Zabráním bytu společným bytovým úřadem nepozbývá vlastník domu oprávnění žalovati na vyklizení jeho osobu, která ho používá, ač jí po zákonu přidělen nebyl.

(Rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 30. června 1920 č. j. Rv I 395/20—1.)
V září 1919 zabíral bytový odbor ministerstva národní obrany, zřízený při společném bytovém úřadě v Praze, byt v domě žalobcově, který později zákonitým zmocněncem společného bytového úřadu samého podíle protokolu u přítomnosti žalobcovy sepsaného řádně byl převzat. Zároveň se zabráním uvedeným bytovým odborem min. nár. obrany byl také tímto přidělen kapitánu M. B., jenž přes obraženi vlastníka domu po zmíněném převzetí se do něho nastěhoval. — O žádosti M. B., podané u společného bytového úřadu za přidělení bytu rozhodnuto nebylo.
Žalobě vlastníka domu, domáhající se výroku, že M. B. jest povinen byt jím v domě žalobcově používaný vyklidti a jemu odevzdati, první soud vyhověl hlavně proto, že žalovaný používá bytu, nemaje k tomu žádného právního, smluvního nebo zákonného důvodu. Soudce nepokládal zabrání a přidělení bytu bytovým odborem min. nár. obrany při společném bytovém úřadě za právně účinné, poněvadž úřad tento — jak uznali také v případě zcela obdobném nejvyšší správní soud nálezem ze dne 31. prosince 1919, č. 6709 — není po zákonu oprávněn ku zabírání a přidělování bytů a sporný byt příslušným k tornu jedině společným bytovým úřadem samým, přes to, že jím byl převzat, žalovánému přidělen dosud nebyl.
Odvolací soud žalobu zamítl. Při tom vycházeli z úvahy, že v době podání žaloby stav zabrání sporného bytu trval. Lichou jest námitka žalobcova, že zabrání to jest nezákonné, poněvadž byt přidělen byl žalovanému vojenským odborem společného bytového úřadu, který není po zákonu ku zabírání bytů oprávněn, neboť bylo zjištěno, že zabrání stalo se společným bytovým úřadem podle § 2. zák. ze dne 30. října 1919, č. 592 sb. z. a n. k tomu oprávněným. Ježto pak jde především pouze o zkoumání aktivní legitimace žalobcovy k žalobě, nesejde na tom, který úřad sporný byt žalovanému přidělil. Otázka tato mohla by býti jen tenkráte řešena, kdyby byla žaloba podána úřadem po zákonu k tomu aktivně legitimovaným.
V rozepři této nepadá nijak na váhu, že žalovaný z řečeného zabrání nemůže pro sebe žádných oprávnění dovozovati, neboť žalobce není aktivně legitimováni, aby vůči žalovanému tuto okolnost po právu uplatňoval, když podle § 10. cit. zák. pozbyl práva samostatné disposice zabraným bytem.
Nejvyšší soud obnovil rozsudek první stolice z těch to důvodů:
Odepřev žalobci oprávněnost k žalobě, posoudil odvolací soud sporný případ mylně.
Jisto jest, že žalovaný užívá bytu svémocně, nejsa k tomu oprávněn ani smlouvou se žalobcem jakožto vlastníkem domu, ani společným bytovým úřadem: v Praze, jakožto zabíratelem bytu ani posléze poukazem ministerstva národní obrany. — Jest ovšem pravda, že společný bytový úřad v Praze, jakožto zabíratel bytu, byl by též oprávněn domáhati se na žalovaném, aby byt vyklidil. Tím však nikterak není řečeno, že by totéž právo nepříslušelo i žalobci, jakožto vlastníku domu. Toto oprávnění jest zákonným výronem práva vlastnického (§§ 354. a 366. obč. zák.) a není vyloučeno tím, že byt byl a jest zabrán společným bytovým úřadem. Tímto opatřením obmezen jest žalobce v právech, plynoucích z jeho vlastnictví k domu, jen potud, pokud opatření to sahá. Nesmí tudíž žalobce ovšem brániti tomu, aby bytový úřad zařídil to, k čemu ho zákon oprávňuje, aby i osoby třetí vykonávaly ohledně zabraného bytu práva, jež byla jím bytovým úřadem propůjčena a jež z tohoto propůjčení odvozují. Vůči osobám, jsoucím mimo uvedený okruh, podrží však žalobcovo vlastnictví svou zákonnou moc a sílu. Vůči těmto osobám nestává se dům, pokud se týče byt, věcí bez práva, vydanou svémocí jejích v případech, kde by bytový úřad nebo ten, kdož od něho své právo odvozuje, svémoci té čeliti nebyl sto, nebo nebyl ochoten čeliti. Okolnost, zda by žalobce, jsa odsouzen k nečinnosti, vzal škodu na svém majetku, jest lhostejno, poněvadž touto náležitostí právní ochrana vlastnictví není nikterak podmíněna.
Bylo proto dovolání vyhověno. Dr. Ř.

Citace:

Zabráním bytu společným bytovým úřadem nepozbývá vlastník domu oprávnění žalovati na vyklizení jeho osobu, která ho používá, ač jí po zákonu přidělen nebyl.. České právo. Časopis Spolku notářů československých. Praha: Spolek notářů československých, 1920, svazek/ročník 2, číslo/sešit 5, s. 64-64.