Exekuci zjišťovací lze povoliti již na základě rozsudku jen ústně prohlášeného před jeho doručením, aniž vadí оkolnost, že výše útrat zůstala vyhrazena jeho písemnímu vyhotοvení.

Při ústním přelíčení, po jehož skončení vyhlásil soudce rozsudek žalovanou k zaplacení částky 555 K s 5% úroky od 24. května 1919 a s útratami sporu, jak v písemním vyhotovení rozsudku mrčeny budou, prohlásila žalovaná, že ničeho nedá, nic platiti nemůže, poněvadž už svou polovici domu prodala.
Dovolávaje se zmíněného výroku žalované před soudcem procesním proneseného, navrhl žalobce dříve ještě, než stranami písemní rozsudek byl doručen, exekuci zjišťovací záznamem práva zástavního na. žalované patřící polovici nemovitosti.
První soud zjišťovací exekuci povolil, soud rekursní (zem. soud v Praze) návrh však zamítl, jsa toho mínění, že když rozsudek stává se oproti stranám,vyjímaje případy bagatelní, i účinným, dle § 416, odst. 1. c. ř. s. teprve doručením písemního vyhotovení, nemůže před doručením jeho exekuce býti povolena, zvláště v případě přítomném, kde obnos útrat byl i písemnímu vyhotovení rozsudku vyhrazeni, takže rozsudek celý nebyl ani publikován.
Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 3. září 1919, R I 345/19 dovolacímu rekursu vyhověl a obnovil usnesení stolice prvé. Odůvodnění:
Podle § 370. ex. ř. může povolena býti zjišťovací exekuce na základě konečných rozsudků, dříve než nabudou moci práva, nebo dříve než uplyne lhůta pro plnění určená. Soud re kur sní, vykládaje toto zákonné ustanovení, vzal neprávem zřetel na okolnost, v rekursu povinné dlužnice ostatně ani neuvedenou, že rozsudek ze dne 21dčervna 1919, podle něhož prvý soudce povolil zjišťovací exekuci, byl v době tohoto povolení pouze ústně stranám prohlášen, ale doručen jim byl teprve o 3, dotyčně 4 dni později. Mínění soudu rekursního, že podmínkou povolení exekuce zjišťovací dle § 370. ex. ř. jest doručení písemního vyhotovení rozsudku proto, poněvadž podle 1. odstavce §u 416. c. ř. s. rozsudek stává se vůči stranám účinným teprve tímto doručením, jest mylné, neboť v §u 370. ex. ř. onen požadavek není uveden a dle §u 414. i 2. odstavce §u 416. с. ř. s. rozsudek ve smyslu civ. řádu soudního jest zde již tenkráte, když byl, vynesen a prohlášen. Rozsudek vynesený a ústně prohlášený pokládatl jest, i když není dosud stranám doručen, za exekuční titul ve smyslu §u 370. ex ř. Opačný názor odporuje nejen znění, ale i duchu zákona a účelu, jehož má býti dosaženo zjišťovací exekucí. Okolnost, že náklady rozepře, uvedené v písemním rozsudku že dne 21. června 1919, nebyly při jeho prohlášení ještě co do výše určeny, nerozhoduje, poněvadž při prohlášení rozsudku bylo dle soudních spisů výslovně vytčeno, že žalovaná jest povinna zaplatiti nejen kapitál 555 K s 5% úroky ode dnů 24. května 1919, ale i náklady sporu, jak budou v písemném vyhotovení rozsudku upraveny, a obnos jejich uveden byl v usnesení prvého soudce, zjišťovací exekuci povolujícím, souhlasně s písemným rozsudkem.
Požadavku §u 370. ex. ř., aby osvědčeno bylo, že bez povolení zjišťovací exekuce bylo by dobytí pohledávky zmařeno nebo značně ztíženo, vyhověno bylo tím, že, jak soud prvé stolice potvrdil ve zprávě ze dne 9. července 1919 na listě 6 spisův exekučních, žalovaná a nyní povinná dlužnice při ústními přelíčení výslovně prohlásila, že ničeho nemá a ničeho hraditi nemůže, že svou polovici domu prodala. Tato okolnost byla tedy v době povolení zjišťovací exekuce známa soudci, exekuci tu povolujícímu, pročež podle §u 269. c. ř. s. nebylo třeba o ní žádného důkazu a v důsledku toho ani zapotřebí nebylo ji osvědčovati, neboť podle §u 274. c. ř. s. a motivů k němu vydaných jest osvědčení mírnějšími druhem důkazu, majíc za účel učiniti tu kterou skutkovou okolnost pravděpodobnou, k osvědčení pak nelze užíti toliko průvodní prostředek přísežného slyšení stran, jakož i takové průvody, jež nelze hned provésti. Exekuční spisy ostatně obsahují potvrzení úřední ze dne 4. července 1919, že na základě soudního usnesení ze dne 30. června 1919 č. j. 704/19 právo vlastnické k domu, o nějž jde, bylo podle trhové smlouvy že dne 10. června 1919 převedeno v pozemkové knize na manžely X Y jako kupující.
Z toho vysvítá, že soudce prvé stolice právem povolil navrženou exekuci kn. zjištění a že rekursní soud pouze na základě nesprávného právního posouzení věci usnesení prvého soudce změnil. Bylo tudíž dovolacímu rekursu vyhověno a usnesení v odpor vzaté změněno, jak uvedeno jest nahoře.

Citace:

Exekuci zjišťovací lze povoliti již na základě rozsudku. České právo. Časopis Spolku notářů československých. Praha: Spolek notářů československých, 1920, svazek/ročník 2, číslo/sešit 1, s. 13-13.