Nabytí držby pro obec výkonem příslušníků obce. Jest zapotřebí usnesení obecního výboru? § 1482. a 1500. obč. z.Žalobce M. E. navrhuje negatorní žalobou zjištění, že žalovaným manželům Sch. nepřísluší ani pro jich osobu ani jako vlastníkům č. 179 v O. právo choditi a jezditi po cestě č. p. 3454, jakož i že nesmějí dovolovati, by tamtéž chodili a jezdili jiní do jich obchodu, v domě č. 179.Žalovaní tvrdí, že po zmíněné cestě jezdí a chodí jako členové obce. Obec O. nabyla práva toho vydržením, t. j. chůzí a jezděním jednotlivých občanů z O. do sousedních obcí K. a T. a zpět; obecní výbor výkon práva toho pro obec schválil.Žalobce namítá proti vydržení:1. obecní výbor nejen výkon ten neschválil, nýbrž před několika roky se usnesl, že mu do cesty zmíněné nic není, že v té věci ničeho nepodnikne;2. obec nemohla podobného práva nabýti, poněvadž nemá pro ni žádného významu; obec má v blízkosti dostatek jiných cest;3. žalovaní jsou vyloučeni z práva jezditi po zmíněné cestě i v tom případě, když by se dokázalo vydržení podobného práva pro obec; pro jejich osobu nastalo obmezení práva dle § 1482. obč. z. Předchůdci jejich v držení domu č. p. 179 uzavřeli totiž se žalobcem dne 23. října 1909 C II. 168/9 soudní smír, v němž uznali, že jim ani pro jich osobu ani jako vlastníkům reálnosti č. vl. 345 v O. (tam byl připsán tenkráte dům č. 179) nepřísluší právo jezditi a choditi po cestě č. p. 3454; 4. služebnost podobná neúčinkuje proti žalobci: týž koupil usedlost č. vl. 33 v O. a s ní parcelu č. 3454 ve veřejné dražbě dne 2. června 1902; zmíněná služebnost nebyla poznamenána v odhad- ním protokole, obec ji včas neuplatnila; nastala tudíž praekluse dle § 170. ex. ř. — Žalobce nemohl míti o existenci podobné služebnosti tušení, poněvadž před dražbou do O. nikdy nepřišel a poměrů v O. neznal.Okresní soud v Jablunkově žalobě vyhověl a rozsudek následovně odůvodnil:Dle přednesení žalovaných nabyla obec držení zmíněného práva uchopením jednotlivých členů obce. Výjimečně možno takovéto nabytí držby prohlásiti za přípustné; nesmí se však při tom zapomenouti, že zákonitým zástupcem obce jest jedině obecní výbor a že zmíněný případ dlužno posuzovati dle ustanovení o nabytí držby zástupcem. Tu jest pak potřebí: 1. by zástupci měli vůlí nabýti držby ne pro sebe, nýbrž pro zastoupenou obec; 2. by zastoupená obec sama měla vůli nabýti držbu, tedy by její zákonití zástupci (výbor) dal rozkaz k uchopovacímu skutku zástupců neb skutek aspoň dodatečně schválil; 3. by zástupci skutečně držbu nabyli.Všechny tyto podmínky doplňují se navzájem tím způsobem, že když schází jedna z nich, nelze nabýti držby pro zmocněnce i když jsou prokázány ostatní podmínky. Žalobce popírá, že nastala skutečnost pod 2. uvedena. Dokáže-li se, že obec neprojevila svými zákonnými zástupci, že schvaluje výkon práva ve svém jméně, nenabyla držby pro sebe, třeba se dokázalo, že jednotliví občané chodili a jezdili po zmíněné cestě po celou dobu vydržecí a že činili tak v domnění a úmyslu vykonávati právo pro obec.V tom směru je svědkem S. dokázáno, že výbor po dobu 20 let, co on byl starostou, o cestu na parceli č. 3454 se nestaral; že by bylo stalo se tak dříve, žalovaní netvrdí. — Poprvé bylo jednáno o věci ve schůzi dne 31. října 1909; výbor se usnesl prohlásiti parceli č. 3454 za cestu obecní. Zda výbor hodlal zde uplatniti své nároky soukromoprávní, či zda usnesení své učinil na podkladě ustanovení veřejného práva, nedá se přesně zjistiti. Toho není také potřebí, poněvadž je dokázáno nade vší pochybnost: v následující schůzi bylo toto usnesení zrušeno a nebyly podniknuty žádné další kroky. Teprve na podzim roku 1910 přišla věc znovu na přetřes; výbor učinil nové usnesení a tentokráte prohlásil parcelu uvedenou zřejmě na základě veřejnoprávních ustanovení za cestu obecní.Poněvadž jest dle uvedeného jisto, že obec O. neprojevila svou vůli držitelskou, nenabyla držby a také ne práva služebnosti cesty na parceli č. 3454.Také žalovaní nemohou se na podobné právo odvolávati. Ostatní otázky nebyly rozebírány.Krajský soud v Těšíně rozsudek potvrdil. Nejvyšší soud vyhověl revisi žalovaných, zrušil rozsudek odvolacího soudu a odkázal věc k novému projednání a rozhodnutí.Důvody:Revise žalovaných opírající se o důvody § 503. č. 2, 3 a 4 civ. ř. je odůvodněna. Žalobce žádá zjištění, že žalovaným vůbec nepřísluší právo jezditi a choditi po cestě na parceli č. 3454 neb dovolovati, by jiní k nim tamtéž chodili a jezdili. Žalovaní uznali ihned, že jim nepřísluší soukromoprávní služebnost cesty na zmíněné parceli; navrhli však přes to odmítnutí žaloby, protože jako všichni občané O., K. a T., také oni užívají parceli tu jako veřejné cesty, ježto tato od 60 roků takovou tvoří; o tom vedli řadu svědku. První soudce svědky ty zamítl; odvolací soud zamítnutí to schválil, protože z té pouhé okolnosti, že občané chodili a jezdili po zmíněné parceli, nelze ještě souditi, že měli vůli vykonávati »právo« a protože na žádný způsob není prokázáno, že vůli tu měla obec, resp. její representanti.Odvolací řízení trpí v tom směru skutečně vadou ve smyslu § 503. č. 2 civ. ř., protože při správném posouzení věci, bylo nutno připustiti nabídnuté důkazy a zjistiti, zda a od kdy dály se tvrzené právní úkony. Při vydržení, jež odvolává se na dobu 30 roků, není potřebí udání pořádného titulu (§ 1477. obč. z.), nýbrž toliko průkazů skutečné držby (§ 1460. obč. z.).V daném případě potřebovali žalovaní toliko dokázati, že obyvatelé zmíněných 3 obcí — i když to nebyli všichni občané — vůli měli vykonávati uvedené právo cesty »jako příslušníci obce« a dále že vykonávali po dobu vydržecí podstatný obsah tvrzeného práva cesty. Nelze přisvědčiti názoru prvního soudce, že representanti obce musili taktéž míti animum domini a že dali rozkaz k uchopovacímu činu, neb že jej aspoň dodatečně schválili. Tento právní názor platí jen tenkráte, když jedná se o nabytí práva pro třetí osobu fysickou. Jinak má se věc u obce. Obec není osobnost různá od celku svých příslušníků, nýbrž veškerost příslušníků obce představuje právě obce (porad, protokol k § 337. obč. z.). K vydržení práva jízdy a chůze není tudíž potřebí schvalovacího usnesení zastupitelstva obecního; nabytí práva nastává dlouholetým vykonáváním občanů jménem a pro obec samo sebou a bezprostředně.Zda-li však občané vykonávali zmíněné právo jen pro jejich příslušnost k obci, je otázka skutková a jest potřebí ji zjistiti provedením nabídnutých důkazů.Vzhledem k tomuto právnímu názoru není potřebí dále probírati tvrzený odpor (§ 503.—3. civ. ř.), poněvadž nehledě k tomu, že nedotýká se otázek skutkových, nýbrž toliko právnických vývodů, nemá dalšího vlivu na rozhodnutí věci. Žalobce doznal v žalobě, že žalovaní nemají jiného příjezdu k svému obchodu, než po zmíněné parceli. Tento nedostatek je tudíž patrný, pročež nelze použiti v daném případě § 1500 obč. z. — Žalobce nemůže se rovněž odvolati na § 1482. obč. z., poněvadž právo zapovídací, jehož nabyl smírem C II. 168/9 proti předchůdcům žalovaných může vykonávati jenom proti těmto; vzdání se předchůdců žalovaných práva příslušejícího jim »jako příslušníkům obce«, může účinkovati jen pro ně.Poněvadž nejsou zjištěny skutkové okolnosti, pokud jich potřebí ke správnému posouzení věci, bylo revisi vyhověno.(Rozhodnutí nejv. soudu ze dne 20./9. 1911 Rv III. 283/11 / 1).J. Valeček.