Zařadění podniků úrazovému pojištěni podrobených do nebezpečenských tříd a procentních sazeb jejich posuzovati jest podle § 1 nařízení vlády ze dne 18. listopadu 1919, č. 612 Sb. z. a n., podle předpisů nařízení ministerstva vnitra ze dne 6. července 1914, č. 143 ř. z. Pokud jde o vřadění podniku do procentové sazby vyšetřené nebezpečenské třídy, je příslušný předpis § 6 posléze citovaného nařízení vybudován v ten způsob, že podniky zařaditi je se zřetelem k předpokládanému obyčejnému nebezpečenství zásadně do středního procenta, nižší neb vyšší sazba pak nežli prostřední stanovena má býti tenkráte, když podle způsobu podniku, o jehož klasifikaci jde, proti obyčejnému úrazovému nebezpečenství je tu nebezpečí menší, nebo větší (odst. 1.). Prováděje tuto zásadu, předpisuje § 6 v odst. 2. až 4., kdy jest předpokládati menší nebo větší nebezpečenství úrazové а k jakým momentům je po této stránce přihlížeti. Na tyto předpisy jsou jednak Úrazové pojišťovny dělnické, jednak správní úřady vázány v ten způsob, že, jsou-li tu okolnosti nebezpečenství zmenšující nebo zvětšující, zařadění podniku do procenta nebezpečenského, ležícího pod středním procentem nebo nad ním, státi se musí. Proti povinnosti této stojí na druhé straně nárok strany zejména na to, aby — jsou-li zjištěny okolnosti, svědčící pro menší nebezpečenství nežli jest obyčejné, — podnik vřaděn byl do nebezpečenského procenta pod střední sazbu. Jedná-li se však o ocenění, kterou váhu je přikládati zjištěným momentům nebezpečí pro zařadění podniků do nebezpečenského procenta v rámci sazby mezi nejnižším, pokud se týče nejvyšším a středním nebezpečenským procentem, citovaný předpis § 6 ani Úrazovou pojišťovnu, ani rozhodující úřad nijak neváže a ponechává ocenění to volnému hodnocení jeho. Z toho se podává i na druhé straně důsledek, že stranám právní nárok na vřadění podniku do určitého nebezpečenského procenta ve zmíněném rámci sazby nepřísluší. Úkolem znalce v záležitostech, o něž jde, jest podati svůj odborný posudek o tom, pokud a do jaké míry se zřetelem k určitým zjištěným skutečnostem a konkrétním poměrům závodu lze za to míti, že jest provoz závodu spojen s nebezpečenstvím nižším nebo vyšším nežli jest nebezpečenství se závody toho druhu obyčejně spojené. Volba určitého procenta pod střední sazbou nebo nad ní jest již výsledkem hodnocení zjištěných okolností, tedy i podaného dobrého zdání, a náleží do (kompetence rozhodujícího úřadu, který na případné osobní mínění slyšeného znalce, vyslovuje-li se pro vřadění do určitého procenta, nijak vázán není. (Nález Nejv. správ. soudu z 29. května 1926, č. 11372/26.)