Lucas Jos.: Über die Gesetzes-Publikation in Oesterreich u. dem Deutschen Reiche. V Št. Hradci 1903. S. 248.
Publikace zákonů je dle spis. buď materielní, při které právní řád jak nejvíce možno se stará, aby předpisy právní došly známosti u všech občanů (veřejnými vyhláškami, ohlašováním v místnostech úředních a kostelích), nebo formální, při které se pouze praesumuje, že zákon publikací v obecnou známost vešel, jakmile v určitém listu byl otištěn. Dnes platí při vyhlášení zákonů v Německu jako v Rakousku publikační methoda formalní, původu francouzského; konvent republiky zřídil za revoluce 1793 v Bulletin des lois první list pro vyhlašování zákonů v nynějším našem technickém smyslu a v 1. pol. 19. st. nastala recepce tohoto publikačního prostředku ve státech německých a Rakousku. Základní zásady této publikační methody jsou ty, že publikace děje se rozesýláním určitého listu, ve který veškery zákony, mají-li platiti, musí býti pojaty, a který má takto publikační monopol, a dále, že jen tímto způsobem vyhlášený zákon má materielní platnost a úřady i poddaní, jde-li o platnost nějakého zákona, jsou odkázáni jen na otištěný zákon v zákonníku; otisk zákona je pro ně originálem zákonného předpisu. Největší část spisu věnována je líčení publikačního práva francouzského až do 1870. i v tomto spisu, pracovaném s obsáhlou znalostí pramenův i literatury, zůstal spisovatel věren své theorii o podílu parlamentu na výkonu moci zákonodárné ve státech monarchických. 1
řk.

1. V. o tom Sbor. II. 416.