členství jeho závodní podíl a pohledanost jemu vrácena resp. vyplacena býti.
2. Čl. 10. odst. 2., dle něhož je společenstvo oprávněno sraziti si z vyplaceného obnosu vše, co je člen družstvu dlužen, odporuje povaze závod, podílů. Tyto stávají se zaplacením jměním společenstva, tudíž massou od jmění jednotlivého člena oddělenou, jež jedině účelům společenstevním t. j. ku uspokojení věřitelů společenstva sloužiti může. Nelze tudíž přiznati společenstvu jakési retenční právo vůči jednotlivému členu v příčině jeho závodního podílu.
3. Ve smyslu odst. 1. a 2., opravených čl. 9. a 10., sluší též opraviti čl. 11. stanov. Ku provedení těchto oprav má soud rejstříkový představenstvu společenstva přiměřenou lhůtu určiti a na dodržení téže ve smyslu § 87. zák. o společenstvech hleděti. — 283 —
Společenstvo podalo revisní rekurs do dalších výtek rekursním soudem učiněných. O tomto usnesl se c. k. nejvyšší soud dne 8. července 1908 pod č. j. 551/8 —takto: I. Dovolacímu rekursu se částečně vyhovuje a v odpor brané usnesení soudu rekursního ohledně výtek v odstavcích za 3 odůvodnění učiněných, co do poslednější však jen potud, pokud je tam odvoláno na čl. 11. stanov, v ten smysl se změňuje, že odpadají výtky na uvedených místech usnesení soudu rekursního učiněné.
II. Jinak se dovolacímu rekursu místa nedává.
Důvody:
ad I. Pokud rekurs dovolací směřuje proti tomu, že v odpor brané usnesení soudu rekursního v 2. odstavci odůvodnění pozastavuje se nad ustanovením čl. 10. odst. 2. stanov a důsledně pak ve 3. odstavci také nad ustanovením čl. 11., pokud se toto odvolává na čl. 10., jest odůvodněn, neboť nárok bývalého společníka na výplatu jeho podílu, kterýžto případ čl. 10. stanov v prvém odstavci má na zřeteli, jest pohledávkou společníka proti společenstvu a způsobilost této pohledávky ke kompensaci s nároky, které má společenstvo proti společníkovi, nastává mocí zákona. Protož v ustanovení druného odstavce čl. 10., dle něhož družstvo jest oprávněno sraziti si z vyplaceného obnosu vše, co je člen družstvu dlužen, nelze shledávati nic nepřípustného, kdyžtě zkrácení věřitelů nemůže nastati tím, že společenstvo vyplatí společníkovi jeho podíl obnosem o pohledávku společenstva zmenšeným.
Ustanovení do čl. 10. al. 2. stanov pojaté nepříčí se tedy ani zákonu o společenstvech, ani právní povaze podílů společenstevních a může tudíž zůstati, stejně jako ustanovení čl. 11., pokud toto se odvolává na čl. 10. V tomto směru tedy slušelo vyhověti dovolacímu rekursu a změnou usnesení soudu rekursního uznati, jak svrchu ad I. uvedeno.
Ad. II. Bezdůvodným však je rekurs dovolací, pokud v dalších vývodech svých hájí stanovisko, že není závady ani proti ustanovení čl. 9. al. 2. stanov a důsledkem toho proti čl. 11., pokud na. toto ustanovení stanov se odvolává a že tedy také tato dvě místa stanov mohou na dále zůstati tak jak nyní znějí. Neboť, ač nelze zhola souhlasiti s pochybnostmi, jež soud rekursní v té příčině vyslovil, tož nelze přece přehlédnouti, že dotčenému ustanovení § 9. al. 2. stanov nedostává se oné, veškerou pochybnost vylučující přesnosti a jasnosti, které při smlouvě společenstevní nezbytně je třeba. V té příčině stačí asi úplně poukázati na to, jak různě dotčené ustanovení stanov vykládáno jest jednak soudem rekursním, jednak dovolatelkou. Proti názoru této poslednější, která jakožto zhotovitelka společenstevní smlouvy onomu místu věty, které se pozbytí členství týká (pozbývaje členství) přikládá smysl podmínečný, stojí — 284 —
totiž výklad soudu rekursního, jenž v závadném místě spatřuje stanovení způsobu zániku členství, jaký v čl. 8. stanov předvídán není a jenž také bez dalšího odmítnouti se nedá, ježto při jazykově správné stylisaci nalézá dokonce v obecné mluvě oporu větší, než odporující jemu výklad dovolatelky. Vzhledem k těmto úvahám je tedy třeba zachovati v platnosti výtky, které soud rekursní učinil ustanovení čl. 9. al. 2. a příslušné části čl. 10. stanov.
Ježto by však tato ustanovení smlouvy společenstevní, vezme-li se za základ smysl podmínečný jim v dovolacím rekursu přikládaný, úplně v souhlas uvedena býti mohla jak se zákonem o společenstvech, tak i s ostatními ustanoveními stanov, ponechává se dovolatelce ovšem na vůli, modifikovati ono pochybné místo, které závadným shledáno bylo, tak, aby jazykově i stylisticky bylo správným.
Dr. Jos. Worel,
sekretář vrch. z. s. v Praze.

Citace:

Společenstvo múze si z vyplaceného obnosu podílu sraziti v se, co je člen dlužen. Nejasnost stanov. Soud rekursní je oprávněn samostatně nové výtky stanovám společenstva činiti. . Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1908, svazek/ročník 17, číslo/sešit 6, s. 295-298.