Císařské nařízení z 29. listopadu 1865 č. 127 ř. z. o připuštění сizozemských akciových společností ku provozování obchodů v tuzemsku platí i pro společnosti ve Vídni sídlo mající.

(Rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 2. března 1920 R I 77/20.)
Akciové společnosti X ve Vídni odepřen byl zápis pobočného závodu ve Strakonicích do obchodního rejstříku. Rekursu vrchní soud v Praze nevyhověl. Důvody: Akciová společnost ve Vídni, která žádá za zápis svého pobočního závodu, jest cizozemskou akciovou společností, jež musí dle cís. nař. ze 29. listopadu 1865 č. 127 ř. z., dříve vymoci u ministerstva vnitra připouštěcí prohlášení, které pak zastupuje dle výnosu min. spravedlnosti ze 6. června 1880 č. 7717 schvalovací listinu tuzemských akciových společností.
Toto cís. nař. z roku 1865 ústavního schválení arciť neobdrželo, bylo však uznáno právoplatně zákonem ze dne 29. března 1873 č. 42 ř. z. § 2. a 3., pak judikaturou, zejména rozhodnutím správního soudního dvoru ze dne 5. ledna 1881 Budw. č. 976, 977 i literaturou, takže byla platnost, jeho i pro obvod československé republiky zajisté uznána zákonem ze dne 28. října 1918 č. 11 sb. z. a n.
Z článku VII. tohoto cís. nař. z r. 1865 jest ale zřejmo, že pokud žadatelka k provozování obchodů v československé republice připuštěna není, nemá nároku na zápis do obchodního rejstříku zdejšího soudu.
Právem proto rejstříkový soud zápis odepřel, poněvadž nesmí registrovati společnost, které se nedostává základů právní existence.
Dovolacímu rekursu nebylo vyhověno. Odůvodnění: Navrhovatelka jest cizozemskou akciovou společností. V tom směru jest lhostejno, že Čechy a Rakousko byly před převratem částmi jednoho státu. Dle § 2. zákona z 28. října 1918 č. 11 sb. z. a nař. zůstaly veškeré dosavadní zemské a říšské zákony a nařízení prozatím v platnosti. To vztahuje se tedy i na cís. nařízení ze dne 29. listopadu 1865 č. 127 ř. z. o připuštění cizozemských akciových společností ku provozování obchodili v tuzemsku. Navrhovatelka se odvolává sama v žádosti podané k ministerstvu vnitra na toto cís. nařízení a uvádí sama, že podala žádost o připuštění ku provozování obchodů v tuzemsku. Nemůže býti rozhodno, že navrhovatelka žádala o schválení přenesení sídla společnosti do republiky československé, poněvadž dle § 1. zák. z 11. prosince 1919 č. 12 sb. z. a n. pouze vyzvání ministra, dо jehož oboru působnosti provozování náleží, sprošťuje povinnosti domáhati se připuštění k provozování obchodů v tuzemsku. Není tu tedy předpokladů § 14. zák. z 9. srpna 1854 č. 208 ř. z.

Citace:

Císařské nařízení z 29. listopadu 1865 č. 127 ř. z. o připuštění сizozemských akciových společností ku provozování obchodů v tuzemsku platí i pro společnosti ve Vídni sídlo mající.. České právo. Časopis Spolku notářů československých. Praha: Spolek notářů československých, 1920, svazek/ročník 2, číslo/sešit 2, s. 28-28.