Jak dаlеce jest přípustný rekurs proti zrušovacímu usnesení odvolacího soudu dle § 519. č. 2. с. ř. s.

(Rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 11. května 1920 RI 263/20.)
Rekurs vznesený žalobcem do usnesení krajského soudu v Hr. Králové jako soudu odvolacího (Bc. I 19/20), jímž byl rozhodčí nález lidového soudu cenového při okr. soudu v Hr. Králové (Lc 4/19) k odvolání žalovaného jako zmatečný zrušen a věc odkázána zpět na soud stolice první k novému rozhodnutí, byl nejvyšším soudem jako nepřípustný odmítnut.
Důvody: Rekurs žalobcův směřuje proti usnesení soudu odvolacího, jímž rozhodčí nález lidového soudu cenového (nastupující podle § 9. zák. ze dne 28. května 1919 č. 299 sb. z. a nař. na místo rozsudku) pro zmatečnost dle § 477. č. 9 c. ř. s. byl zrušen a věc odkázána zpět na soud první stolice k novému rozhodnutí, při čemž bylo v důvodech zrušovacího usnesení zároveň přikázáno soudu procesnímu, aby za tím účelem pο případě i podrobněji na přetřes vzal rozhodné okolnosti a doplnil důkazy — tedy znovu věc projednal.
Soud dovolací položil ,si především otázku, je-li rekurs do usnesení soudu odvolacího podle § 519. с. ř. s. přípustný. K otázce té odpověděl záporně, uváživ toto:
Prakse soudní byla dosud za jedno v tom, že ustanovení § 519. č. 2 c. ř. s. má místo jen tehdy, byla-li zároveň žaloba odmítnuta, kdežto vrácena-li věc do prvé stolice, jest dle § 479. I c. ř. s. rekurs proti usnesení odvolacího soudu dopuštěn jen tehdy, bylo-li v usnesení odvolacího soudu zároveň vysloveno, že teprve, až usnesení to dojde moci práva, má se řízení v prvé stolici zahájiti nebo dále prováděli. Pozornosti nejvyššího soudu neušlo, že proti řečenému výkladu § 519. č. 2 c. ř. s. ozvaly se hlasy zajisté velice závažné. (Ott: Soustavný úvod III 68, Hora: Odvolání 137 a násl., Otto: Sborník věd právních a státních XVI. seš. 1. str. 90, Klein: Vorlesungen str. 274 a násl., Wachtel 475 — § 519, pozn. 4, 5, 6.) Jakkoli vysoce pozoruhodné a důmyslné jsou důvody těch, kdož zastávají právní názor, že v případech § 519. č. 2 c. ř. s. přípustným jest rekurs bez všelikého obmezení, přece nejvyšší soud nemá dostatečné příčiny, by, vykládaje toto zákonné ustanovení, dal se oproti posavadní jednotné judikatuře cestou opačnou.
Jest ovšem pravda, že doslov § 519. č. 2. c. ř. s. svědčí pro výklad, že v těchto případech dopouští se rekurs bez všelikého obmezení. Než předpis § 519. č. 2. c. ř. s. nutno vykládati v souvislosti s ustanovením § 479. Ic ř. s. a, tomu-li tak, nebylo třeba, aby zákonodárce v § 519. č. 2. c. ř. s. znova opakoval to, co řečeno bylo již v § 479. Ic ř. s. Arciť snaží se zastánci opačného výkladu dovoditi, že ustanoveními § 479. I c. ř. s. upraven částečnou modifikací § 524. II c. ř. s. pouze odkládací účinek rekursu, kdežto otázka přípustnosti rekursu řešena prý teprve ustanovením § 519. č. 2. c. ř. s. Naproti tomu dlužno uvážiti, že zákon jak v § 479. I c. ř. s. tak i v § 519. č. 3. c. ř. s. doslova stejně se vyjadřuje. Není-li tudíž nutkavé příčiny, nutno míti za to, že zákonodárce tímže doslovem totéž zamýšlel vyjádřiti. Tohoto důsledku nepřipouští opačné mínění, přiznávajíc doložce § 479. I c. ř. s. význam pouze v otázce vykonatelnosti zrušovacího usnesení, téže doložce § 519. č. 3. c. ř. s. však význam i v otázce přípustnosti rekursu. Tento výklad, nenalézající jinak opory v zákoně, bylo by nanejvýše lze opříti o různé zařadění jednak předpisu § 479. I, jednak předpisu § 519. č. 3. c. ř. s. v soustavě zákona. Tento důvod nejeví se však postačitelným, by týmž slovům zákonodárce podkládal se pokaždé jiný smysl a dosah. Proti takovémuto výkladu mluví zákon sám v § 499. III. c. ř. s. Maje zde na očích jak případy § 494. c. ř. s. tak případy § 496. c. ř. s. praví zákon, že co do zahájení nového jednání dlužno použíti předpisu § 479. c. ř. s. Že by zákon co do významu doložky § 479. I. c. ř. s. chtěl zde rozeznávati mezi případy § 494. c. ř. s., rovnajícími se případům § 478. a případy § 496. c. ř. s. nelze zajisté ze zákona dovoditi. A má-li doložka, pojatá do usnesení dle § 496. c. ř. s. týž význam a dosah, jako táž doložka dle §§ 479. a 494. c. ř. s., pak nelze seznati, proč by pojednou obdržela jiný význam v § 519. č. 3. с. ř. s., kamž přece případy § 496. c. ř. s. po výtce spadají. Ze zákon o § 479. v § 519. č. 2. c. ř. s. se nezmiňuje, kdežto v § 519. č. 3. c. ř. s. doložku § 479. I. c. ř. s. opakuje, je vysvětlitelno tím, že § 479. c. ř. s. jedná ex professo jen o zmatečnosti, § 499. III. с. ř. s. jak. o případech zmatečnosti tak o případech § 496. c. ř. s., pročež bylo doporučitelno, by v § 519. č. 3. c. ř. s. doložka § 479. I. (§ 499. III.) с. ř. s. byla ještě zvlášť opakována. Trvá-li se na systematice zákona, tkví oprávněnost odvolacího soudu, by do usnesení dle § 496. c. ř. s. pojal doložku, o níž je řeč v předpisu § 499. III. c. ř. s. a má proto tato doložka i v případech § 496., spadajících pod hledisko § 519. č. 3. c. ř. s. týž význam a dosah a platí co do otázky naříkatelností výhrady totéž, co řečeno v § 479. I c. ř. s. Ježto pak doložka dle § 499. III. c. ř. s. má v případech § 496. c. ř. s. vliv i na přípustnost rekursu, jeví týž vliv i na přípustnost rekursu v případech § 479. I. (494.) c. ř. s. Po naznačené cestě nutno tudíž dospěli k výkladu, že doložkou § 479. I (§§ 494., 499. III.) právě tak, jako doložkou § 496. (§ 499. III.) c. ř. s., opakovanou pro tyto případy ještě k vůli jasnosti v § 519. č. 3. c. ř. s., jednak podmíněna jest přípustnost rekursu, jednak modifikací § 524. II. c. ř. s. upravena vykonatelnost zrušovacího usnesení. Arciť vymykají se z těchto případů případy, kde nejen vyslovena zmatečnost, nýbrž zároveň odmítnuta žaloba, poněvadž na posléz řečené případy § 479. I. c. ř. s. se nehodí, jeho obmezení tudíž pro přípustnost rekursu dle § 519. č. 2. c. ř. s. přirozeně neplatí. Tím jest odmítací usnesení ospravedlněno. Dr. Kasper.
— 45 —

Citace:

Jak dаlеce jest přípustný rekurs proti zrušovacímu usnesení odvolacího soudu dle § 519. č. 2. с. ř. s.. České právo. Časopis Spolku notářů československých. Praha: Spolek notářů československých, 1920, svazek/ročník 2, číslo/sešit 4, s. 53-53.