K praxi zákona že dne 27. května 1919 č. 318 sb. z. a nař. o zajištění půdy drobným pachtýřům.

(K výkladu slova »rodina« v § 1. zákona).
Okresní soud v N., oddělení I., usnesením ze dne 21. března 1920 č. t Nc I 1430/19-26 zamítl přihlášky žadatelů manželů Hruškových a Uličných na přiznání panských pozemků z toho důvodu, že neužívali a neobdělávali žádané pozemky co pachtýři po celou v zákoně stanovenou dobu, aniž by je byli převzali od člena vlastní rodiny neb od předchůdce v držbě nemovitosti, se kterou pozemky ony byly obdělávány.
— 43 — Proti usnesení tomu podány stížnosti, v nichž namítáno, že před žadateli Hruškovými držel, užíval a obdělával žádané pozemky strýc žadatelů Antonín Hruška, který byl vlastním bratrem otce spolužadatelova a před žadateli Uličnými že drželi a užívali a obdělávali žádané pozemky strýc a teta žadatelů manželé Paulusov i a že Antonín Paulus byl vlastním bratrem matky spolužadatelky Uličné a že osoby ty patří též do rodiny a že doba, po kterou ony osoby pozemky ty držely, se žadatelům započítává a že tím pozemky byly v pachtu žadatelů, neb jich rodin po celou zákonem stanovenou dobu.
Krajský soud jako rekursní soud v Ch. usnesením z 23.15. 1920 čj. BI 150, 151/20/32 usnesení prvního soudce změnil, rekursům vyhověl, nárok na postup žádaných pozemků do vlastnictví dle zákona o zajištění, půdy drobnými pachtýřům přiznal a vyslovil, že majitel velkostatku je povinnen do 14 dnů pod exekucí nahraditi stěžovatelům útraty rekursů po 24 K 50 h.
Důvody: Jak dodatečným šetřením vyšlo na jevo, tož před pachtýři Uličnými měli po zákonnou dobu díl role č. kat. 480 v pachtu strýc a teta jejich, manželé Antonín a Františka Paulusovi a před pachtýři Hruškovými dílec pozemku č. kat. 524 a parcelu 527 měl v pachtu, užíval a obdělával po zákonnou dobu strýc požadovatele Jos. Hrušky Antonín Hruška.
Byl tedy pacht těchto pozemků po dobu zákonnou v příbuzné rodině Paulusově a Uličných a u příbuzných rodiny Hruškových a mají, proto nynější pachtýři jakožto příbuzní nástupci těchto rodin, právo dobu svých příbuzných předchůdců si dle zákona započítati.
Zákon nerozeznává, zda tito předchůdci, či nástupci v pachtu žili ve společné domácnosti nebo pohromadě vůbec a nelze proto též v tomto směru rozeznávati.
Nárok stěžovatelů na postup pozemků jimi pachtovaných do vlastnictví je zákonem úplně proto odůvodněn, jejich rekursy jsou proto též důvodnými; bylo jim vyhověti a usnesení I. soudce v tom směru změniti, že se jim nárok jejich přiznává.
Ježto správa velkostatku nároku stěžovatelů od počátku se opírala, musí hraditi majtel statku, resp. tato správa útraty rekursu dle § 30. odst. II. a III. zák. ze dne 27. května 1919 č. 318 sb. z. a nař. Notář Ed. Peldřimovský.

Citace:

K praxi zákona že dne 27. května 1919 č. 318 sb. z. a nař. o zajištění půdy drobným pachtýřům.. České právo. Časopis Spolku notářů československých. Praha: Spolek notářů československých, 1920, svazek/ročník 2, číslo/sešit 4, s. 51-52.