K §§ 1 a 31 n. z. Důsledky faktického pojištění. Zemská správa politická v Praze rozhodnutím z 13. června 1923, č. 228764, potvrzujíc výmět I. stolice, odsoudila zaměstnavatele K. Č. pro přestupek § 31 n. z. k pokutě podle § 67 n. z. a uznala ho povinným k náhradě podpůrného nákladu, který učinila příslušná nemocenská pokladna za Márii. S., kterou zaměstnavatel K. C. při své domácnosti jako služku od 1. července 1921 zaměstnával a ji u nemocenské pokladny teprve 15. prosince 1921, tudíž po uplynutí 3denní zákonné přihlašovací lhůty a po onemocnění k pojištění pro případ nemoci přihlásil. Zároveň uznán zaměstnavatel povinným doplatiti podle § 33 n. z. poj. příspěvky za dobu od 1. července 1921 do 14. prosince 1921. V min. odvolání dovozoval zaměstnavatel, že mezi ním a Marií S. nebylo vůbec sluežbního poměru před 15. prosincem 1921 a tudíž ani přihlašovací povinnosti. Nelze proto mluviti o přihlášce opožděné. Než i kdyby tu byl býval služební poměr, nebylo tu povinnosti nemoc, pojištění podle § 1/1 n. z., poněvadž služebné v domácnosti v kritické době povinnému nem. pojištění nepodléhaly. 'Ministerstvo soc. péče odvolání vyhovělo a rozhodnutím z 22. listopadu 1924, č. 14477/IV. sprostilo zaměstnavatele viny i trestu pro přestupek § 31 n. z. a osvobodilo jej od náhrady podpůrného nákladu i nemoc, příspěvků, ježto M. S. jako služka poj. povinnosti nepodléhala. Na stížnost proti tomuto rozhodnutí podanou zrušil nejv. spr. soud rozhodnutí min. Soc. péče v příčině náhradní povinnosti pro nezákonnost, vycházeje z právního názoru, vysloveného již v nálezech z 6. října 1924, č. 2462/24 a z 30. května 1925, č. 11057/25 (viz též Soc. Revui, roč. 1925, str. 67 a 425. — Pozn. pis.) a uváživ dále ještě toto: Znění zákona (§§ 31, 32, 33 n. z.) mluví ovšem pro stanovisko min. soc.
89 péče, že použití § 32 i 33 n. z. předpokládá, že pojistná povinnost zaměstnance podle § 1 n. z. je dána. Zákon v těchto předpisech však upravuje normální případy, kdy není na sporu pojistná povinnost. Z téhož hlediska posuzuje nejv. spr. soud i tento případ, když jak přihlašující zaměstnavatel, tak i pokladna přihlášku přijímající byly souhlasného názoru, že poj. povinnost podle § 1 n. z. je dána, když mezi nimi vůbec nebylo sporu o pojistné povinnosti. Takovouto souhlasnou vůlí stran nastává praesumpce, že zákonné předpoklady pojistného poměru tu jsou, nastávají tedy i všecky důsledky pojistného poměru, kterézákon k poměru tomu v §§ 31 až 33 n. z. pojí. Poměr ten zůstává pojistným poměrem do té doby, dokud nebyl rozvázán řádným způsobem ve smyslu § 31 anebo souhlasnou vůlí stran, nebo konečně rozhodnutím kompetentního úřadu, že pojistné povinnosti není (nález nejv. spr. soudu z 5. října 1925, č. 18473/25).
90