K zachování lhůt v § 933. obč. zák. určených nestačí podání žaloby na poštu, nýbrž tato musí ještě před uplynutím jich dojíti do podatelny procesního soudu nebo býti u něho sepsána protokolárně.

Žalobce koupil dne 28. července 1919 koně. Seznav ještě téhož dne, že stižen jest vadami, jež nelze odstranili a které zabraňují řádnému používání jeho, podal dne 8. září 1919 na poštu žalobu, jíž domáhal se zrušení kupní smlouvy a vrácení kupní ceny. Žaloba došla k soudu procesnímu následujícího dne a byla jím zamítnuta.
Odvolání ani dovolání vyhověno nebylo.
V důvodech nejvyššího soudu se uvádí:
Žalobce uplatňuje dovolací důvod §u 503. č. 4. c. ř. s., ale neprávem.
Podle § 933. obč. z. věc musí býti přivedena na soud ve lhůtách tam uvedených —v tomto případě ve lhůtě šestinedělní — ježto by jinak žalobní právo uhaslo. V oné lhůtě musí tedy žalobní spis dojíti do podatelny procesního soudu prvé stolice nebo musí žaloba u tohoto soudu býti sepsána protokolárně.
Podáním žalobního spisu na poštu není věc přivedena na soud. To vysvítá již z úvahy, že není vyloučena možnost ztráty žalobního spisu při poštovní dopravě, ve kterémžto případě nemůže vůbec dojíti k soudnímu řízení o žalobě. Vysvítá to dále také z 1. odst. § 232. c. ř. s., dle něhož právní zahájení rozepře stane se doručením žalobního spisu žalovanému, k zahájení lhůty pak, jakož i ku přerušení běhu lhůty stačí podání žaloby u soudu, není-li nic jiného předepsáno jako ku př. v čl. 80 směn. řádu.
Ustanovení §u 89. org. zák., že do lhůt tam uvedených nevpočítávají se dny poštovní dopravy, nelze tu obdobně užiti, což vyplývá z této úvahy:
Lhůty, o nichž jednáno jest v §§ 123. až 129. c. ř. s., jsou jen časovými určeními pro předsevzetí procesních úkonů ve sporu již zahájeném, tedy jen lhůtami procesními. Vzhledem k tomu i ku vzniku §u 89. org. zák., který původně nacházel se jako 3. odst. §u 135. ve vládní osnově c. ř. š. a teprve dodatečně byl pojat do zákona organisačního, jest miti za to, že též zákonnými lhůtami §u 89. org. z., jež ve sporu jsou vyhrazeny stranám ku prohlášením, ke vznášení návrhů anebo k jiným soudního řízení se týkajícím úkonům, jsou jen ty lhůty, jež se vyskytují v řízení již zahájeném.
K těmto lhůtám nenáležejí tedy lhůty, ve kterých má býti podána žaloba ze správy podle §u 933. obč. z. Vždyť žaloba není jen prostým úkonem procesním, nýbrž také prostředkem K uplatnění nároku spočívajícího v právu hmotném. Dále jest
— 18 — poukázati k tomu, že zmeškání lhůt v §u 933. obč. z. uvedených má v zápětí následek hmotný, totiž ztrátu práva uplatňovati nárok ze správy. Lhůty §u 933. obč. z. nejsou tedy lhůtami procesními, nýbrž lhůtami práva hmotného. Tento názor jest podstatně podporován ustanovením čl. LII. uv. zák. k с. ř. s., dle něhož zákonné lhůty ku podání žaloby nejsou c. ř. s. dotčeny ve svém běhu a trvání. Lhůty §u 933. obč. z. nejsou mimo to lhůtami promlčecími, nýbrž preklusivními lhůtami hmotného práva, jichž doba předem jest určena s účinkem, že, uplynou-li aniž práva bylo užito, nastává sama sebou ztráta práva toho, na rozdíl od lhůt promlčecích, při nichž právo jest předem neomezeno, ale pomíjí, nebylo-li ho užito v době zákonem určené. Podobné preklusivní lhůty hmotného práva obsaženy jsou v §§ 158., 384., 392 a 1467. obč. zák.
Obecný zákoník občanský neobsahuje ustanovení, že do lhůt v něm nařízených nemají býti vpočítány dny poštovní dopravy, zejména nebylo ustanovení takové obsaženo v § 902. o. z. starého znění a není obsaženo ani v § 902. znění nového. Nelze tedy přisvědčiti mínění dovolatelovu. že dav posledního dne šestinedělní lhůty v § 933. o. z. nařízené žalobu na poštu, dodržel íhňtu onu. Okolnost, že žalobce nebydlí v místě soudu procesního prvé stolice, jest vzhledem ku hořejší úvaze nedůležitá.
Žalobní lhůta při vadách dobytka jest podle nového znění §u 933. o. z. ovšem mnohem kratší něž byla původní zákonná lhůta žalobní. Z toho však dovolatel nemůže ničeho dovozovati pro své mínění, neboť nové znění zákona jest jasné, neobsahuje nijakého omezení ani žádné výhrady a podle motivu cís. nař. ze dne 19. března 1916 č. 69 ř. z., obsahujícího nové znění §u 933. o. z., byla dřívější lhůta zákonná pro žaloby toho druhu příliš dlouhá, což mělo za následek nejistotu obchodování dobytkem, která zase měla vliv na ceny, pročež ono cís. nař. snížilo původní zákonnou lhůtu žalobní při vadách dobytka na 6 neděl vyhovujíc návrhům, v poslanecké sněmovně opětovně vznesenými a řídíc se ustanovením § 490. o. z. pro německou říši.
Z toho plyne, že žalobní právo žalobcovo proti žalovanému uhaslo, Žalobní žádost byla tedy právem zamítnuta nehledě k tomu, zda odvolatel, jak tvrdí, prodejem koně byl podveden. Trestní řízení v tom směru zahájené nemůže následkem toho míti žádného významy pro tento spor, pročež dovolatel neprávem stěžuje si do usnesení soudu odvolacího, jímž návrhu jeho na přerušení řízení nebylo vyhověno a neprávem opakuje tento návrh ve spise dovolacím.
Nebylo tedy vyhověno ani tomuto návrhu ani dovolání.
Rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 17. února 1920 č. j. Rv I 47/20-1. Dr. Jar. Říha.

Citace:

K zachování lhůt v § 933. obč. zák. určených nestačí podání žaloby na poštu, nýbrž tato musí ještě před uplynutím jich dojíti do podatelny procesního soudu nebo býti u něho sepsána protokolárně.. České právo. Časopis Spolku notářů československých. Praha: Spolek notářů československých, 1920, svazek/ročník 2, číslo/sešit 2, s. 26-27.