Třeba příkaz soudní vyřizující výpověď z bytu nevyhovoval předpisům § 562. c. ř. s., není proti němu předce přípustný rekurs, nýbrž lze jej zvrátiti jedině námitkami.

(Rozhodnutí nejvуššího soudu ze dne 16. března 1920 R I 148/20.)
Okresní správní komise v P. žádala dne 30. Jediná 1920 za svolení k výpovědi manželů X z bytu v okresním domě čp. 156 v Р. k termínu květnovému.
Po jednání s oběma stranami, provedeném dne 4. února 1920, vyneseno ihned usnesení, že se svolení k výpovědi dává z důvodu § 7. č. 4. nařízení ze 17./12. 1918 č. 83 sb. z. a nař.
Dne 12. února 1920 (tedy poslední den) podala strana vypovězená rekurs. Den po tom, tedy 13. února 1920 podala strana vypovídající výpověď k stěhování v termínu květnovém, odvolávajíc se na soudní svolení ze dne 4. února 1920 s návrhem, aby odpůrcům bylo přikázáno, odevzdat i najatý předmět . . . pod uvarováními se exekuce.
Usnesení okresního soudu v P. ze 13.. února 1920 K 4/20 výpověď tu vyřizující zní: Odpůrcům se přikazuje, aby této výpovědi pod uvarováním se exekuce vyhověli s podmínkou, že usnesení ze dne 4. února 1920 Ne II 127/20 vejde v moc práva, Nebude-li usnesení to rekursním soudem potvrzeno, nýbrž k stížnosti podané do něho odpůrci žádost za svolení k výpovědi zamítnuta, pozbude i tato výpověď a hořejší příkaz platnosti.
Proti této výpovědi podali vypovězení stížnost dne 21. února 1920 a sice téhož dne, kdy doručeno jim bylo rozhodnutí rekursního soudu ze 17. února 1920 jejich stížnost do usnesení, jímž se okresní správní komisi svolení k výpovědi dává, zamítající.
Rekursní soud (zem. soud v Praze) stížnost vypovězených proti dané výpovědi vyhověl a usnesení ze dne 13. února 1920 K 4/20 v ten rozum změnil, že se výpověď okresní správní komise v zastoupení samosprávného okresu P. jako předčasná zamítá. Důvody: Předpokladem platné výpovědi jest, aby vzhledem k ustanovení § 3. min. nař. usnesení, jimž svolení k výpovědi bylo dáno, nabylo moci práva. Dokud tak se nestalo, nemůže soudem výpověď z poměru nájemného býti dána. Slušelo proto stížnosti vyhověli.
Nejvyšší soud vyhověl dovolacímu rekursu, usnesení rekursního soudu zrušil a rekurs vypovězených manželů X odmítl. Odůvodnění:
Okresní správní komise v P. zastupující samosprávný okres P. odvolávajíc se na svolení okresního soudu v P. ze dme 4. února 1920 Nc II 127/20 vypověděla podáním ze dne 13. února 1920 K 4/20 manželům X byt v domě čp. 156 v Р. k stěhování v termínu květnovém 1920 a navrhla, aby bylo přikázáno odpůrcům, by odevzdali najatý předmět v určeném čase o 121 hodině polední pod uvarováním se exekuce.
Okresní soud usnesením ze 13. února 1920 K 4/20 doručil odpůrcům výpověď s příkazem, aby jí vyhověli pod uvarováním se exekuce s podmínkou, že usnesení ze dne 4. února 1920 Nc II 127/20 nabude moci práva, kdežto nebude-li usnesení to potvrzeno, nýbrž žádost o svolení k výpovědi zamítnuta, pozbude i výpověď i soudní příkaz platnosti.
Hledíc k tomu, co uvedeno, nemůže býti pochybnosti, že usnesení okresního soudu ze dne 13. února 1920 K 4/20 jest příkazem soudním na odevzdání najatého předmětu, který byl vydán na základě výpovědi. Proti takovým příkazům však dle druhého odstavce § 575 c. ř. s. není dopuštěn opravný prostředek mimo námitky, které proti nim lze podati. Tomu nebylo v přítomném: případě na závadu ustanovení druhého odstavce § 4. min. nař. z 9. února 1919 č. 62 sb. z. a nař., podle něhož nepřísluší nájemníku právo námitek, byl-li soudem dán souhlas k výpovědi. Ustanovení tomu nelze rozuměti tak, že by nájemník nemohl vůbec podali námitek proti výpovědi. Právo jeho je obmezemo jen potud, že jsou vyloučeny jen námitky, týkající se otázky, která byla již probrána a právoplatně rozřešena v nesporném řízení dle § 3. dotčeného 1 nařízení — totiž otázky, zda jest tu důvod k výpovědi ve smyslu § 7. nař. ze 17. prosince 1918 č. 83 sb. z. a n. Rovněž nelze přikládali rozhodujícího významu té okolnosti, že okresní soud v P. v usnesení ze dne 13. února 1920 K 4/20 výslovně nevytkl, že a v které lhůtě mají proti výpovědi po případě podány býti námitky (§ 562 c. ř. s.), neboť ustanovení zákonná o tom, jaký opravný prostředek přísluší proti soudnímu opatření a ve které lhůtě dlužno jej vznésti, jsou povahy naprosto vížící a platnost jich nezávisí na tom, byly-li strany výslovně na ně upozorněny.
Pokládali-li tedy manželé X za to, že výpověď je předčasná, poněvadž soudní svolení k ní nenabylo ještě moci práva, měli to uplatniti námitkami, rekurs proti soudnímu příkazu o výpovědi vydanému byl však naprosto vyloučen. Soud rekursní pochybil, že nepřípustný rekurs neodmítl, nýbrž věcně jej vyřídil.

Citace:

Třeba příkaz soudní vyřizující výpověď z bytu nevyhovoval předpisům § 562. c. ř. s., není proti němu předce přípustný rekurs, nýbrž lze jej zvrátiti jedině námitkami.. České právo. Časopis Spolku notářů československých. Praha: Spolek notářů československých, 1920, svazek/ročník 2, číslo/sešit 2, s. 27-27.