Ustanovené smlouvy společenské, zřízené podle zákona ze dne 6. března 1906 č. 58 ř. z., podle něhož jest závodní podíl společníkův právním jednáním mezi živými nepřevoditelným, jest právně bez účinným.

Obchodní soud v Praze povolil exekuci zabavením závodního podílu příslušejícího dlužníku jako společníku firmy X, společnosti s r. o. Návrh tohoto na zrušení exekuce, opřený o ustanovení společenské smlouvy, že závodní podíl, společníkem jednáním mezi živými nesmí býti nastoupen, exekuční soud zamítl. Rekursní soud mu vyhověl vycházeje z názoru, že může-li podle § 76. zák. o společnostech s ruč. obm. převod závodního podílu ve smlouvě společenské učiněn býti závislým na jejím svolení nebo na dalších jiných podmínkách, může býti v ní také platně úplně vyloučen, takže je-li nepostupitelnost podílu řádně smuvena, exekuce na podíl takový jest nepřípustnou.
Nejvyšší soud vyhověv dovolací stížnosti proti usnesení tomu podané prohlásil uvedené ustanovení smlouvy společenské za právně bezúčinné z těchto důvodů:
Otázku, zda ustanovené smlouvy společenské, podlé něhož závodní podíl nesmí společník právním jednáním mezi živými postoupiti, jest právně účinným a vadí tudíž exekuci na závodní podíl, dlužno při správném výkladu zodpověděti záporně. Podle § 76. odst. 1. zák. o společnostech s r. o. jsou závodní podíly převoditelny a zděditelny. Dle odst. 2. téhož § činí zákon převod závodních podílů právním jednáním mezi živými závislým na sepsání notářského aktu a dodává v 3. větě téhož odstavce, že ve společenské smlouvě může se převod učiniti, závislým na dalších podmínkách, zejména na souhlasu společnosti. Porovnají-li se řečená zákonná ustanoveni vespolek, nutno dospěti к úsudku, že ve smlouvě společenské lize sice převod závodního podílu právním jednáním mezi živými ustanovením dalších podmínek mimo zákonnou náležitost zřízení notářského aktu ztížili, že však není dovoleno, aby převoditelnost závodního podílu právním jednáním mezi živými ve smlouvě společenské byla vůbec vyloučena, neboť dovoluje-li zákon neklada jinak zásadně překážek převodu závodního podílu, aby převod učiněn byl závislým na dalších podmínkách, vyslovuje tím, že podmínky ty nesmí se rovnati úplnému vyloučení převodu, pokud se týče, že nesmí se převod prostě zakázati, ježto v těchto případech nejde o další podmínky, nýbrž o zákaz převodu. Ustanovení § 76. odst. 2. jest výjimkou ze zásady odst. 1. téhož § a nutno >je přesně vykládati. Dle motivů § 76. zák. o společnostech s r. o. v uvažováno'bylo o tom, zda v zájmu immobilisování účasti na společnosti by se neodporučovalo převod závodních podílů mezi živými buď zcela vyloučiti nebo na zákonu podrobiti souhlasu společnosti. To i ono bylo však odmítnuto a podotčeno: »Třebaže však souhlas společnosti ku zcizení nelze učiniti obligatorním, není nicméně závady, aby společnosti stanovení tohoto práva ve smlouvě bylo přiznáno jakož i aby
5 zákonně vytčené podmínky zcizení byly smlouvou ztíženy.« Připouští se tedy i dle motivů sice ztížení převodu, vyloučení jeho jest však motivům cizí. Ježto pak, jak dolíčeno, řečené ustanovení společenské smlouvy příčí se zásadám 76. zák. o společnostech s r. o., není podle § 4. odst. 2. téhož zákona právně účinným a nemůže proto exekuci na závodní podíl býti nikterak na překážku.
Rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 30. prosince 1919. Č. j. R I 498/19-1.
R. z. s. Dr. J. Říha.
I. Z rozvrhové podstaty p ř i k á z a t i lze ú t y a t у
uschovací v pořadí výsadním .podle § 286.
o d s t. 2. ex ř. j e и tehdy, t v oř í -1 i č á s t nákladů
na dražbu.
II. S o u d n í uschovatel není oprávněn k o d p o r u
. \ p ř i r o k u rozvrhovém a ire p ř í sl iťš í mu proto
, také právo ke.stížnosti proti usnesení roz-
vrhovému, -..: ·· ;, : ' .■,■■'■■*.· / 'V'*·
III. Proti s r o v па I ý ni "ΊΙ š ú e S'éP í m ' ďVoTi' srblíc.
jichž před m ctem jest r o ,z vrh výtěžku d r a-
ž e b n í h o, docíleného za movitosti, jest dovo-
lací stížnost nepřjpustna; _ ,
IV. O d d ě 1 o va c í práva zaniklá p o d l e §. U2. v y r.
řádu mohou obžjvnouti i po skončeném ř í-
1 zení vyrovnávacím podle § 55. v y r. í\, b y I a-
l,i výhrada taková ve ,v y r o v n á n í .u či n ě n a.
K č. I. а II. — E x è k u č n,í soud přikázal z dražebního
výtěžku к žádósti soudem ustauoveného uschovatele jím při-
hlášenou pohledávku za uschování prodaných movitostí v po-
řadí výsadním vzhledem к tomu, že uschování bylo povoleno
všem věřitelům к jejich návrhům a též provedeno ve pro-
spěch jich všech. Pohledávka schovatele na hotových výlohách
a odměně poukázána byla jako první к úhradě z celého dra-
žebního výtěžku poměrně dje výše jednotlivých podstat, ježto.
■ předměty, které byly uloženy u uschovatele, patřily do všech
dílčích podstat. / ··:
R e ik u jŕ s n í i 5 o u d toto přikázání zrušil a exekuční-
mu soudu uložil, aby peníz přikázaný na útraty schovací z no-
vu rozvrhl. V důvodech svých uvedl: Stížnost vytýká
právem rozvrhovému usnesení, že útraty uschovací neměly býti
přikázány v přednostním pořadí, neboř podle § 286. ex. ř. po-
žívají při rozvrhu dražebního výtěžku pořadí .takového výhrad-
ně jen útraty odhadu a dražby, к nimž zajisté útraty uscho-
vání počítat i. nelze a- to ani výkladem obdobným podle § 7/
obč. zák., poněvadž ustanovení § 286. odst. 2. ex. ř. jest svou
povahou rázu výjimečného, takže tu výklad analogií právě tak
jako extensivní jest vyloučen. Dlužno se tedy přidržet! přesně'
doslovu zákona. Na tom nemůže změniti ničeho ani okolnost,
že snad uschování bylo provedeno к návrhu a v zájmu všech
věřitelů. — Útraty uschování jdou vždy na vrub těch, kdo je
navrhli a jsou pa‘k tyto osoby oprávněny, aby je účtovaly
jako útraty řízení exekučního ve smyslu § 74. ex. ř.
Dovolacímu rekursu jednoho z vymáhajících věřitelů nej-'
vyšší soud nevyhověl poukázav· na správné důvody soudu re-
kursního a dodal к nim: '· ■ v i, J. .

Citace:

Ustanovené smlouvy společenské. České právo. Časopis Spolku notářů československých. Praha: Spolek notářů československých, 1920, svazek/ročník 2, číslo/sešit 1, s. 13-14.