Příspěvek k § 216. č. 2 ex. ř. a § 76. zák. z 25. října 1896, č. 220 ř. z.

K roku o rozvrhu nejvyššího podání za prodanou polovici domu, náležející pekaři X. přihlásil c. k. berní úřad dlužné výdělkové daně z provozování pekařství 80 K 14 h.
Exekuční soud s ohledem na odhadní protokol berní úřad se shora uvedenou daní odkázal z toho důvodu, že prodaná realita není výlučně ani převážně provozování živnosti pekařské určena.
Rekursu c. k. finanční prokuratury proti tomuto odkázání II. instance vyhověla z těchto důvodu:
Z odhadního protokolu vychází na jevo, že se v přízemí nachází pekárna s větší moderní pecí, dále s pekárnou spojená klenutá pekařská dílna, v níž se nachází železná pumpa na vodu a k níž přiléhá světnice pro dělníky a konečně pekařský krám s přiléhajícím bytem pro prodávajícího, takže nemůže býti pochyby o tom, že tyto místnosti slouží hlavně k tomu, aby v této budově byla povozována živnost pekařská.
Okolnost, že se v I. poschodí nachází soukromé byty, nemění ničeho na určení budovy k provozování živnosti pekařské.
Ježto tedy vydražená usedlost slouží převážnou měrou podniku, podléhajícímu dani výdělkové, bylo přihlášený nedoplatek této z nejvyšš. podání přikázati.
Na revisní rekurs vym. věřitele a současně
vydražitele nejvyšší soud obnovil usnesení I.
soudce a to z těchto důvodu: K otázce, dlužno-li prodanou v dražbě realitu považovati za realitu věnovanou převážně živnosti pekařské, přisvědčil rekursní soud neprávem.
Z doslovu § 76. 1. odst. zák. z 25./10. 1896 č. 220 ř. z. vychází jasně na jevo, že zákonodárce zamýšlel výdělkové dani uděliti výsadní právo zástavní pouze na realitách, které
a) jsou věnovány provozování určité živnosti výlučně neb tak převážně, že, používá-li se nemovitosti ještě i v jiném směru, zůstává toto upotřebení oproti onomu hlavnímu účelu v pozadí a má význam úplně podružný,
b) které kromě toho jsou ku provozování živností, jíž realita jest věnována, také zvláště zařízeny, totiž zvláštnímu druhu dotyčné živnosti přiměřeně upraveny a pro tento účel patřičnými stroji a jinými potřebami opatřeny, takže realit těchto v jich nynější podobě a zařízení vůbec nebylo lze upotřebiti k jinému účelu, než k provozování živnosti, pro niž jsou určeny.
Jak z protokolu odhadního vychází na jevo, pozůstává prodaná realita z jednopatrové hlavní budovy a z traktu ve dvoře; co se týče hlavní budovy, jsou v jejím prvém poschodí 3 pokoje na ulici a světnice do dvora. Všechny tyto místnosti, representující velice značnou část, ba téměř polovici hlavní budovy, jsou upotřebeny jako soukromé byty a nesouvisí s živností pekařskou, v tomto domě provozovanou, vůbec nikterak. Totéž platí o bytu v přízemí, pozůstávajícím z jedné světnice na ulici a z jedné kuchyně, při čemž nepadá na váhu, že tyto 2 místnosti obývá sám dlužník, provozující živnost pekařskou, ježto pro kladné zodpovědění otázky, sloužící realita provozování živnosti převážnou měrou, jen ty součástky reality mohou přijíti v úvahu, o nichž se provozování samo vykonává. Z téhož důvodu nelze také k místnostem závodním v pravém slova smyslu počítati ani krám, poněvadž pečivo se vyrábí mimo krám a ježto prodej pečivá, kterémužto účelu krám výlučně slouží, nepatří již více k pojmové podstatě živnosti pekařské. Nepotřebuje ani také místnost, aby se v ní mohl provozovati obchod pečivem, žádných zvláštních adaptací a zařízení, kterýchž také krám, o nějž tu běží, skutečně nevykazuje a nelze také nahlížeti, proč by tento krám v nynějším stavu se nedal beze všeho upotřebiti k jinému obchodu.
Zůstává v přízemí jen ještě pekárna, opatřená větší pekařskou pecí. O této jediné místnosti lze říci, že je skutečně věnována provozování živnosti pekařské a že je k tomu účelu zvláště zařízena.
V traktu na dvoře nachází se předně dílna pekařská spojená s pekárnou; i tato dílna mohla by se vzhledem k tomu, že jest v ní umístěna železná pumpa, eventuelně označiti jako místnost k provozování živnosti pekařské a k tomu účelu zvláště zařízena, a že tu tedy není podmínek, jež jsou v § 76. I. odst. zák. z 25./10. 1896 č. 220 ř. z. stanoveny pro zákonité výsadní zástavní výdělkové daně
na nemovitostech.
I slušelo dovolací stížnosti vyhověti.
(Rozh. z 6./12. 1910. R III 435/10.)
K. Eckert, soudce.

Citace:

Příspěvek k § 216 č. 2 ex. ř. a § 76. zák. z 25. října 1896, č. 220 ř. z.. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1911, svazek/ročník 20, číslo/sešit 7, s. 360-362.