V řízení exekučním nelze užíti analogicky § 237. c. ř. s. o zpětvzelí žaloby. — Byl-li dlužník v řízení exekučním slyšen musí likvidovati náklady pod sankcí prekluse nejpozději při svém slyšení; jednoměsíční lhůta § 74. ex. ř. pro něho neplatí. (§§ 78. ex. ř., 54. c. ř. s.).Manželé F. a M. J. navrhli u c. k. krajského soudu v Plzni,, aby jim proti družstvu Z. na základě smíru ze dne 25. února 1911 č. j. Cw 27/11 povolena byla exekuce k vynucení vydání zevrubného vyúčtování ustanovením lhůty družstvu Z. s pohrožením peněžité pokuty, jestliže by uložená lhůta marně prošla.Při roku, položeném na den 5. května 1911, k výslechu strany povinné dle § 358. ex. ř. pod sankcí § 56. ex. ř. prohlásil zástupce družstva Z., že zevrubné vyúčtování bylo včas složeno, a že žalobu oposiční proti vymáhajícím věřitelům, bude-li exekuce povolena, vésti nelze.Dne 8. května 1911 dostavili se vymáhající věřitelé k soudu a vzali svůj návrh na povolení exekuce — o němž dosud soudem nebylo rozhodnuto — zpět.Strana povinná podala dne 17. května 1911 návrh na přisouzení nákladů, které jí vznikly podáním a zpětvzetím návrhu na po- volení exekuce.Usnesením c. k. krajského soudu v Plzni odd. IV. ze dne 19. května 1911 č. j. Cw 27/11 / 11 přiřknuty straně povinné proti vymáhajícím věřitelům náklady, pokud souvisejí s rokem dne 5. května 1911 odbývaným, návrh však na přisouzení nákladů podání byl zamítnut z těchto důvodů:K návrhu manželů F. a M. J. jako vymáhajících věřitelů dle § 358. ex. ř. na den 5. května 1911 ustanoveným rokem vzešly družstvu Z. náklady, jež se objevily bezúčelnými; poněvadž vymáhající věřitelé vzali dne 8. května 1911 protokolárně svůj exekuční návrh zpět.Exekuční řád neobsahuje sice výslovných ustanovení o povinnosti vymáhajícího věřitele k náhradě nákladů bezúčelně dlužníku způsobených, avšak znění § 78. ex. ř. svědčí tomu, že v té příčině sluší užíti předpisů c. ř. s. Pro tento případ přichází ustanovení § 237. c. ř. s. odst. 3. per analogiam k platnosti a bylo dle toho náklady jmenovanému družstvu způsobené, pokud za nutné byly uznány, přisouditi. Útraty podání samého nutnými neshledány, poněvadž měly býti účtovány při roku 5. května 1911 a proto nepřisouzeny.K rekursu obou stran c. k. vrchní zemský soud v království českém jako soud rekursní usnesením ze dne 31. května 1911 č. j. P V. 187/11 vyhověl toliko rekursu vymáhajících věřitelů, usnesení I. stolice v ten smysl změnil, že návrh družstva Z. na úpravu a přisouzení účtovaných útrat zamítl a uznal družstvo Z. povinným nahraditi vymáhajícím věřitelům náklady rekursu.Důvody:Názor soudu I. stolice, že v daném případě užíti jest per analogiam ustanovení § 237. c. ř. s. jest mylný, neboť § 78. ex. ř. ustanovuje, kterých ustanovení civ. řádu užiti jest i v řízení exekučním a mezi těmi nejsou uvedena ustanovení c. ř. s. v druhém dílu, prvním oddělení, prvním titulu obsažená §§ 226.—265. incl., pročež ustanovení § 237. c. ř. s. v řízení exekučním užiti nelze.Naproti tomu má se dle § 78. ex. ř. i v exekučním řízení užíti předpisů civilního řádu soudního v prvním dílu, prvním oddělení obsažených a platí proto i v exekučním řízení ustanovení § 54. c. ř. s., dle kterého strana náhradu útrat žádající má pod ztrátou nároku na náhradu seznam útrat i s doklady k osvědčení položek a udání tohoto seznamu potřebnými před skončením jednání, jež rozhodnutí o nároku na náhradu útrat bezprostředně předcházelo, anebo když usnesení bez předchozího jednání státi se má, při svém slyšení neb současně s návrhem, o němž usnesení státi se má, soudu předložiti.V daném případě byl rok k slyšení zástupce strany povinné dle exek. form. č. 107, tedy pod sankcí § 56. ex. ř. na den 5. května 1911 ustanoven, při tomto roku zástupce povinnovaného družstva Z. slyšen a jeho výslech skončen. Měl tedy zástupce povinného hned při tomto slyšení seznam útrat soudu předložiti, chtěl-li činiti nárok na náhradu jich a když tak neučinil, ztratil nárok na náhradu útrat dle § 78. ex. ř. a 54. c. ř. s., neboť usnesení mělo se státi o návrhu exekučním manželů F. a M. J., jemuž žádné jednání ne- předcházelo, nýbrž pouhé slyšení povinného, resp. jeho zástupce, ve smyslu § 358. ex. ř.Poněvadž zástupce povinného při svém slyšení seznamu útrat nepředložil, ba ani žádost za přisouzení útrat nepoložil, tudíž nárok na náhradu útrat pozbyl, neměly na pozdější návrh povinné- ho družstva útraty tyto vůbec býti přisouzeny a jeví se proto rekurs manželů F. a M. J. odůvodněným, pročež mu bylo vyhověti a v odpor vzaté usnesení, pokud jím útraty upraveny a povinnému družstvu proti manželům F. a M. J. přisouzeny byly, v ten způsob změniti, že se dotyčný návrh povinného družstva na upravení a přisouzení útrat zamítá.Jelikož v následku tohoto usnesení povinné družstvo nárok na náhradu útrat vůbec nemá, stal se jeho rekurs bezpředmětným a poukazuje se k hořejšímu usnesení.Výrok o útratách rekursu manželů F. a M. J. založen jest naustanovení 78. ex. ř. a §§ 41. a 50. c. ř. s.Dovolacímu rekursu strany povinné nejvyšší soud nevyhověl, poukázav k tomu, že usnesení v odpor vzaté opodstatněno jest odůvodněním k němu připojeným, po stránce věcné i právní případným a vývody rekursu nevyvráceným a v té další úvaze, že jakmile dlužník byl slyšen dle § 358. ex. ř. vyloučeno bylo v daném případě, aby na dále ještě zaujímal jakékoliv stanovisko k návrhu exekučnímu.Rozhodnutí ze dne 27. června 1911 č. j. R II. 558/11 / 1.Dr. Liška.