Rozlukový důvod § 13., lit. g), zák. z 22. května 1919 č. 320 sb. z. a nař. předpokládá trvalou chorobu duševní. — Obhájce «svazku manželského, i když jde o manželství katolíků, není po zákonu povinen podati dovolání z rozsudku II. stolice rozluku potvrzujícího.

(Rozhodnutí nejvyšš. soudu ze dne 15. června 1920 R I 287/20).
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání obhájce svazku manželského, podanému proti rozsudku vrchního zemského soudu v Praze, jímž byl rozsudek prvé stolice, vyslovující rozluku manželství pro duševní chorobu žalované manželky (důvod rozlukový § 13., lit. g), zák. z 22. května 1919 č. 320 sb. z. a.> nař.) potvrzen.
— 55 — Důvody: Dovolatel uznává, že duševní choroba žalované byla bezvadně zjištěna a jde mu jen o právní otázku, zdali zařazení této zjištěné choroby pod rozlukový důvod srovnává se se zákonem bez ohledu na to, je-li choroba žalované trvalou nebo jen periodickou.
Jest nesporno, že žalovaná byla v roce 1896 stižena šílenstvím, že se však po 9 měsících z ústavu choromyslných jako polepšená vrátila domů, kde pak zůstala až do roku 1907; tu však že se její šílenost objevila znovu, že žalovaná pak na základě posudku lékařů X. a Y., usnesením okresního soudu ze dne 2. ledna 1908 L 13/7 pro šílenost byla dána pod opatrovnictví. Od této doby dlí v ústavu choromyslných v Opořanech.
Správně proto mají nižší soudy za to, že vzhledem na dobu od r. 1908 uplynulou, žalovaná trpí trvalou chorobou duševní. Nebylo vůbec ani tvrzeno, že by se v posledních 12 letech u žalované byly vyskytly doby, ve kterých její duch nebyli zastřen.
Jest tu tedy důvod pro rozluku manželství dle § 13., lit. g) shora jmenovaného zákona a bylo proto dovolání odepříti úspěchu.
Obhájce svazku manželského, nebyl vzhledem k ustanovení § 18. dvor. dekr. z 23. srpna 1819 č. 1595 sb. z. s. a § 16. nař. min. spravedlnosti z 9. prosince 1897 č. 283 ř. z. zákonem zavázán podati dovolání, poněvadž tu nešlo o neplatnost manželství, nýbrž o rozluku, ježto však opravný prostředek přece podal a ve věci samé provedl, bylo mu přisouditi náklady zaň podle § 1. zák. z 2. února 1909 č. 24 ř. z. G—r.

Citace:

Rozlukový důvod § 13., lit. g), zák. z 22. května 1919 č. 320 sb. z. a nař. předpokládá trvalou chorobu duševní.. České právo. Časopis Spolku notářů československých. Praha: Spolek notářů československých, 1920, svazek/ročník 2, číslo/sešit 5, s. 63-64.