Právní povaha úpisu válečné půjčky, spojeného s uzavřením smlouvy pojišťovací a lombardem upsaných poukázek válečné půjčky.

(Rozhodnutí nevyššího soudu ze dne 11. května 1920 R I 178/20).
Žalovaný В upsal u spořitelny A, prostřednictvím záložny okresní 200000 K na VIII. válečnou půjčku s tím ujednáním, že ku krytí této dá spořitelně mimo pokladniční poukázky VII. válečné půjčky, jež právě upsal, dalších 20000 K starší válečné půjčky a pojistku na dožití ve výši 20000 K dle současně u pojišťovací společnosti »Fönix« uzavřené smlouvy pojišťovací, při čemž spořitelna zavázala se, požadovati od něho z přijatého lombardu do 1. června 1922 jen 5% úroky a odtud dále až do 1. března 1924, ku kterému dni měla proň poukázky VIII. válečné půjčky vypověděti a z výtěžku jich se zaplatili, tolik, kolik na ten čas žádati bude rakouská-uherská banka z lombardu válečných půjček, takže by spořitelna dle toho ze zpeněžených kuponů starší válečné půjčky a nově upsaných poukázek osmé válečné půjčky nejen platila premie z pojistky, ale i svůj úrokový požadavek vyrovnávala a žalovaný po honorování upsaných pokladničních poukázek ničeho nedoplácel. Takto smluvený úpis stal se před státním převratem v červenci 1918. Když pak po státním převratu v listopadu 1918 zaslala žalovanému spořitelna list depositní z 31. července 1918, vyškrtl z něho žalovaný závazek osobního ručení veškerým svým jměním, stvrzuje v něm jen zápůjčku 190083 K 33 h a shora uvedené podmínky úrokování a krytí.
Poněvadž žalovaný odpíral spořitelně, která příkaz jím jí daný splnila, uznali osobní svůj závazek, podala tato naň 27. února 1919 žalobu zjišťovací, v níž domáhá se soudního výroku, že oproti ní žalovaný z úpisu VIII. válečné půjčky ze dne 19. července 1918 na 200000 K znějícího ručí jí za lombardní zápůjčku v obnosu 190083 K 33 lu osobně veškerým svým jměním.
Žalovaný mimo formální námitku nepřípustnosti zjišťovací žaloby, jež pro svou bezvýznamnost se zde pomíjí, namítal věcně, že smlouva pro nedostatek shodlé vůle stran jest neplatná a že také obč strany předpokládaly jen obmezení ručení na danou zástavu, jelikož bylo přislibováno a žalovaným také za takového předpokladu jen přijato, že ničeho dopláceti nebude.
Všechny stolice uznaly podle prosby žalobní důvody soudu
prvého (kr. soud Litoměřice):
Podle výpovědi svědka R. a svědka D., s nimiž žalovaný ohledně úpisu válečné půjčky sporné jednal, zjištěno, že R. žalovanému dle prospektu a zjednaných k němu, informací výnosnost úpisu válečné půjčky právě vyložené (osmé) vyložil a jemu doporučil, aby zmíněnou válečnou půjčku ve spojení s životním pojištěním upsal, při čemž že jemu i svědku D., který mu upisovací listinu k vyplnění předložil, žalovaný dne 19. července 1918 řekl, že je o věci dobře poučen z přednášky, kterou nedávno slyšel, že pokládá věc rozhodně za dobrou, neboť ztratí-li válečná půjčka cenu, ztratí cenu také všechny ostatní věci, načež že mu svědek D. výslovné prohlásil, když se žalovaný rozhodl upsati na půjčku válečnou právě vyloženou 200000 K, »Upisujete 200000 K válečné půjčky, a dáte do depa jako krytí mimo upsané pokladniční poukázky ještě 20000 K staré válečné půjčky a životní pojistku na 20000 K rovněž ve válečné půjčce splatných, z výtěžků úrokových zaplatí se nejen úrok lombardní ale i dospívající premie z pojistky na život, ba zbyde snad ještě něco i na amortisaci. Na to teprv že žalovaný formulář upisovací listiny sám vyplnil, výši úroků z lombardu připsal a s podmínkami úpisu souhlas výslovně projeviv, listinu podepsal. O osobním ručení nebylo pří tomto jednání sice řeči, avšak že také nebylo řečeno, že žalovaný vůbec žádného risika nepřijímá, nýbrž řeklo se jen, že mimo deponované hodnoty nebude třeba připlácéti, jelikož i premie z pojistky budou kryty.
Z tohoto zjištění plyne, že žalovaný neuzavřel jedině smlouvu o pojištění, nýbrž že upsal í na osmou válečnou půjčku 200000 K, že obé to bylo předmětem smlouvy, zvláště že jím byl i úpis válečné půjčky, která měla tvořiti fond, z něhož placeny budou premie. Věděl tedy žalovaný zcela dobře, že uzavírá se spořitelnou na opatření válečné půjčky zápůjčku ve výši 190083 K 33 h, jak to z výkladu, jejž dobře pochopil, vyplývalo a proto také v listu depositním lemu dodatně k podpisu zaslaném zápůjčku ve zmíněné výši potvrdil, jen osobní ručení vyškrtnuv. O nějakém nedostatku souhlasné vůle nemůže tu býti tedy řeči. Žalobkyně nabídku žalovaného, jak byla v upisovací listině obsažena, přijala a opatřivši dále úpis, přijala cenné papíry v zástavu. Žádný omyl na straně žalovaného se také nesběhl, neboť že by R. a D., u nichž úpis se stal, byli žalovaného ujišťovali o tom, že osobně neručí, nýbrž že ručení jen na papíry dané do zástavy bude obmezeno, nebylo zjištěno.
Druhá stolice (vrch. zemský soud v Praze) rozsudek první potvrdila.
Dovolání zůstalo bez úspěchu. Důvody: Nemůže býti žádné pochybnosti, že žalovaný se žalující firmou, upisuje její prostřednictvím 200000 K na. 8. válečnou půjčku, uzavřel zároveň smlouvu o zápůjčku ve výši 190083 K 33 h na opatření úpisů této válečné půjčky do naznačené výše potřebné, při čemž současně dal jí za tuto zápůjčku, z které směla dle přesně určité úmluvy žalobkyně do 1. června 1922 jen 5% úroky a odtud do 1. března 1924, ku kterému dni měly se poukázky 8. válečné půjčky vypověděti a z výtěžku jich uzavřená zápůjčka zaplatiti, tolik na úrocích od něho požadovati, kolik v ten čas žádati bude rakouskouherská banka z lombardu válečných půjček, do zástavy dluhopisy starších válečných půjček za 20000 K, dále pojistku současně uzavřenou na 20000 K, splatných pojišťovnou Fönix při dožití rovněž ve válečných půjčkách v a konečně ony z uzavřené právě zápůjčky opatřené poukázky osmé válečné půjčky.
Vždyť jeho přihláška k úpisu ze dne 19. července 1918, za pravou uznaná, kterou žalobkyně přijala a doznané vyřídila, jiného výkladu nedopouští, jak již zcela správné odvolací soud vyvodil. O osobním ručení dlužníka zápůjčku uzavírajícího, nemůže s ohledem na ustanovení § 983. obč z. býti pochybnosti. Že dlužník, uzavíraje tuto úmluvu, počítal s tím, že až dospěje čas, kdy bude zápůjčku vyrovnati z vyplacených pokladničních poukázek osmé válečné půjčky, které dle poukazu jeho o návrhu smlouvy daného bylo dne 1. září 1923 k 1. března 1924 vypověděti, nebude sám hotově ničeho dopláceti, nýbrž že tyto poukázky plně budou honorovány a že z výtěžku takto získaného zápůjčka se doplatí a on mimo uvolněné zástavy ještě snad dobere, bylo toliko motivem, proč smlouvu uzavíral. Tento motiv musí ale vedle § 901. obč. z. zůstati na smlouvu beze,vlivu, když výslovně nebylo ujednáno, že se osobní závazek vylučuje a žalobkyně, kteráž mu valutu zápůjčky vyplatila tím, že opatřila proň a podržela k jeho poukazu hned v zástavě ruční za poskytnutou zápůjčku poukázky osmé válečné půjčky ve výši 200000 K, na tuto a další zástavy současně dané má zůstali obmezena. Marně popírá žalovaný úmysl uzavříti zápůjčku a poukazuje na to, že v depositním listu vyloučil osobní ručení. Smlouva byla přece uzavřena přijetím jeho nabídky z 19. července 1918, kdy o státním převratu nebylo ani tušení. Že po nastalé změně ve státoprávních poměrech, až v listopadu 1918, jak doznal výslovně, odepřel osobní ručení, nemůže přivoditi změnu původní smlouvy, poněvadž od ní jednostranně ustoupiti nemohl а z projevu toho také nikterak usuzovali se nedá, že by tento úmysl
— 81 — byl měl hned původně při uzavírání smlouvy v červenci 1918, když zjištěno, že o vyloučení osobní závaznosti za zápůjčku vůbec řeči nebylo.
Správně vyvodil také odvolací soud, že valuta žalobkyní byla žalovanému vyplacena tím, že opatřena proti upsaná jím suma osmé válečné půjčky a že odevzdání stalo se vedle § 428. obč. z. prohlášením, jelikož odevzdání poukázek žalovanému a přijetí jich zpět do ruční zástavy odpadlo, když žalobkyně depositním listem jí podepsaným, tudíž prokazatelným způsobem projevila, že opatřené poukázky drží nyní jménem žalovaného jako vlastníka/ v základě jím zřízené jí zástavy. Právě s ohledem na to, že odevzdání tímto způsobem se stalo, nemůže tu býti ani řeči, že by dle § 1049 obč. z. zhoršení stavu věci šlo na účet žalující strany, ani k tomu nehledě, že zhoršení, jaké paragraf právě dovolaný na mysli má, ani nenastalo. Opatřené pokladniční poukázky zůstaly jimi právě tak, jako byly původně, jejich nominelní hodnota se nezměnila, třeba hodnota kursovní (cena) poklesla. Žalobkyně měla žalovanému opatřiti a odevzdati úpisy osmé válečné půjčky, ty také opatřila a pro žalovaného drží, majíc je v zástavě dle smlouvy s nim uzavřené. Nestačí-li podle nynějšího kursu jejich cena na vyrovnání žalovanému, k jeho žádosti na zakoupení jich poskytnuté zápůjčky, nemůže z toho žalovaný nikterak odvozovati, že za poskytnutou zápůjčku neručí osobně, nýbrž jen zástava samotna, když nic takového se žalobkyní ujednáno nebylo.
Ostatně ať jest právní jednání mezi spornými stranami upsáním válečné půjčky uzavřené jakékoli povahy, ať jest tu smlouva mandátní nebo komissionářská, v každém případě nese žalovaný nebezpečí sám, jsa povinen nahraditi, co ten, jenž jeho příkaz vyplnil, zaň vynaložil. Není tu tedy nikterak nesprávného právního posouzení věci, naopak výrok naříkaný odpovídá stavu věci i zákonu.
Dr. Kasper.

Citace:

Právní povaha úpisu válečné půjčky, spojeného s uzavřením smlouvy pojišťovací a lombardem upsaných poukázek válečné půjčky.. České právo. Časopis Spolku notářů československých. Praha: Spolek notářů československých, 1920, svazek/ročník 2, číslo/sešit 8, s. 89-90.