NPD documents search: České právo, 2 (1920) - I příbuzní nezletilce, nejen jeho zákonní zástupcové, jsou oprávněni ke stížnosti v zájmu jeho.

Rozhodnutí nejvyššího soudu.

I příbuzní nezletilce, nejen jeho zákonní zástupcové, jsou oprávněni ke stížnosti v zájmu jeho.
Dokud odevzdací listina nebyla vydána, není projednání pozůstalosti závazné a může, vyskytne-li se nové jmění, býti změněno.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 4. února 1920, R I 473/19).
Při pozůstalostním jednání, konaném dle zákona ze dne 7. srpna 1908, č. 68 ř. z., skončeném dne 8. května 1919 došlo mezi účastníky k dohodě, dle které měla zůstavitelova vdova převzíti pozůstalostní polovici usedlosti a její nezletilá dcera, zastoupená opatrovníkem, jako jediné dítě po zůstaviteli, podíl v hotovosti, který jí matce na celé usedlosti zjistit i měla. Dohoda byla ohledně nezletilé dcery vrchnoporučensky schválena ihned soudcem, pozůstalost projednávajícím.
Dříve než vydána byla odevzdací listina, vyšlo však na jevo, že zůstavitel zanechal také za 20000 K válečných půjček a jiné ještě hotovosti, které do pozůstalosti nebyly dříve zabrány.
První soud nařídil o tomto novém jmění zvláštní oddělené pozůstalostní jednání a návrh opatrovníkův a báby dítěte, aby se zrušilo původní rozdělení dohodou účastníků docílené zamítl, jelikož prý smír pozůstalostní jest již nezměnitelný.
3 Proti usnesení podali stížnost opatrovník a bába dítěte.
Soud stolice druhé (krajský soud v Plzni) stížnost báby odmítl, odepřev jí legitimaci k rekursu, stížnosti opatrovníkově pak jen potud vyhověl, že zrušil usnesení prvního soudu, pokud ustanoveno zvláštní samostatné projednání pozůstalosti ohledně nově se vyskytnuvšího jmění a nařídil, aby se novým jměními inventář původní doplnit a pozůstalost nově ohledně celého jmění projednala jednotně. Pokud však stížnost žádala zrušení dohodou stran dne 8. května 1919 o rozdělení jmění docíleného narovnání, této nevyhověl, jelikož prý stranу zřekly se písemního vyhotovení usnesení v tehdejším protokole obsaženého, tím vešlo toto v moc práva a bez svolení druhé strany nelze od uzavřené tehdy dohody jednostraně odstoupiti.
Nejvyšší soud na revisní stížnost báby a opatrovníka uznat legitimaci bábinu ke stížnosti a vyhověl stížnostem jejich i pokud se týče zrušení prvního rozdělení pozůstalosti z těchto důvodů:
S. není sice zákonným zástupcem nezl. X, nicméně pokládá ji dovolací soud za oprávněnu k podání této dovolací stížnosti, neboť jest babičkou jmenované nezletilé a jako taková má nejen zájem, nýbrž i mravní povinnost dbáti prospěchu své nezletilé příbuzné. Zákon chce totiž chrániti zájmy nezletilých a klade důraz na to, aby ve všech důležitých a pochybných případech byli nejbližší příbuzní jejích slyšeni (srov. §§ 178, 251, 252 vš. ob. z. a 185, 203 a 219 nesp. pat.). V § 217. vš. obč. z. pak stanoví se výslovně, že jsou tito příbuzní oprávněni činiti oznámení u soudu. Že toto ustanovení zákona dlužno v zájmu nezletilců vykládali extensivně tak, že příbuzní jsoiu oprávněni též ku podání stížnosti, to plyne nejen z povahy věci, nýbrž i ze slov zákona, který nerozeznává, zda jde o soud první či vyšší stolice. Rekursní soud odmítl sice stížnost Sinu do usnesení první stolice, nepokládaje ji neprávem za legitimovanou, vyřídil však věcně i její stížnost tím, že zabýval se vývody této stížnosti, podané zároveň opatrovníkem dítěte a tuto vyřídil. Netřeba tudíž nařizovati soudu rekursnímu, aby o stížnosti Sině věcně rozhodl.
Pokud jde o vnitřní obsah dovolací stížnosti babičiny a opatrovníkovy, nelze jí upříti dovedností. Nelze totiž přisvědčili důsledkům, které rekursní soud vyvodil ze skutečnosti, že se účastníci zřekli vyhotovení a doručení soudního usnesení o prvním projednání pozůstalosti. Projednání to nebylo dosud skončeno, ježto odevzdací listina vydána nebyla. Skutečnost, že se vyskytlo nové dosud neznámé jmění pozůstalostní, přivodila nutnost, aby toto nové jmění pojato bylo do inventáře pozůstalostního a aby o veškerém jmění do pozůstalosti patřícím se pokračovalo v projednání pozůstalosti, ježto zvláštní oddělené projednání pozůstalosti o části jmění před odevzdáním pozůstalosti jest vyloučeno (§ 179 nesp. pat. a contrario), jak správně byl již vytkl rekursní soud. V důsledku nového projednání pozůstalosti a nového zjištění úhrnného pozůstalostního jmění zrnění se podklad, na němž byla účastníky uzavřena úmluva ze dne 8. května 1919 a nelze proto účastníkům odpírati právo, aby svá původní prohlášení měnili, po případě od nich ustupovali, ježto právě ona prohlášení, jakož i zmíněná úmluva , se staly v předpokladu, že do jmění pozůstalostního náležen jen předměty uvedené v tehdejším inventáři a projednání pozůstalosti třeba i dle dohody stran provedené nabude pravomoci, až vejitím odevzdací listiny, na základě jeho vydané, v moc práva. Musil proto dovolací soud zrušiti zmíněné ujednání a rozdělení pozůstalosti a na soudu pozůstalostním bude, aby se při novém projednání pozůstalostí pokusil o novou dohodu stran a nedojde-li k této, pozůstalost dle zákona projednal.

Citace:

I příbuzní nezletilce, nejen jeho zákonní zástupcové, jsou oprávněni ke stížnosti v zájmu jeho.. České právo. Časopis Spolku notářů československých. Praha: Spolek notářů československých, 1920, svazek/ročník 2, číslo/sešit 1, s. 11-12.