Dluhу peněžní jsou dluhy donosné a proto platiti je dlužno v té měně, která platí v místě dlužníkova závodu, které jest místem plnění při nedostatku jiné úmluvy.

(Rozhodnutí nejvyšší ho soudu ze dne 23. března 1920, R II 18/20).
Dne 7. červenice 1917 ukoupil a obdržel dodáno A, majitel realit v Těšíně od B, obchodníka v Mor. Ostravě vagon mladinky, za kterou zaplatil 7814 Krč. Jelikož se ukázalo, že mladinka není k potřebě, dal ji Bovi k disposici, který zboží přijal zpět, avšak obnos zaplacený za ni Aovi nevrátil. Než se tak stalo, provedena v oblasti Českosloveské republiky okolkovací akce. A žaluje Ba na zaplacení částky 7814 K československých.
První soud (krajský soud v Nov. Jičíně) uznal právem, že
В platiti má zažalovanou částku v nekolkovaných bankovkách, jelikož prý pohledávka vznikla v roce 1917 a žalobce
může požadovati zpět jen vrácení takových peněz, jaké dali
Kromě toho bydlí žalobce v Těšíně, kde se má částka neprávem přijatá vrátiti, takže tam jest prý místo plnění.
Vrchní soud moravskoslezský v Brně vyhověl odvolání Aovu a uznal, že В platiti má v korunách československých.
Nejvyšší soud dovolání nevyhověl. Důvody:
Dovolání, uplatňující pouze nesprávné právní posouzení věci jako důvod dovolací, obrací se proti rozsudku z té příčiny, že bylo jím straně žalované uloženo zaplatiti obnos žalobci přisouzený v československých, korunách. Dovolání nelze přiznali oprávnění. Neprávem a zřejmě v odporu se spisy tvrdí dovolání, že bylo mezi spornými stranami ohledně zaplacení
— 31 — zažalovaného obnosu uzavřeno porovnání, v němž byl pro obě strany jako místo plnění ustanoven Těšín. Žalovaná strana, ani žalobce nic takového netvrdili v řízení před soudem I. stolice a poněvadž ohledně místa plnění nebylo ničeho ujednáno, platí pro žalovanou stranu, ohledně které zřetelem k předpisu čl. 277. obch. zák. dlužno v této sporné záležitosti užíti ustanovení čtvrté knihy obch. zák., jako místo plnění dle čl. 324. obch. zák. Mor. Ostrava, kde žalovaná strana má svůj obchod. Poněvadž Mor. Ostrava jest nesporně ve státním území československé republiky, jsou zákonné předpisy tohoto státu směrodatný pro otázku, kterak dlužno zapraviti závazky, splatné v oblasti čsl. státu. V tomto směru předpisuje § 6. zák. z 10. dubna 1919, č. 187 sb. z. a nař., že veškeré závazky, znějící na koruny rakouskouherské platí se v korunách českosloven- ských, kterými však nejsou staré nekolkované rakouskouherské bankovky, jež dle § 8. nař. min. financí ze dne 25. února 1919, č. 86 sb. z. a nař. nejsou, počínajíc dnem 10. března 1919 na území československého státu nadále zákonným platidlem. Náhled v dovolání hájený, že z povahy obchodu, resp. úmluvy stran vyplývá, že Těšín jest jedině místem plnění, jest naprosto mylný. Závazek žalovanou stranou převzatý, že žalobci, jenž bydlí v Těšíně, vrátí kupní cenu, vyhovuje úplně čl. 325. obch. zák., dle něhož dluhy peněžní jsou dluhy donosnými, t. j. dlužník jest povinen, aby na své nebezpečí a útraty dodal je věřiteli v jeho bydlišti, ale tím se bydliště věřitelovo — ač-li to nebylo zvlášť umluveno, — nestane ještě, místem plnění pro dlužníka, jak v odstavci druhém, čl. 325. obch. zák. výslovně jest ustanoveno.
Nesprávnost dalšího tvrzení dovolatelova, že jest oprávněn žalobci zaplatiti v nekolkovaných bankovkách také proto, poněvadž on sám obdržel kupní cenu, kterou mu nyní vrátili má, od žalobce také v bankovkách nekolkovaných, a že by žalobce v bankovkách kolkovaných, které jsou proti nekolkovaným bankovkám v poměru 2 : 1, obdržel dvakráte tolik, vyplývá, nehledíc k tomu, co bylo již řečeno, také, z dalšího ustanovení § 6. zák. z 10. dubna 1919, č. 187 sb. z. a nař., dle něhož při placení závazků, znějících na koruny rakouskouherské dlužno koruny československé, jimiž jedině lize platy ty konati, počítá se jedna koruna čsl. na jednu korunu rakouskouherskou.
Bylo proto dovolání jako bezdůvodné zamítnouti.

Citace:

Dluhу peněžní jsou dluhy donosné a proto platiti je dlužno v té měně, která platí v místě dlužníkova závodu, které jest místem plnění při nedostatku jiné úmluvy.. České právo. Časopis Spolku notářů československých. Praha: Spolek notářů československých, 1920, svazek/ročník 2, číslo/sešit 3, s. 39-40.