Žádné zákonné ustanovení tomu nebrání, aby odřeknutí se práva dědického na jistou pozůstalost za souhlasu zůstavitele a spolukontrahenta odvoláno bylo, pak-li někdo jiný žádného práva nenabyl.

Žalobkyně Růžena P. odevzdala svému otci Janu P. prohlášení dne 2. srpna 1898 toho obsahu, že vzhledem k tomu, že jí rodičové bezplatně postoupili dům čís. 630 v Plzni, prohlašuje, že je od svých rodičů co do otcovského a mateřského podílu úplně vyrovnána, že nemá od nich více k pohledávání a že se tímto výslovně veškerých nároků na pozůstalost svých rodičů zříká. Když pak její otec Jan P. v roce 1907 zemřel a v jeho pozůstalosti toto prohlášení nalezeno bylo, byla žalobkyně Růžena P. pozůstalostním soudem při projednání pozůstalosti po Janu P. na pořad práva poukázána, by uznání svého práva dědického v uvedené pozůstalosti proti spoludědičce Anně P. vymáhala, ano by jinak na její přihlášení se k dědictví přihlíženo nebylo.
Soud první stolice tuto její žalobu zamítl, dovolávaje se ustanovení §§ 538., 551. a 767. obč. zák., ana se žalobkyně práva dědického vydáním uvedeného prohlášení platně vzdala.
C. k. vrchní zemský soud pro království české v Praze připustil a provedl svědecké důkazy k odvolání žalobkyně o jejím tvrzený — 266 —
že otec později za změněných rodinných poměrů vícekráte prohlásil před svou smrtí, že ono prohlášení a ujednání v roce 1898 více neplatí a se zrušuje a rozhodnutím ze dne 26. března 1908 Bc. III. 29/8 / 11 odvolání vyhověl a rozsudek první stolice v ten způsob změnil, že žalobkyni právo děditi ze zákona přiznal.
Důvody:
Právní názor první stolicí vyslovený, že vzdání se nároku na určité dědictví odvolati a dřívější stav zříditi nelze, jest mylným.
Soud odvolací pokládá tvrzení žalobkyně v příčině prohlášení se otce jejího před smrtí jeho za směrodatné.
Z prohlášení žalobkyně ze dne 2. srpna 1898 za živobytí rodičů nikdo jiný žádného práva nenabyl, poněvadž právo děditi teprve smrtí zůstavitele nastává. (§§ 536. a 537. obč. zák.) Nebylo proto žádné překážky, aby zřeknutí se dědictví v prohlášení ze dne 2. srpna 1898 obsažené, kdykoliv, zejména za zmíněných poměrů smlouvajícími stranami za neplatné prohlášeno bylo. Žádné zákonné ustanovení tomu nebrání, aby odřeknutí se práva dědického na jistou pozůstalost za souhlasu zůstavitele a spolukontrahenta odvoláno bylo, neboť vzdání se dědictví ve smyslu § 551. a 538. obč. zák. jest smlouvou uzavřenou mezi zůstavitelem a praesumptivním dědicem o právu dědickém. A ježto právo toto v době uzavření smlouvy neexistuje, může ihned býti zrušeno a může proto smlouva o něm uzavřená vzájemným dohodnutím stran rozvázána býti.
To co vzájemnou vůlí bylo dohodnuto, může vzájemnou vůlí býti zrušeno.
Odvozuje-li takovou neodvolatelnost soud processníz ustanovení § 806. obč. zák., kterým se zakazuje odvolání dědické přihlášky, tedy soud odvolací má za to, že tohoto výjimečného, jinému účeli sloužícího ustanovení v tomto případě obdobně užiti nelze. Že dotčené písemní prohlášení ze dne 2. srpna 1898 zůstavitel nezničil, nemění ve smyslu § 551 obč. zák. ničeho na věci, neboť platnost vzdání se dědictví není žádnou určitou formou vázáno a může listinné dohodnutí ústním prohlášením contrario consensu býti odvoláno. Otázka, zda-li a pokud žalobkyně bude povinna to, co za živobytí otce svého obdržela, konferovat! — §§ 788., 790 obč. zák. — se sporu tohoto nedotýká. Dovolání žalované strany nejvyšší soud rozhodnutím ze dne 16. června 1908 Rv. II 472/8 / 1 nevyhověl a rozsudek soudu odvolacího potvrdil.
Důvody:
Dovolání se opírající o dovolací důvod podle § 503. ad 4 c. ř. s. ospravedlněno není. — 267 —
Nemá zřeknutí se dědictví ve smyslu § 556. c. ř. s. spočívající na souhlasném projevu vůle praesumptivního dědice a zůstavitele, nikterak účinku zrušujícího ihned právo dědické, jež v době zůstavitelova života ještě neexsistuje (§§ 532., 536. obč. zák.) a nezakládá také z téhož důvodu pražádného nabytí práva pro jiné praesumptivní účastníky na dědictví, nýbrž stanoví jen od jednostranné změny vůle neodvislou překážku delace, která může právně vzhledem ku povaze jejího povstání cestou smluvní odstraněna býti souhlasným projevem vůle těchže stran.
Že tomu v případě našem tak je, že bylo totiž za souhlasu otce Jana P. neplatné prohlášeno prohlášení o zřeknutí se dědictví ze dne 2. srpna 1898, bylo soudem odvolacím zjištěno.
Názor dovolání, že dědictví se zřeknutí odvolati nelze, nemá v zákoně opory a nelze to ospravedlniti zejména odvoláním se na §§ 767. a 806. obč. zák., jelikož upravuje § 767. obč. zák. pouze účinek, jejž má v zápětí svém pravoplatné zřeknutí se dědictví pozůstávající po právu v době, kdy dědictví připadlo, a §. 806. obč. zák. stanovícího, že přihláška k dědictví je neodvolatelnou a spočívajícího na předpokladech jiných, se za účelem obdobného použití vůbec dovolávati nelze. Hamberger, rada zem. soudu v Plzni.

Citace:

Žádné zákonné ustanovení tomu nebrání, aby odřeknutí se práva dědického na jistou pozůstalost za souhlasu zůstavitele a spolukontrahenta odvoláno bylo, pak-li někdo jiný žádného práva nenabyl.. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1908, svazek/ročník 17, číslo/sešit 6, s. 279-281.