Podmínky k povolení separace pozůstalostního jmění dle § 812. obč. zák.

(Rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 20. dubna 1920 R I 226/20).
Pozůstalostní soud zamítl návrh věřitele pozůstalostního na oddělení pozůstalostního jmění od jmění dědicova, poněvadž celá pozůstalost, pozůstávající po provedeném prodeji nemovitostí toliko v cenných papírech, jest uložena u banky a tak fakticky od jmění dědicova oddělena, takže zvláštního opatření dle § 812. obč. z. ani není potřebí, když tak jest pod dozorem soudu.
Rekursní soud (kraj. soud Plzeň) zrušil usnesení to a nařídiv, aby provedeny byly důkazy nabídnuté k osvědčení pohledávky přihlášené a teprve znovu rozhodnuto.
Nejvyšší soud dovolacímu rekursu nevyhověl.
Důvody: Stěžovatelé připouštějí, že díle § 812. obč. z. stačí subjektivní obava věřitele pozůstalostního, že by jeho pohledávka přišla v nebezpečenství, kdyby se pozůstalost smísila s jměním dědicovým. Není tudíž třeba důkazu neb osvědčení, že pohledávka jest objektivně ohrožena nebo že obava jest důvodná, a postačuje k odůvodnění návrhu na oddělení kromě osvědčení pohledávky pouhé motivované tvrzení obavy. Když tomu tak jest, nezáleží na tom, že a proč navrhovatel dříve nepřihlásil své pohledávání vil 35711 K, aniž dědice upomínal o zaplacení a z jakého důvodu právě nyní se domáhá oddělení jmění pozůstalostního od jmění dědiců. Jen tehdy mohla by, — po osvědčení pohledávky — jeho žádost za oddělení býti zamítnuta, kdyby dle daných okolnosti jakékoli ohrožení pohledávky na dobro bylo vyloučeno. To stěžovatel ovšem tvrdí poukazuje k tomu, že movité jmění pozůstalostní, pozůstávající v cenných papírech, v nominelní hodnotě 175000 K uloženo jest u banky Z. Avšak tím není nikterak prokázána nemožnost ohrožení pohledávky navrhovatelovy. Vždyť bylo dědici usnesením soudu pozůstalostního ze dne 4. února 1919 povoleno podle § 810. obč. z. spravování a požívání pozůstalosti, čímž nabyl též práva, volně nakládali s užitky složených cenných .papírů, věřiteli však nelze brániti v tom, aby si zabezpečil také těchto užitků jako fondu pro své uspokojení, čehož právě má býti dosaženo opatřením po rozumu § 812., obč. z. K tornu nehledíc byla se svolením pozůstalostního soudu vydána dědici část 6213 K kmenového »mění pozůstalosti, ano usnesením ze dne 15. Září 1919 dáno soudní svolení, aby jako úvěr na uložené cenné papíry vybrána byla částka 20000 K u banky Z. Není pak nikterak vyloučena mož-
— 80 — nost, že před odevzdáním pozůstalosti vydány budou dědici, byť i se svolením soudu pozůstalostního, další částky kmenového jmění pozůstalostního, po případě i veškeré cenné papíry u jmenované banky uložené, nebude-li k zajištění pohledávky Xovy učiněno přiměřené opatření, zvláště když soud pozůstalostní není povinen, aby se o zabezpečení osob, jimž přísluší nárok na pozůstalost, staral větší měrou, než zákonem jest předepsáno nebo jimi samými žádáno. S tohoto hlediska bylo by připustiti oddělení jmění pozůstalostního ve smyslu § 812. obč. z. i tehdy, kdyby již u soudu bylo složeno.
Vzhledem k tomu, co vyloženo, jakož i k tomu, že ze spisů nikterak nevysvítá a stěžovateli ani tvrzeno není, že by jejich vlastní jmění poskytovalo naprosté jistoty pro pohledávku 35711 K, nelze tvrdili, že i bez žádané separace jakékoli nebezpečí pro pohledávku navrhovatelovu bylo vyloučeno a návrh byl nadobro bezdůvodným. Neprávem tedy soud stolice prvé zamítl žádané opatření s poukazem na to, že pozůstalostní jmění jest fakticky od jmění dědicova odděleno, když právo věřiteli v § 812. obč. z. propůjčené, pouhým faktickým oddělením není vyčerpáno. Usnesení soudu rekursního, jenž zrušiv usnesení první, nařídil provésti nabídnuté důkazy k osvědčení přihlášené pohledávky a po té nově o návrhu na separaci rozhodnouti, jest odůvodněno, takže dovolacímu rekursu dědicem podanému nebylo lze přiznati úspěchu.
Dr. Kasper.

Citace:

Podmínky k povolení separace pozůstalostního jmění dle § 812. obč. zák.. České právo. Časopis Spolku notářů československých. Praha: Spolek notářů československých, 1920, svazek/ročník 2, číslo/sešit 8, s. 88-89.