Plenární rozhodnutí nejvyššího soudu.

I.
Předpis § 7. a) nařízení ministra sociální péče a ministra spravedlnosti ve srozumění s ostatními súčastněnými ministry ze dne 17. prosince 1918, č. 83 sb. z. a n. o ochraně nájemců nemá místa, podán-li již přede dnem působnosti tohoto nařízení (28. prosince 1918) návrh na vyklizení (odevzdání) nebo převzetí najatého předmětu, byť i o návrhu tom do té doby nebylo ještě právoplatně rozhodnuto. (Plenární usneseni ze dne 1. dubna 1919, Pres. 281/19.)
II.
Porušení jazykového práva soudním opatřením nebo rozhodnutím lze zásadně čeliti jak řádnými opravními pro-
— 89 — středky v mezích a za podmínek příslušných zákonných předpisů, tak i moci dozorčí. (Plenární usnesení ze dne 23. dubna 1919, č. Pres, 92/19.)
III.
Ustanovení § 219., odst. 2. pošt. řádu ze dne 22. září 1916, č. 317 ř. z. jest ve shodě se zákonem. (Plenární usnesení ze dne 1. července 1919, č. Pres. 564/19.)
IV.
Obnovením manželského společenství po rozumu § 15. a násl. zákona ze dne 22. května 1919, č. 320 sb. z. a n. míní se jen skutečná obnova, soudu neohlášená. Stalo-li se nad to řádné oznámení soudu, předpisy § 15. a násl. neplatí a má pro nepřekonatelný odpor místo jen žaloba a rozluku dle § 13., odst. 1., písm. i). Otázka, zdali manželské společenství lze v duchu zákona považovati za obnovené, jest otázkou případu. Obnoveno-li manželské společenství, rozvedení manželé však napotom zase se rozešli, nutno o rozluku pro nepřekonatelný odpor žalovati a není více přípustní řízení upravené v § 15. a násl. zákona. (Plenární usnesení ze dne 27. listopadu 1919, č. Pres. 977/19.)
V.
K nepřibrání obhájce svazku manželského ve sporech o rozluku přihlíželi jest z moci úřední, poněvadž nepřibrání jeho zakládá zmatečnost. Plenární usnesení ze dne 7. června 1920, Pres. 426/20.)
VI.
Ve sporech o rozluku manželství není obhájce manželského svazku povinen podati dovolání. (Plenární usnesení ze dne 7. června 1920, Pres. 534/20.)
VII.
Není-li dán důvod místní příslušnosti ani dle č. 2., ani dle č. 3. § 20. zákona ze dne 22. května 1919, č. 320 sb. z. a n. nelze u zdejších soudů vůbec domáhati se přeměny rozvodu v rozluku manželství dle § 15. a 17. zákona a není místo pro použití § 28. j. n. (Plenární usnesení ze dne 7. června 1920, Pres. 537/20.)
VIII.
Ku případům evikce se předpis § 49., č. 8 j. n. nevztahuje.
Vojenské koně nejsou věcmi vyloučenými z právního obchodu. Jich neoprávněný prodej neposuzuje se dle ustanovení o smlouvách neplatných, nýbrž dle předpisů o správě. (Plenární rozhodnutí ze dne 27. října 1920, Pres. 749/20.)
IX.
V trestních věcech, které byly ve stolici prvé rozhodnuty
soudem výjimečným, nastoupivším na misto soudu porótního,
nesluší zřizovati z povinnosti úřední obhájce pro kasační líčení. (Plenární usnesení ze dne 7. března 1920, Pres. 223/20.)

Citace:

Plenární rozhodnutí nejvyššího soudu.. České právo. Časopis Spolku notářů československých. Praha: Spolek notářů československých, 1920, svazek/ročník 2, číslo/sešit 9, s. 97-98.