I poručenským soudem schválený smír, uzavřený mezi rodiči ve sporu jejich o rozvod manželství ohledně výchovу a výživy nezl. dětí lze, změní-li se poměry, v cestě nesporně změniti.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 24. února 1920, R I 85/20).
Při dobrovolném rozvodu manželů od stolu a lože ujednán byl smír mezi rodiči ohledně jediného jejich dítěte nezletilého v ten rozum, že toto zůstane u matky a otec bude na výživu a výchovu jeho přispívati matce do 6 roků dítěte 20 K měsíčně, odtud do 14. roku jeho 40 K měsíčně a odtud až do zaopatření 50 K měsíčně. Smír ten byl ohledně nezl. dítěte vrchnoporučensky schválen v roce 1906.
Dne 7. července 1919 podala matka dítěte žádost u okres. soudu bydliště otcova, aby s ohledem na zlepšené majetkové poměry otcovy a nynější zvýšenou drahotu přidržen byl otec ke zvýšení alimentů z měsíční částky 40 K na 160 K.
První soud odkázal návrh na pořad práva, jelikož otec odpíral své povinnosti, poukazuje na to, že smírem dne 11. září 1906 ve sporu o rozvod manželství od stolu a lože uzavřeném vzala matka na se povinnost dítě živiti a vychovali proti povinnosti otcově přispívali na to určitými obnosy. Jest tedy povinnost otcova ke zvýšení smluvených příspěvku sporná a proto otázku tu dle § 2., č. 7 cís. pat. jen v cestě sporné rozřešiti lze.
Rekursu matčině krajský, jako rékursní soud v L. vyhověl, nařízené usnesení zrušil, a nařídili okres, soudu, aby o návrhu v nesporném řížení dále jednal a rozhodl, poukázav v důvodech na ustanovení § 142 obč. z. v novém znění.
Dovolací mu rekursu nejvyšší soud nevyhověl, poněvadž, jak správně uvedl již rékursní soud, dětem zákonem zaručená zvláštní ochrana toho žádá, aby soud z moci úřední vždy zakročil, jakmile jest toho třeba v zájmu dítěte. Správně také poukázal rekursní soud na ustanovení §u 142 obč. z. v novém znění, že ani ujednání rodičů, ba ani rozhodnutí soudu nemohou býti, nastanou-li jiné poměry, změně ujednání nebo rozhodnuti takového na překážku, jelikož zmíněná zvláštní ochrana, které nezletilí jsou účastni, má v zápětí, že ujednání nebo rozhodnutí o věci této ochrany jejich se týkající, nemohou nikdy trvale stati se právoplatnými.
Mylně domnívá se stěžovatel, že ustanovení §u 142 obč. z. platí toliko pro případ, kde manželé učinili dohodu mimo soud. Vždyť odstavec druhý tohoto zákonného předpisu, jehož se rekursní soud právě dovolal, výslovně uvádí, že i na svá dřívější nařízení při změněných poměrech není soud, vyžaduje-li toho zájem dětí, vázán. Jest tudíž vedle tohoto druhého odstavce dovoleno v zájmu dětí měniti i dohodu za intervence soudu o výchově a výživě dětí docílenou a soudem schválenou, jen když toho interes dětí vyžaduje. (Viz vládní motivy k § 6 první novely k obč. zák.).
Dovolací rekurs musil proto zůstati bez úspěchu.