Případ podmíněného zaplacení obecnoprávního dluhu směnkou (datio in solutum).

Na realitě vl. č. 31. ve St. Bělé vloženo jest na základě dluhopisu ze dne 3. srpna 1905 právo zástavní pro pohledávku K. B. v obnosu 600 K s přísl. Vlastníkem reality té jest F. K. Hypot. věřitel K. B. upadl do konkursu a správce konkursní v podstaty vymáhá žalobou hypotekární zaplacení oné pohledávky. Žalovaný dlužník F. K. namítá, že pohledávka tato byla zaplacena tím, že na týž dluh byla téhož dne 3. srpna 1905 vydána K. B-ovi směnka, již tento eskomptoval a obdrženou valutu pro sebe si ponechal a jež, byvši obnovována, po splátce 100 K obnosem 500 K dosud nezaplacena jest.
Žalobní žádost byla ve všech 3 instancích zamítnuta.
Důvody I. stolice:
Rozřešení přítomného sporu závislo jest od zodpovědění otázky, zda-li tím, že věřitel K. B. na svoji obecnoprávní pohledávku obdržel od dlužníka směnku, již pak dále dal a peníze za ni obdržené si ponechal, onen obecnoprávní dluh zanikl čili nic, aneb jinými slovy řečeno, zda-li v přijetí směnky a opatření si peněz za ni spatřovati dlužno v našem případě privativní novaci.
K novaci vyžaduje se dle § 1376. obč. zák. změna právního důvodu pohledávky aneb předmětu jejího s úmyslem (§ 1375. obč. zák.), aby starý dluh v nový přešel. V daném případě na tentýž dluh vystavena byla směnka, a tím nastala též změna právního důvodu závazku a sluší tedy ještě zkoumati, zamýšlely-li strany touto změnou na místě závazku stávajícího založiti závazek nový tak, aby onen starý zanikl. Výslovný projev vůle stran v tom směru se nestal a zákon ho také nevyhledává. Ale výpovědí K. B. jest zjištěno, že valutu za eskomptovanou směnku přijal s přesvědčením, že tím dluh obecnoprávní jest zaplacen. Na základě této výpovědi dlužno míti za to, že na straně věřitelově animus novandi byl a že ho týž na jevo dal tím, že úroků z dluhu obecnoprávního nevybíral a tento nijak k platnosti nepřiváděl (§ 863. obč. zák.). Z korrespondentního jednání dlužníkova, že totiž již jen — 247 —
nový směneční dluh úrokoval a o starý, obecnoprávní se již dále nestaral, jde na jevo, že i on mlčky tento dluh za zaniklý považoval a tedy také směnku animo novandi vydal (§ 863. obč. z.), což ostatně plyne z povahy věci, neboť za poměrů, daných při vystavení směnky, těžko jest si mysliti, že dlužník tomu chtěl, aby oba dluhy, obecnoprávní i směnečný, na dále vedle sebe trvaly.
Dlužno tedy vzhledem k řečenému míti za to, že animus novandi tu byl a též mlčky byl dán na jevo uvedenými činy smluvních stran. Tím jest pak prokázáno, že privativní novace přišla k místu, a že dluh obecnoprávní, předmět žaloby tvořící, platně zanikl.
Nerozhodno jest, že právo zástavní, jímž pohledávka obecnoprávní byla zajištěna, nebylo stranami zrušeno; z výpovědi K. B., že právo to nechtěl dáti vymazati, jelikož byl na směnce spolupodepsán a chtěl míti jistotu pro případ, že by směnku sám platiti musil, jakož i z výpovědi žalovaného, že o tom věděl a tím se spokojil, jde spíše na jevo, že zde vůle stran, mlčky projevená ponecháním hypotéky, se nesla k tomu, aby zástava, daná ku pojištění dluhu obecnoprávniho, sloužila též za jistotu pro dluh nový, což zákonem jest připuštěno (§ 1378. obč. zák.).
Důvody II. stolice:
Odvolací důvod nesprávného právního posouzení věci oprávněným není. Z výpovědi svědkyně C. B. a ze souhlasných výpovědí obou stran vychází na jevo a jest též žalující stranou v odvolacím spisu připuštěno, že hypotekární dluh 600 K povstal tím, že F. K. u K. B. zboží odebíral a kupní cenu 600 K dlužen zůstal, že k žádosti K. B. tento dluh pojistiti dal na své nemovitosti vl. č. 31. ve St. Bělé a současně mu na tento dluh přijal směnku. Žalovaný již v první instanci učinil námitku zaplacení hypotekárního dluhu tím, že odevzdal směnku jím přijatou a E. R., jenž u filiálky Živnostenské banky v M. O. úvěr měl, vystavenou, K. B-ovi za tím účelem, aby si eskomptováním směnky peníze opatřil, což se také stalo a tím hypotekární dluh zaplacen byl. Tato námitka také prokázána byla. Neboť soud I. instance na základě výpovědí svědků E. R., F. N., C. B. a souhlasných výpovědí K. B. a žalovaného zjistil, že skutečně zmíněná směnka per 600 K za tím účelem K. B-ovi od dlužníka odevzdána byla, aby si prodejem nebo eskomptováním směnky peníze opatřil, že se to též stalo, že K. B. od filiálky Živ. banky v M. O. směnečnou valutu per 600 K obdržel a až dosud podržel. Úmysl stran při odevzdání směnky směřoval tudíž k tomu, tuto směnku jako cenný předmět věřiteli za účelem placení z valuty, eskomptem získané, odevzdati. Toto placení ovšem prozatímně, dokud K. B. v nebezpečenství byl, že jako indossant směnky v cestě regressu obdrženou valutu zase bude musiti vrátiti, nebylo ještě definitivním a účinek — 248 —
zániku pohledávky kupní ceny per 600 K zaplacením byl prozatímně ještě podmíněn tím, že věřitel obdrženou eskomptní valutu bude moci definitivně podržeti. Jakmile se ale rozhodlo, že K. B. směnečnou valutu může podržeti a nemůže již býti přidržen, ji v cestě směnečného regressu zase vrátiti, stalo se placení definitivním a účinek zániku původní pohledávky kupní ceny zaplacením se stal bezpodmínečným. Tento případ také skutečně nastal; neboť výpověďmi svědků E. R., J. B., C. B. a souhlasnými výpověďmi K. B. a žalovaného jest prokázáno, že dlužník F. K. na zmíněný směnečný dluh zaplatil předem částku 100 K a pak zbytek 500 K, že tuto vyplacenou směnku, která spisům přiložena jest, obdržel zpět, že sobě sice obnos 500, potřebný k úplnému vyplacení této směnky, opatřil tím, že si u Občanské záložny ve St. Bělé vypůjčil na jinou směnku obnos 500 K, že ale na této poslednější směnce K. B. již podepsán není, nýbrž jiní ručitelé a že K. B. již v žádném směnečném závazku není. Tím jest zároveň zjištěno, že K. B. obdrženou eskomptní valutu per 600 K definitivně podržeti může, ana možnost vyloučena jest, že by v cestě směnečného regressu tuto valutu zase vrátiti musil. Za takových okolností jest též bezvýznamným, jakým způsobem si F. K obnos 500 K k vyplacení směnky u filiálky Živnostenské banky opatřil.
Kdyby tudíž K. B. osobně hypotekární pohledávku 600 K k platnosti přiváděl, žádal by podruhé zaplacení téže pohledávky kupní ceny 600 K, která hypotekárně zajištěna byla a totéž platí i o konkursní podstatě, která na místo kridatáře nastupuje
Poukazuje-li odvolatelka k tomu, že úmysl stran, zrušiti původní dluh kupní ceny odevzdáním směnky, odporuje tomu, že právo hypotekární pro tento dluh v platnosti ponecháno bylo, dlužno připomenouti, že účinek zániku původní pohledávky zaplacením v začátku byl nejistým a podmíněným tím, že věřitel eskomptní valutu nebude museti v cestě regressu zase vrátiti; kdyby k takovému regressu a vrácení eskomptní valuty bylo přišlo, stal by se pokus zaplacení bezvýsledným a hypotekární právo by podrželo svůj úplný význam a účinek. Nelze tudíž shledati odporu mezi ponecháním hypotekárního práva a úmyslem stran, zrušiti závazek zaplacením.
Jest tudíž odvolání bezdůvodné a byl rozsudek soudu první instance, zákonu a stavu věci odpovídající, potvrzen.
Důvody nejvyššího soudu:
O § 503. č. 4. c. ř. s. opřené dovolání není důvodno.
Soud odvolací posoudil věc správně v ohledu právním. Podle zjištění stolic nižších dal F. K. K. B-ovi na jednu a tutéž pohledávku z kupní ceny per 600 K nejen dlužní úpis de dato 3. srpna 1905, nýbrž též směnku de dato 3. srpna 1905, opatřenou jeho akceptem, kteroužto směnku K. B. jako indossant spolupodepsal. — 249 —
Dále přijato za prokázáno, že K. B. eskomptem směnky dostal směneční valutu 600 K vyplacenu a že směnka K. B-em spolupodepsaná, resp. směnka později při prolongaci na místo její nastoupivší, F. K-ou byla vyplacena, takže K. B. již ani postihem nemůže býti přidržován zaplatiti směnku F. K-ou akceptovanou a K. B-em indossovanou. A poněvadž již stolice prvá zjistila, že K. B. sám, obdržev směneční valutu 600 K pokládal se za uspokojena se svou pohledávkou per 600 K, podle dlužního úpisu ze dne 3. srpna 1905 zástavním právem zjištěnou a že práva zástavního jen proto se ihned nevzdal, aby měl zajištění pro případ, že by byl nucen zaplatiti obnos směneční postihem — lze zajisté plným právem z toho usuzovati, že K. B. směnku přijal na místo placení a že mu tedy vzhledem k tomu, že obdržel směneční obnos 600 K a že nenastal právní závazek ze směnečního postihu, oproti F. K-ovi nepřísluší již ani pohledávka z kupní ceny per 600 K, ani vůbec pohledávka jiná, a že by žalovaný, nucen jsa přes to přese všechno zaplatiti obnos 600 K podle dlužního úpisu, opravdu musil zaplatiti svůj dluh dvakráte, jak již soud odvolací zcela případně vytkl.
Tvrzení v odvolacím spisu, že žalovaný směnku dosud nezaplatil, nesouhlasí se skutkovým stavem, stolicemi nižšími zjištěným, takže k němu ani v rámci dovolacího důvodu č. 4 nelze přihlížeti.
Okolnost však, že si F. K. k zaplacení směnky, jež K. B-em byla spolupodepsána, vypůjčil obnos 500 K u záložny ve St. Bělé na směnku, K. B em nespolupodepsanou, je pro rozhodnutí přítomné rozepře irrelevantní, neboť je lhostejno, jakým způsobem si opatřil F. K. peníze k zaplacení jediné zde důležité směnky, K. B-em spolupodepsané.
Nebylo tedy dovolání vyhověti.
(Rozh. nejv. soudu ze dne 24. března 1908, č. j. Rv III. 76/8 / 1.
Soud. adjunkt Skřipský.

Citace:

Případ podmíněného zaplacení obecnoprávního dluhu směnkou (datio in solutum). Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1908, svazek/ročník 17, číslo/sešit 5, s. 260-263.