České právo. Časopis Spolku notářů československých, 2 (1920). Praha: Spolek notářů československých, 108 s.
Authors:

Knihovní poznámku, že exekuce na podstatu knihovního tělesa jest nepřípustná, stranami smluvenou, povoliti nelze.


(Rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 1. června 1920 č. j. R I 319/20—1.)
A. H. postoupila notářským spisem svému synu V. H. dům s přísl. v Praze do vlastnictví s ohme zením, že nemovitosti ty nesmí ani zciziti ani zastaviti a že musí je zanechati svým manželským potomkům a kdyby jich v den jeho úmrtí nebylo své manželce a že ani exekuce na podstatu postoupených, nemovitostí přípustná není.
K žádosti nabyvatelově povolil zemský soud podle zmíněného notářského spisu na listu vlastnickém a závad poznámku obmezení uvedeného obsahu.
Stížnosti do usnesení toho jedním z věřitelů knihovních podané vrchní zemský soud vyhověl a žádost za poznámku, že exekuce na podstatu nemovitosti jest nepřípustná zamítl odůvodniv své rozhodnutí takto:
Rekurs zástavní věřitelky jest důvodným, neboť knihovní poznámku, proti jejímuž povolení směřuje, nelze pokládati za přípustnou, třebaže podle úpravy § 364. c) všeob. zák. obč. cís. nař. ze dne 19. března 1916 č. 69 ř. z., resp. jeho § 14., byla normována možnost knihovní poznámky zákazu zcizení nebo zavazení nemovitosti. Jde totiž jen o zákaz toho druhu, vzniklý smlouvou nebo testamentem, účinný pro jednání nového vlastníka a platný eventuelně i pro jeho právní nástupce resp. i proti třetím osobám. Jenom na zavazení nemovitosti novým vlastníkem, resp. na exekuci pro závazky nového vlastníka za něž nemovitost dosud není zavazena, může v nejpříznivějším případě míti knihovně poznamenaný zavazovací zákaz prohibitivní účinek. V našem případě však béře se v odpor — a to právem — povolení zcela všeobecné, nikoli toliko na úvěrní jednání nového vlastníka se vztahující poznámky, »že i exekuce na podstatu nemovitosti té jest nepřípustná«. Takového druhu poznámka nejen, že v zákoně jako přípustná uvedena není, ale byla by zřejmě i v odporu s nabytými právy hypotekárních věřitelů, jichž zástavní práva dávno před převodem nemovitosti na nového vlastníka, jenž má býti ve svém jednání zákazem obmezen, na nich vázla.
Dovolací stížnosti nejvyšším. soudem nebylo vyhověno z těchto důvodů:
Žádaná knihovní poznámka, že exekuce na podstatu nemovitosti jest nepřístupna, byla by způsobilá obmeziti exekuci pouze na užitky z ní plynoucí; vyloučiti podstatu nemovitosti samu z exekuce této dosáhli na základě exekučního řádu zajištění a uspokojení svých pohledávek způsobiti však nemůže.
Takovéto obmezování exekuce a práv věřitelů příčí se
exekučnímu řádu a jest proto nezákonné a nepřípustné.
Zákaz zciziti a zatížiti nemovitost za tím účelem, aby byla zachována dětem V. H., může se tedy vztahovati pouze na právní jednání tohoto, nikoli však na práva věřitelů jim podle exekučního řádu příslušejících. Dr. Ř.
Citace:
Knihovní poznámku, že exekuce na podstatu knihovního tělesa jest nepřípustná, stranami smluvenou, povoliti nelze.. České právo. Časopis Spolku notářů československých. Praha: Spolek notářů československých, 1920, svazek/ročník 2, číslo/sešit 5, s. 62-62.