C. V. Fricker: Gebiet und Gebietshoheit. Tübingen 1901. S. 112. (Aus »Festgaben für Alb. Schäffle zur Feier seines 70. Lebensjahres«.)
Obsahem spisu je obrana mínění spisovatelova, kteréž byl zastával již v první své práci o státním území v r. 1867, proti námitkám, které byli pronesli v oboru státního práva zvláště Seydel a Bornhak a v oboru mezinárodního práva pak Ulmann a Heilborn. Jde o názor F.-ův, že objektem státního panství mohou býti toliko osoby, že stát věci ovládati může jen prostřednictvím osob, že není zvláštního státního panství nad územím a že veškera výsostná práva státní moci jsou toliko výkony moci nad osobami. Mínění, že územní výsost je jen právo státu uvnitř území výsostná práva vykonávati, že územní výsost je imperium, nikoli dominium, stalo se, jak Laband poznamenal, skutečným locus communis státovědecké theorie; jen v mezinárodním právu udrželo se posud, ač i tu s výjimkami (Liszt).
řk.