—
Povozník neručí za nedbalost pacholka, povozem zranění osoby třetí zavinivšího, byt jej jakožto vozku policii nebyl ohlásil, má-li týž povšechnou k řízení povozu způsobilost. (§ 429. tr. z. § 1315., 1297. ob. z. obč.)
Žalobnice A. přejeta byla čeledínem B. žalovaného C. a utrpěla těžké zranění na těle.
I podala na hospodáře žalobu na náhradu lékařských útrat, zameškání a bolestného, opírajíc ji o trestní rozsudek, kterým B. pro přestupek § 431. tr. z. byl odsouzen a ohledně závaznosti žalovaného zejména o okolnost, že týž B. jakožto vozku na policejním úřadě: nepřihlásil (§ 429. tr. z.).
První stolice žalobu zamítla, druhá stolice jí vyhověla, — 238
jelikož
k založení závazku k náhradě škody v závěreční větě § 429. tr. z. stanoveného stačí opomenutí ohlášení pacholka, an zákon nečiní rozdílu, zdali tento byl k řízení povozu způsobilým čili nic a též otázka, zdali povozníku v příčině škody pacholkem způsobené lze zavinění nějaké přičítati, jest naprosto nerozhodnou (arg. slovo »alles« v § 429. tr. z.) a poněvadž konečně nezáleží ani na tom, že v bydlišti žalovaného dle připíšu obecního představenstva není zvykem, vozky na policii ohlašovati, jelikož ohlašování to předepsáno jest též v § 35. čeledního řádu pro Moravu.
Nejv. soud. dvůr obnovil rozsudek I. stol.
Důvody rozhodovací:
Dovolání žalovaného opřenému pouze o důvod č. 4 '§ 503. c. ř. s. nelze upírati oprávněnosti.
Nárok žalobkyně na náhradu škody opírá se o zaviněné počínání si vozky žalovaného mimo poměr smluvní, jímž žalobkyně na těle byla poškozena. Že počínání si vozky B. bylo zaviněno, je dle § 268. c. ř. s. právoplatným trestním rozsudkem zjištěno, jímž B. odsouzen byl pro přestupek dle § 431. z. tr. do vězení na 48 hodin, jakož i k náhradě škody žalobkyni.
Dlužno nyní zkoumati, ručí-li žalovaný za mimosmluvní zavinění, spadající za vinu vozkovi ve službách jeho se nalézajícímu. Dle § 1315. ob. z. obč. byl by žalovaný ze zavinění B-ova jen tehdá práv, kdyby bylo prokázáno, že B. byl nezpůsobilý ku službě vozky a že o tom žalovaný věděl nebo alespoň za obyčejné pozornosti (§ 1297. ob. z. obč.) byl by měl věděti.
Tyto předpoklady shora uvedeného místa v zákoně nejsou však v případě daném.
Soudce prvý zjistil podle čelední knížky k roku přinesené a podle výpovědí svědeckých, že B. jakožto vozka až do případu přejetí A. sloužil k úplné spokojenosti žalovaného jakož i dřívějších svých zaměstnavatelů, což mu v jeho čelední knížce potvrdili, a žalovaný dokonce byl tak opatrný, že nespoléhaje se na vysvědčení v čelední knížce, osobně se poptával u dřívějších zaměstnavatelů B-ových po jeho zdatnosti a obratnosti jakožto vozky.
Vzhledem k těmto zjištěním nelze tedy žalovanému klásti za vinu nedbalosti u volbě ve smyslu §u 1315. ob. z. obč. Není tu tedy podmínky pro ručení za cizí zavinění dle zmíněného ustanovení zákonného, zvláště ono opomenutí B. při příhodě přejetí A. nedokazuje ještě jeho nezpůsobilosti. Z čelední knížky soudcem prvým ku zjištění použité byl však B. v dřívější službě též za vozku policejně ohlášen i nevyšlo na jevo, že by mu způsobilost k tomu byla bývala od tě doby až do případu oduznána. Z toho však pouze, že vozka —
ten, nastoupiv službu ve své domovské obci u žalovaného, nebyl poznovu policii představen, což dle zjištění soudce prvého ani nebylo v místě obvyklo, nelze ani odvozovati práva žaloby dle § 429. tr. z. proti tomuto žalovanému.
Poněvadž tedy je tu uplatňovaný důvod dovolací dle č. 4. § 503. c. ř. s. pro nesprávné posouzení věci, bylo dovolání žalovaného vyhověti a po žalobní žádosti uznávající rozsudek soudu odvolacího v ten smysl změniti, že se v plném obsahu obnovuje žalobu zamítající rozsudek soudu prvého.
(Rozh. z 30. června 1909 č. j. Rv III 155/9/1.) —a.