§§ 31, 32 a 33 n. z. neplatí na zapsané pokladny pomocné.

Zákon neukládá zaměstnavateli vůči pomocné pokladně povinnost ohlašovací, jak ji stanoví §§ 31 a 32 n. z. Tyto paragrafy týkají se podle svého zařádění do oddílu II. nemocenského zákona a podle jeho nadpisu okresních nemocenských pokladen a není normy, jež by ustanovení ta byla vztáhla na zapsané pokladny pomocné, zejména není takového ustanovení v zákoně o zapsaných pomocných pokladnách z 16. července 1892, č. 202 ř. z. Naopak plyne z § 60 zákona nemocenského ze dne 30. března 1888, č. 33 ř. z. (nyní již v rámci nemocenského zákona zrušeného čl. XXV. zák. č. 268/1919), jenž podle § 7 prve citovaného zákona je směrodatným pro úpravu stanov zapsaných pomocných pokladen, že na pomocné pokladny, stejně jako na spolkové pokladny, neplatí §§ 5 a 9, jakož i předpisy II., III. а IV. oddílu cit. nemocenského zákona, tudíž ani §§ 31 a 32, zařáděné právě do oddílu II. n. z. Ve stížnosti není přímého tvrzení, že by tu bylo přihlašovací povinnosti § 31 a že by regressní nárok pokladny byl vyplynul ze zanedbání této povinnosti přihlašovací, nýbrž stížnost hledí sporný nárok pokladny odůvodniti touto úvahou: »Je-li zaměstnavatel, který nedostojí přihlašovací povinnosti ohledně dělníka podléhajícího nemocenskému pojištění, zavázán nahraditi pokladně veškeren náklad, který podle zákonných nebo statutárních předpisů učinila na osobu nepřihlášenou nebo přihlášenou teprve po onemocnění, pak je zajisté podle § 32 n. z. uznati povinným náhradou i takového zaměstnavatele, kterýž, aniž k tomu byl nucen, přes to zaměstnance nebo služebnou osobu k nemocenskému pojištění přihlásil, když osoba ta byla již nemocna, a to vědomě a s úmyslem, aby náklady nemoci přesunul na pokladnu.« Tím zřejmě míní, že zaměstnavatele, který vědomě přihlásí nemocného zaměstnance, aby náklady nemoci převalil na pokladnu, stihají podle § 32 stejné následky jako onoho, jenž přihlašovací povinnosti nedostál. Těmito vývody, jež se zabývají výkladem § 32, nemohl se nejvyšší správní soud zabývali, poněvadž v konkrétním případě, hledě k předchozím úvahám, se nedostává podkladu pro interpretování § 32 po stránce materielně právní, když vysloveno, že § 32 na sporný případ vůbec se nevztahuje. Ježto pak stížnost kromě § 32 neuplatnila jiného právního pramene pro svůj sporný nárok, nelze shledati nezákonným, když žalovaný úřad odepřel sporný případ posouditi podle tohoto § 32 n. z. (Nález Nejv. správ. soudu ze 4. června 1926, č. 6590/26.)

Citace:

§ 31, 32 a 33 n. z. neplatí na zapsané pokladny pomocné. Sociální revue. Věstník Ministerstva sociální péče. Praha: Ministerstvo sociální péče, 1926, svazek/ročník 7, s. 440-441.