Léčebný řád Léčebného fondu veřejných zaměstnanců.

I.
Práva pojištěncova.
1. Pojištěnec má nárok:
a) na poskytování lékařské pomoci všeho druhu praktickým lékařem: b) na stanovení diagnosy odborným lékařem jen na poukaz, vydaný okresním sborem pro každý jednotlivý případ nebo na základě stručně odůvodněného doporučení praktického lékaře. Takového poukazu nebo doporučení není třeba k odbornému lékaři dětskému, jde-li o dítě do stáří jednoho roku. Při dalším léčení odborným lékařem platí Léčebný fond odborným lékařům pouze sazbu lékařů praktických, při čemž jest věcí pojištěnce doplatiti rozdíl mezi sazbou lékařů praktických a odborných. V místech, kde není odborných lékařů, může na místo k odbornému lékaři poslati okresní sbor Léčebného fondu pojištěnce k jinému internímu lékaři (městskému);
c) pojištěnkám, manželkám pojištěnců a ostatním oprávněným ženským příslušníkům rodinným poskytuje se v případě porodu náhrada výloh za nezbytné výkony porodních asistentek v částce 300 Kč;
d) výkony zubolékařské pro profylaktické a kosmetické ošetření chrupu nebudou do doby, dokud nebude sjednána dohoda s lékaři o výši honoráře za ně, t. j. v prvních třech měsících od počátku pojištění (v měsících srpnu, září a říjnu 1926), vůbec poskytovány;
e) otázka přípustnosti mimořádných výkonů a honoráře za ně bude upravena zvláštní dohodou s lékaři nejpozději do tří měsíců od počátku pojištění. Do sjednaní této zvláštní dohody platiti budou ustanovení a sazby podle smlouvy s nemocenskou pokladnou soukromých úředníků a zřízenců v Praze ze dne 1. července 1924.
2. Pojištěnec má právo voliti si praktického lékaře, zapsaného v seznamu lékařů, kteří uzavřeli s Léčebným fondem smlouvu o léčení. Tyto seznamy jsou vyloženy u okresních sborů nebo v místech jimi určených.
3. Dá-li se pojištěnec ošetřovati lékařem, se kterým nebyla smlouva uzavřena, náleží pojištěnci náhrada výloh jen podle tarifních sazeb, platných pro praktické lékaře, které činí 7 Kč za ordinaci a 14 Kč za návštěvu včetně příslušných povolených mimořádných výkonů.
4. Pojištěnec má nárok na poskytování potřebných léků a léčebných pomůcek podle těchto pravidel:
a) předpisovány býti mohou všecky oficinelní a neoflcmelní léky ve způsobu a množství, jaké lékařská věda uznává k léčení za vhodné a postačitelné;
b) předpisovány býti mohou lékárnické přípravky (speciality), které jsou úředně k všeobecného prodeji připuštěny a které k docílení léčebného úspěchu jsou nutné, nemohouce s úspěchem nahrazeny býti předpisem léků oficinelních. К opakování specialií, jejichž cena v nejmenším balení přesahuje částku 30 Kč, je nutno svolení okresního sboru;
c) pouze se schválením okresního sboru mohou býti předpisovány: výživné přípravky,
léčivá vína všeho druhu, více než 3 normální láhve, celkem pro jeden případ onemocnění,
léčivých mýdel více než 3 kusy nejmenší velikosti, celkem pro jeden případ onemocnění, léčebné pomůcky všeho druhu (na př. mísy ke kálení, podušky, pásy, kathetry o pod.);
d) předpis lihových nápojů (víno, malaga, šampaň, koňak atd.) je dovolen pouze v případech zcela naléhavých a lékařem zvláště odůvodněných, nikdy však jako všeobecný prostředek sílicí;
e) vůbec nesmí býti předpisovány toiletní a kosmetické přípravky všeho druhu (zubní pasty,( vody, prášky, pomády, toiletní krémy a pudry, vody na vlasy, kartáčky na zuby atd.). Léčebný fond si vyhražuje právo upozorniti lékaře na předpisování zbytečně nákladných léků.
Předpisy léků budou psány pokud možno na blanketech Léčebného fondu, které na požádání zašle lékaři místně příslušný okresní sbor. Pokud lékař těchto blanketů nemá, musí na receptu čitelně uvésti, že jde na účet Léčebného fondu, jakož i plné jméno člena a jeho bydliště, též jméno jeho zaměstnavatele (úřadu).
5. Vyžaduje-li toho ráz nebo průběh nemoci, anebo nemá-li doma nemocný potřebného ošetření, anebo nedbá-li lékařských nařízení, má býti odkázán do nejbližší veřejné nemocnice, nebo jiného vhodného bližšího léčebného ústavu. Poukázku ku přijetí do nemocnice vydá na poukaz léčícího lékaře okresní sbor.
6. Osobě, jíž povoleno bylo odborné léčení, a jež musí za tím účelem dojížděti do místa mimo své bydliště, nahradí se nezbytné dopravné, a potřeboval-li nemocný průvodce, i dopravné jeho. Totéž platí o dopravě nemocného do nemocnice a zpět.
7. Léčí-li se pojištěnec v nemocnici, anebo v některém léčebném ústavě bez svolení okresního sboru Léčebného fondu, má nárok na příspěvek, který sestává z částky, rovnající se léčebnému podle poslední platové třídy nejbližší veřejné nemocnice za celou dobu, kterou ošetřovaný v ústavě ztrávil. Nebudou mu však hrazeny jakékoliv jiné výdaje s ošetřováním spojené.
II. Povinnosti pojištěncovy.
1. Při dožadování se lékařské pomoci jest pojištěnec (rodinný příslušník) povinen přispěti ze svého u praktického lékaře částkou 2 Kč za ordinaci a 4 Kč za návštěvu, u odborného lékaře jednou tolik. Částky tyto se zapravují v poštovních známkách; smí se však používati jen známek celokorunových. Používati známek haléřových není přípustno. Známky se přilepují na poukázce na místě k tomu cíli určeném a musí býti přepsány při každé ordinaci nebo návštěvě udáním dne ordinace nebo návštěvy.
2. Vyžadují-li se přespolní návštěvy přes 2 km od bydliště nemocného vzdálené, je pojištěnec povinen dodati lékaři povoz nebo mu uhraditi cestovní náklady paušální sazbou 3 Kč za každý ujetý km tam a zpět. Na úhradu cestovních nákladů přispěje Léčebný fond částkou nejvýše 1 Kč za každý km tam a zpět, měřeno však od bytu nejbližšího lékaře. Kromě povozu může lékař požadovati od pojištěnce odškodné za ztrátu času, nejvýše však 2 Kč za každý ujetý km. Na úhradu těchto nákladů zaplatí Léčebný fond pojištěnci 2 Kč za každý km, měřeno však od bytu nejbližšího lékaře; vyžadují-li toho místní poměry, může býti tato sazba zvýšena až na částku Kč 2'50. Oprava náhrady za jízdy a ztrátu času při návštěvách k více pacientům současně bude provedena zvláštní dohodou. Byla-li návštěva konána v neděli, nebo ve svátek, nebo památný den zákonem stanovený, zaplatí Léčebný fond o 50 proc. více, byla-li návštěva konána v noci, zaplatí se o 100 proc. více než jak uvedeno v předchozím, při čemž se však lékaři zavazují omeziti návštěvy takové na míru nejmenší.
3. Poškodí-li pojištěnec Léčebný fond přetvařováním se nebo jiným způsobem, jest povinen škodu nahraditi ve výši, určené ústředním sborem. III.
Pravidla pro nemocné.
1. Dožaduje-li se pojištěnec lékařské pomoci, koupí si u příslušného okresního sboru Léčebného fondu nebo v místě jím určeném poukázku k praktickému lékaři. Potvrzení poukázky musí si opatřiti pojištěnec jsoucí v aktivní službě nebo jeho příslušník rodinný od zaměstnavatele — přednosty úřadu služebního místa — nebo od okresního sboru, v jehož obvodě v době onemocnění se zdržuje.
Pensista (jeho rodinný příslušník) opatří si potvrzení buď od úřadu, pensijní požitky vyplácejícího (příspěvek strhujícího) nebo přímo u příslušného okresního sboru. Okresní sbor může určiti úřad, který potvrzení za něho bude vydávati. Zaměstnavatel — okresní -sbor — nebo úřad jím určený jest oprávněn požadovati předložení dokladů, osvědčujících nárok, zejména na léčení rodinných příslušníků (občanská legitimace, křestní, domovský, konskripční list, jmenovací, pensijní dekrety a pod.). Nemůže-li si pojištěnec (rodinný příslušník) poukázku zavčas opatřiti, prokáže se podobným dokladem lékaři sám, jest však povinen dodatečně poukázku i s příslušnými známkami lékaři dodati; neučiní-li tak, jest lékař oprávněn požadovati od něho zaplacení honoráře podle sazeb pro soukromé pacienty.
2. Poukázka platí pro jednu a tutéž nemoc jedné a téže osoby, nejvýše však na dobu 3 měsíců ode dne prvého lékařského výkonu; trvá-li nemoc déle, musí býti předložena nová poukázka. Během jedné a téže nemoci není dovoleno lékaře měniti, leč s výslovným souhlasem okresního sboru.
3. Chce-li pojištěnec vyhledati odborného lékaře za účelem stanovení diagnosy, vyžádá si poukázku к odbornému lékaři od svého příslušného okresního sboru, anebo mu ji může vydati též jeho léčící praktický lékař. Tato poukázka od praktického lékaře potřebuje však ku své platnosti ještě potvrzení okresního sboru. Kdyby léčící praktický lékař odepřel vydati poukaz k odbornému lékaři, má pojištěnec právo dožadovati se vydání poukázky přímo u okresního sboru. S poukázkou k odbornému lékaři naloží pak pojištěnec jak uvedeno v odstavci předešlém ohledně poukázky k praktickému lékaři.
4. Lékař budiž vyhledáván vždy ve svých hodinách ordinačních, a návštěvy, o něž jest žádán, buďtež mu rovněž hlášeny, pokud možno v hodinách ordinačních, nejpozději však do třetí hodiny odpolední.
5. Vyžaduje-li se lékařský výkon mimo hodiny ordinační, nebo návštěva neohlášená ve stanovenou dobu, může lékař požadovati od pojištěnce (příslušníka rodinného) doplatek Kč 3-50 za ordinaci a Kč 7— za návštěvu; leč že by se jednalo o případy mimořádné, okamžité pomoci vyžadující, při kterých tyto doplatky uhražuje Léčebný fond. — V době od 7. hodiny večerní do 7. hodiny ranní, dále v neděli, svátky a památné dny zákonem stanovené platí se dvojnásobná sazba. Za noční návštěvu nepovažuje se návštěva, vykonaná po 7. hodině večerní, bylo-li o ni požádáno do 6. hodiny odpolední.
6. Dožaduje-li se pojištěnec příspěvku na lázeňské neb klimatické léčení anebo ozdravění, může mu ústřední sbor Léčebného fondu vyhověti jen tehdy, když léčící lékař potvrdí v uzavřené obálce, že bezprostředně předcházela nějaká prudká choroba, anebo že běží o trvalou chorobu konstitucionální.
7. Lékařské ošetření má býti poskytováno dostatečnou měrou a směřovati k uzdravení co možná nejrychlejšímu. Má-li býti léčení ambulantní či domácí, rozhoduje léčící lékař. Nárok na léčení domácí má pouze, kdo jest upoután na lůžko, anebo komu lékař nedovolí opustiti příbytek.
8. Na lékaři nebuďtež požadovány výkony, kterých tento neuznává za nutné.
9. Lékař není povinen převzíti ošetření nemocného, k němuž má jiný smluvní lékař blíže.
IV.
Všeobecné.
1. Hlášení nemoci okresnímu sboru Léčebného fondu bude omezeno na nemoce, vyžadující více než 5 ordinací nebo návštěv. V těchto případech budě ošetřující lékař povinen ihned po 5. ordinaci nebo návštěvě oznámiti příslušnému okresnímu sboru jméno pacienta, jeho bydliště, jméno jeho zaměstnavatele, diagnosu a datum prvního vyšetření (u rodinných příslušníků kromě jména onemocnělého příslušníka, také jméno dotyčného pojištěnce).
2. Laická kontrola zpravidla nebude prováděna. — Kontrola lékařská může býti prováděna úředním lékařem nebo jiným lékařem, důvěrníkem (ať již místním nebo odjinud delegovaným).
3. Nemocný člen i jeho rodinný příslušník bude povinen se podrobiti této kontrole (prohlídce, specifickému vyšetření atd.).— Uzná-li revidující lékař způsob léčení, prováděný ať praktickým nebo odborným lékařem za velmi zdlouhavý, neúčelný a nákladný, může v dohodě s ošetřujícím lékařem sjednati na místě nápravu. Nesouhlasí-li pojištěnec s příslušným opatřením, oznámí revidující lékař případ okresnímu sboru, který toto oznámení neprodleně s příslušným návrhem zašle ústřednímu sboru k rozhodnutí. Rozhodne-li ústřední sbor v neprospěch pojištěnce, nepřísluší mu náhrada za toto neúčelné léčení, a bude mu uhraženo z prokazatelných výloh pouze tolik, kolik vyžádalo by si podle úsudku lékaře revidujícího léčení účelné nebo méně nákladné. Ode dne doručení rozhodnutí ústředního sboru, nepřísluší nemocnému, který neuposlechne rady revidujícího lékaře, vůbec žádná náhrada.

Citace:

Léčebný řád Léčebného fondu veřejných zaměstnanců. Sociální revue. Věstník Ministerstva sociální péče. Praha: Ministerstvo sociální péče, 1926, svazek/ročník 7, s. 366-370.