Vnuka smějí výměnkáři přechovávati u sebe jen přísluší-li jim požívání bytu (§§ 143., 484, 506., 508., 521. ob. z. obč.).

Žalobě manželů A. proti manželům B. o nepříslušnost práva bydlení dítěte dcery žalovaných ve výměnkářském příbytku těchto 1. stolice vyhověla.
2. stolice žalobu zamítla.
Důvody:
Žalobcové považují přechovávání dítěte M. B-ové žalovanými v bytu jejich za nedovolené rozšiřování práva služebnosti jim příslušícího a 1. soudce se názoru tomuto připojil, odvolávaje se na znění § 521. ob. z. obč. (»k potřebě své«).
Přijde však na to, co všechno pod pojem této potřeby spadá. Rozsahu vlastního upotřebení bytu § 521. ob. z. obč. nikterak neobmezuje a dlužno tudíž k těmto potřebám počítati nejen potřeby fysické, nýbrž i potřeby ethické, jako zejména konání povinností lásky oproti pokrevným příbuzným.
Žalovaní uvádějí a nebylo to popřeno, že přechovávají řečené dítko u sebe z té příčiny, aby jeho nemanželská matka, jejich dcera, mohla choditi po práci. Umožňují tím tudíž dceři výživu sebe i dítěte. Aby této podpory své dceři odepřeli aneb aby, jak žalobci v odvolací odpovědi míní, chodili opatrovat dítě do příbytku dceřina, po nich právem žádati nelze, neboť by tím způsobili si nemalou obtíž a snad i újmu ve vlastním výdělku. Rodinný život, jeho zákonné i čistě lidské povinnosti platí i pro užívatele a patří i k jeho »potřebě«. To plyne i z § 506. ob. z. obč., podle něhož toliko napotomní změny ve stavu neb živnosti oprávněnému neposkytují žádného nároku na rozsáhlejší užívání, nikoliv tudíž jeho osobní potřeby nebo změny v domácnosti. Nelze tudíž uživateli upírati právo, aby ve svém bytu přijímal návštěvy svých příbuzných a to i na dobu delší nebo trvale je k sobě vzal. To tím méně za okolností takových, jaké jsou v případě tomto, kde užívatelé mají byt úplně odloučený, takže majitelům sloužícího statku (žalobcům) přechovávání 3leté vnučky žalovaných v jejich příbytku pražádné obtíže působiti, tudíž o nějakém rozšiřování služebnosti na jich úkor řeči býti nemůže (§ 484. ob. z. obč.). Mají-li žalovaní oproti své vnučce zákonnou povinnost čili nic, jest pro otázku, mají-li právo, ji u sebe přechovávati, nerozhodným; ostatně nejsou dle § 143. ob. z. obč. povinnosti té tak zcela prosti, jak 1. soudce za to má.
Ani znění odstupní smlouvy ohledně domku, o nějž jde, nelze v neprospěch žalovaných vykládati. Slovy »jich obou užívání« zajisté smluvníci nezamýšleli stanoviti, že mimo žalované v zadní části domku toho nikdo více přebývati nesmí. Vždyť muselo při nejmenším počítáno býti s možností, že žalovaní manželé budou míti děti, neb že budou potřebovati služebných, jak to i 1. soudce připouští. Neměla-li však slova ona významu striktního, pak zajisté není rozumného důvodu, proč by se nemělo připustiti spolubydlení pro vnučku, připouští-li se pro děti a služebné. Patrně slovy těmi nemělo býti řečeno nic jiného, leč že žalovaní oba mají míti v domku tom doživotné bydlení. Že žalobcové nemínili pokrevenců žalovaných ze spolubydlení vylučovati, plyne nejen z blízkého příbuzenského poměru smlouvajících stran, nýbrž i ze samé smlouvy, kdež v odst. 4. o potomcích a příbuzných výslovně se mluví, tudíž s možností, že v bytu žalovaných i příbuzní těchto zdržovati se budou, se počítá.
Proto bylo by zbytečným, zabývati se též otázkou, tvoří-li právo žalovaných užívání či požívání, poněvadž, jak shora dovozeno, právo ku přechovávání vnučky přísluší i pouhým uživatelům. Dovolání žalobců nejv. soud. dvůr nevyhověl.
Důvody:
V naříkaném rozsudku nelze shledati nesprávného právního posouzení věci.
Bytové právo žalovaným vyhražené vztahuje se na zadní čásť chalupy, žalujícím náležející, jež od místností žalujícími obývaných je oddělena, majíc s nimi společný pouze dvorek. Omezení práva bytového v tom směru, že žalovaní smějí obytných místností užívati jen pro svou potřebu, neplyne ani ze znění ani z obsahu dotyčných smluv, ani není podmíněno zvláštní povahou obytných místností. Nevyšlo na jevo, že by si bylo lze mysliti nějaký způsob užívání obytných místností, jejž by vlastníci mohli vykonávati, nerušíce oprávněných. Je-li však možnost taková vůbec vyloučena, nemůže již z toho důvodu býti řeči o pouhé služebnosti užívání bytu (§§ 521. a 508. ob. z. obč.), nýbrž dlužno předpokládati požívání bytu. Pojetí toto dochází mimo to svého dotvrzení ve smluvném ustanovení, dle něhož žalovaným uloženo je za povinnost, udržovati byt na vlastní náklad ve stavu uživatelném a opatřovati z vlastních prostředků veškeré opravy a popravy.
Je-li tu však na straně žalovaných usus fructus bytu, jsou žalovaní v užívání bytu jen potud omezení, pokud toho vyžaduje zřetel k udržení podstaty, i nemůže jim býti právem bráněno, aby dítě svojí dcery u sebe nepřechovávali.
(Rozh. z 31. ledna 1911 č. j. Rv III 430/10/1.)
—bl.—

Citace:

Vnuka smějí výměnkáři přechovávati u sebe jen přísluší-li jim požívání bytu.. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1911, svazek/ročník 20, s. 205-207.