Otázku, zdali rozsudkem rakouského soudu přiznanou částku peněžitou bez označení měny lze zaplatiti měnou rakouskou či měnou československou, aby exekuce byla zrušena, nelze řešiti v řízení exekučním, nýbrž pořadem práva.

(Rozhodnutí nejvyššího soudů ze dne 4. května 1920 R I 272/20.)
A, obchodník v Kolíně vedl proti Bovi, obchodníku v Praze, exekuci pro 500 K na základě vídeňského rozsudku vydaného před státním převratem.
В složil k soudu částku rovnou 500 K rakouských s návrhem na zrušení exekuce.
První soud (okr. s.pro Staré Město a Josefov v Praze)
návrh zamítl z důvodů: V rozsudku není udána měna, ve které se má platiti. Povinná strana tvrdí, že platiti jest ve měně rakouské, vymáhající věřitel chce koruny československé. Soud uznává podle sídla vymáhajícího věřitele za místo plnění Kolín a mělo tedy dle čl. 336 obch. z. plniti se ve měně československé přes to, že rozsudek na měnu tu není. Jelikož nejedná se tu o sporné skutkové okolnosti, nebyla povinná strana dle § 40. posl. odst. ex ř. poukázána na pořad práva.
Zemský soud v Praze jako soud rekursní zrušil usnesení a nařídil, aby první soud, až usnesení vejde v moc práva, po doplnění výslechu strany vymáhající bez zřetele na svůj za
— 97 — mítavý důvod nově rozhodl. Důvody: Rozsudek vydán byl 1. září 1919 ve Vídni, tedy v nynější republice rakouské. Tam musí podle nařízení státního úřadu pro finance ze dne 25. března 1919 St. G. Bl. č. 191 platy konány býti ve měně rakouské. Proto kdyby byl rozsudek zamýšlel odsouditi žalovaného ku placení v jiné měně, byl by to ve výroku svém vyslovil. Nelze tu proto použíti čl. 386 obch. z. Z toho plyne, že zamítavé stanovisko soudu prvého nemá v zákonu opory. Ježto ale soud neobíral se otázkou, zdali to, co bylo k soudu složeno, lze považovati za splacení dluhu, nýbrž řešil otázku placení pouze s hlediska proměn valutárních, bylo rozhodnuto jak uvedeno výše.
Nejvyšší soud rekursu dovolacímu vyhověl a změnil druhé rozhodnutí v ten rozum, že se usnesení prvého soudu zrušuje a dlužník se svými námitkami odkazuje na pořád práva.
Důvody: Svým návrhem domáhá se dlužník výroku, že složením dlužného peníze k soudu byl vymáhající věřitel uspokojen a že tudíž nutno exekuci zrušiti. Ježto však exekuční titul zní na koruny bez bližšího označení a jest mezi stranami o to spor, zda míněny jsou koruny československé či rakouské, rozhodnutí o této otázce však závisí na vyšetření a zjištění skutkových okolností, jež nejsou stranami srovnale udány, aniž ze spisů vyplývají, nelze o návrhu dlužníkově rozhodnouti v tomto řízení, nýbrž nutno odkázati ho s námitkami na žalobu upravenou v § 35. ex. ř. (§ 40. odst. 2. ex. ř.)
Připomíná se, že příslušným povoliti exekuci, byl dle
§ 82. ex. ř. sborový soud 1. stolice (nařízení z 19. března 1919
č. 145 sb. z. a n.). Ježto však povolující usnesení stalo se právoplatným, není nejvyšší soud s to, by něco na věci změnil.
Dr. Kasper.

Citace:

Otázku, zdali rozsudkem rakouského soudu přiznanou částku peněžitou bez označení měny lze. České právo. Časopis Spolku notářů československých. Praha: Spolek notářů československých, 1920, svazek/ročník 2, číslo/sešit 10, s. 105-106.