1920 Sb. z. a n.

Zákon z 20. února 1920, č. 142 Sb. z. a n., stanoví v odst. 1. § 1, že váleční poškozenci světové války (§ 1 zákona ze dne 8. dubna 1919, č. 199 Sb. z. a n.) mají nárok na požitky z pokladny státní podle ustanovení tohoto zákona. Válečnými poškozenci ve smyslu tohoto zákona jsou tedy osoby, jež zákon z 8. dubna 1919, č. 199, v § 1 za válečné poškozence uznává, totiž invalidé sub lit. a) blíže definovaní, dále sub lit. b) příslušníci osob uvedených pod lit. а), k jejichž výživě jsou tyto osoby po zákonu povinny přispívali, a sub lit. c) pozůstalí po zemřelých nebo nezvěstných osobách uvedených pod lit. a), na jejichž výživu tyto osoby za života byly po zákonu povinny přispívati. Na všechny tyto válečné poškozence vztahují se ustanovení daná v čl. I. §§ 1 až 5 zákona č. 142/20, neboť ustanovení ta platí podle nadpisu hlavy I. zákona i podle 1. odst. § 1 pro všechny osoby, které mají nárok na požitky válečných poškozenou a stanoví předpoklady, za kterých a pokud příslušejí požitky podle tohoto zákona válečným poškozenému v § 1 zákona č. 199/19 jmenovaným. Pojem invalidy neb osoby ve válce padlé nebo zemřelé jest užší pojmu »válečný poškozenec«, kterýž pojem zahrnuje v sobě i příslušníky invalidů a pozůstalé po osobách ve válce padlých a zemřelých. Zákon č. 142/20 také přesně rozeznává oba tyto pojmy (arg. §§ 7 až 12, kde se mluví jen o invalidech, pak § 13, kde se mluví o padlém nebo zemřelém a dále o invalidovi). Z toho je zřejmo, že všude tam, kde zákon č. 142/20 mluví o válečném poškozenci, má na mysli válečného poškozence ve smyslu § 1 zákona č. 199/19, tudíž nejen invalidu neb osobu ve válce padlou nebo zemřelou, nýbrž také příslušníky, resp. pozůstalé v § 1 citovaného zákona sub lit. b) a c.) jmenované. Ustanovení v §§ 2 a 5 zákona č. 142/20 obsažená zakládají se na myšlence, že stát chce poskytnouti důchod jen těm válečným poškozencům, kteří nemají zabezpečené existenční minimum z vlastních příjmů nebo z příjmů osob, jež jsou povinny přispívati k jejich výživě. Vztahují se proto i ustanovení § 4, odst. 1. a 2. zákona č. 142/20, na všechny válečné poškozence a je názor, že odst. 2. § 4 vztahuje se jen na invalidy proto, že stanoví podmínku aspoň 50 proc. neschopnosti k výdělku, mylným. (Nález Nejv. správ. soudu ze 4. června 1926. č. 11836/26.)

Citace:

K pojmu "válečný poškozenec" ve smyslu zákona č. 142/1920 Sb. z. a n.. Sociální revue. Věstník Ministerstva sociální péče. Praha: Ministerstvo sociální péče, 1926, svazek/ročník 7, s. 438-439.