České právo. Časopis Spolku notářů československých, 2 (1920). Praha: Spolek notářů československých, 108 s.
Authors:

Nuceného vyklizení a odevzdání místností zabraných obcí (společným bytovým úřadem) podle § 11. zák. ze dne 30. října 1919 č. 592 sb. z. a n. dlužno se domáhati exekučním návrhem ve smyslu §u 349. ex. ř. a nikoliv podle § 353. nebo 354. ex. ř.


Rozhodnutím obecního úřadu v Č., jež bylo potvrzeno rozhodnutím okresní správy politické v H., byly podle § 11 zák. ze dne 30. října 1919 č. 592 sb. z. a n. zabrány dvě obytné místnosti v domě M. G. a tato byla vybídnuta, aby je do 8 dnů vyprázdnila a dala obecnímu úřadu k disposici.
Když tak neučinila, navrhla obec C. u příslušného okresního soudu, aby bylo na M. G. vynuceno odevzdání zabraného bytu a za tím účelem jí uloženo dáti jej obci do 8 dnů k disposici, jinak že by jí k návrhu vymáhající obce uložena byla pokuta nebo vazba.
První soud návrhu tomu vyhověl. Soud rekursní jej zamítl. Nejvyšší soud dovolacímu rekursu nevyhověl z těchto důvodů:
Rozhodnutí vydaná ve smyslu §u 11. zákona ze dne 30. října 1919 č. 592 sb. z. a n. jsou podle § 31. téhož zák. vykonatelná soudní exekucí (§ 1. č. 12 ex. ř.), čímž jest zároveň vysloveno, že povolení a výkon exekuce se řídí předpisy řádu exekučního. Dle obsahu exekučního titulu jde v podstatě o postoupení a vyklizení částí věci nemovité. Jakým způsobem má v takovémto případě exekuce býti vedena, stanoví § 319. ex. ř.; nelze tedy v přítomném případě postupovati dle § 354. ex. ř., který stejně jako § 353. ex. ř. podle nadpisu oběma těmto článkům společného, platí pro vymožení činů jiných, t. j. činů, ohledně nichž nejsou dány v předchozích §§ 346. až 352. ex. ř. předpisy zvláštní. Podle § 349. ex. ř. má pak exekuce býti provedena tak, že výkonný orgán odstraní osoby a movité věci, je-li toho k účelu tomu třeba, a uvede vymáhajícího věřitele v držbu odevzdávaného předmětu. Tím nabude vymáhající věřitel veškerých práv držitelových, tedy zejména práva, nakládati volně s věcí odevzdanou v mezích zákonem mu vykázaných, jakož i právo propůjčeného mu v § 339. obč. zák. Jsou-li zabrané místnosti, jak stěžovatelka tvrdí prázdné, omezí se ovšem výkon exekuce na to, že bude vymáhající strana uvedena v držbu odevzdávaných předmětů. Poukazem na § 339. obč. zák. vyřizují se též námitky stěžovatelčiny, že by mohla majitelka zabraných místnosti po odevzdání klíčů výkonným orgánem dáti zříditi nový zámek, byt uzamknouti а taktо znemožniti disposici s bytem, po případě nechati se nastěhovati do zabraných místností jiného nájemníka. jenž by se pak vzepřel, aby někdo jiný do bytu se nastěhoval.
Z toho, co uvedeno, vysvítá, že vymáhající věřitelka podavší návrh na povolení exekuce podle § 354. ex. ř totiž pohrůžkou pokuty, po případě vazbou, pochybyla, následkem čehož soud rekursní právem zamítl tento návrh změniv usnesení soudu prvé stolice.
Rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 9. března 1920 čj. R I 136/20-1.
Citace:
Nuceného vyklizení a odevzdání místností zabraných obcí (společným bytovým úřadem) podle § 11. zák. ze dne 30. října 1919 č. 592 sb. z. a n.. České právo. Časopis Spolku notářů československých. Praha: Spolek notářů československých, 1920, svazek/ročník 2, číslo/sešit 1, s. 17-17.