V řízení o doplnění knihy pozemkové nelze odporovati příkazu, vydanému presidiem sbοrového soudu v mezích úřední působnosti jemu podle §§ 37. a 30., odst. 2. zák. ze dne 5. prosince 1874, č. 92 z. z. propůjčené stížností v řádném pořadu instančním.
V řízení provedeném okresním sou dem za účelem doplnění pozemkové knihy pro katastrální obec H. zapsáním dílce pozemku (návsi), náležejícího dosud ke statku veřejnému, nařídilo presidium sborového soudu, jemuž spisy předloženy byly ku prozkoumání, okresnímu soudu, aby vyzvalo žadatele ku vyvolání usnesení místního zastupitelstva obce H., tvořící osadu v politické obci D H. o tom, přistupuje-li k trhové smlouvě, činící podklad pro doplnění pozemkové, knihy, jež uzavřena byla na základě usnesení obecního zastupitelstva politické obce D. B. a pouze jejími zástupci byla podepsána.
Rozkladu, do příkazů toho, žadatelům okresním soudem sděleného, tento nevyhověl, prohlásiv, že jest jím vázán. Stížností s ním spojené rekursní soud nevyhověl rovněž z těchto důvodů:
Podle § 107. zák, že dne 16. dubna 1864 č. 7. z. z. jest, když obec je složena z několika míst. každému takovému ni psán (osadě) ponecháno, aby si samo spravovalo své jmění, ač nebylo-li nic jiného stanoveno zvláštní úmluvou a jesť pak podle § 108 téhož zák. k tomu konci ustanoveno zvláštní zastupitelstvo, pro které má být i užíváno slov »místní zastupitelstvo, místní výbor, místní rada a místní představený«. Toto jest dle § 111 téhož zák. oprávněno vésti správu osudního jmění, při čemž má se říditi tím, co jest ustanoveno o tom v obecním zřízení (srov. § 70. téhož zák.).
Poněvadž dle zprávy soudu I. stolice v osade H. jest ku správě osadního jmění dle § 107. a násl. obec. zřízení zvoleno osadní zastupitelstvo již po řadu let, nemůže býti dle téhož předpisu §u 107. o tom pochybnosti, že toto jedině je k tomu povoláno, aby o osadním jmění, k němuž dle §u 288 obč. zák. i veřejný statek, tedy v tomto případě náves, samostatně rozhodovalo. Je tedy jisto, když toto místní zastupitelstvo o veřejném statku nerozhodovalo, že by to zakládalo neplatnost, smlouvy, která nemůže býti vyvážena tím, že okresní zastupitelstvo smlouvu schválilo nevšimnuvši si, že smlouva byla
4 schválena pouze zákonitým zastupitelstvem obce politické. Bylo proto pravém nařízeno doplnění řízení po této stránce.
Nejvyšší soud toto usnesení zrušil a rekursnímu soudu nařídil, aby stížnost jako stížnost dohledací předložil presidiu vrchního zemského soudu.
V důvodech se praví, že vyřízení okres, soudu, kterým žadatelům oznámen byl zmíněný příkaz presidia nadřízeného sborového soudu, nemá, povahy samostatného usnesení soudního, nýbrž tlumočí toliko příkaz daný presidiem v mezích úřední působnosti jemu v §§ 37. a 30., odst. 2. zák. ze dne 5. prosince 1874, č. 92 z. z. propůjčené. Proto a poněvadž jde o záležitost správy justiční (§ 24., č. 19. jedn. řádu), nelze dotyčný příkaz bráti v odpor rek prsem v řádném pořadu jnsitaoěním, pročež dlužno podanou stížnost pokládá ti za pouhou stížnost dohledací dle §§ 76. a 78. zák. o org. s. Rozhodovati o této však přísluší presidiu vrchního soudu zemského. Soud rekursní pustiv se do vyřízení stížnosti, rozhodl o věci nepatřící na pořad instanční, usnesení jeho jest tedy zmatečné a bylo k dovolací stížnosti zrušeno a zároveň nařízeno předložení její k příslušnému jejímu vyřízení presidiu vrchního zemského soudu.
Rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 20. ledna 1920, čj. R I 13/26-1. Dr. Ř.