—Opatření v § 185. odst. 1. c. ř. s. stanovené jest nařízením řízení upravujícím proti němuž dle § 186. odst. 2. a § 481. odst. 2. c. ř. s. není přípustným samostatný prostředek opravný1).Ve sporu na určení a vyznačení pozemkových hranic bylo I. stání odročeno, jelikož žalovaný nebyl s to, aby o sporném předmětu rozumně se vyjádřil a byl týž dle § 185. c. ř. s. poukázán, aby k novému — 296 — líčení dostavil se se zmocněncem, nejlépe s advokátem. Žalovaný však dostavil se k novému líčení opět osobně bez zmocněnce,, pročež k návrhu žalobce soudce vydal rozsudek pro zmeškání.Žalovaný podal odvolání mezi jiným z důvodu § 477. č. 4. c. ř. s., že totiž bezdůvodně z projednávání byl vyloučen.Soud odvolací v sezení neveřejném odvolání v tomto bodu zamítnulz důvodu,že žalovaný usnesení dotyčné nechal vejiti v moc právní, ač proti němu rekurs jest přípustný.K dovolání žalovaného nejv. soud. dvůr usnesení toto zrušil a odvolacímu soudu uložil, aby věc znova rozhodnul.Důvody:Rozhodnutí odvolacího soudu v příčině důvodu zmatečnosti dle § 477. č. 4. c. ř. s. jest pochybeným a rozhodnutí na to ve věci samé vydané předčasným.O tom, že tu není řečeného důvodu zmatečnosti, mohlo by se jen tenkráte mluviti, kdyby se shledalo, že opatření procesním soudcem I. stolice dle § 185. odst. 1. c. ř. s. proti žalovanému vydané jest ospravedlněným. Odvolací soud vyhnul se však rozboru této otázky s tím odůvodněním, ze žalovaný opatření to nechal vejiti v moc právní. Tento zamítací důvod nenalézá však v zákoně žádné opory.Opatření § 185. odst. 1. c. ř. s. stanovené jest nařízením řízení upravujícím, proti němuž dle §§ 186. odst. 2. a 431. odst. 2. c. ř. s. neni přípustným samostatný prostředek opravný. Žalovaný měl však zajisté na vůli, přivésti k platnosti svou stížnost proti hořejšímu opatření procesního soudce I. stolice odvoláním jakožto opravným prostředkem, jejž v tomto případě proti nejbližšímu rozhodnutí, jež v odpor bráti lze, podal (§ 515. c. ř. s.).(Rozh. z 4./4. 1911, č. j. R III 174/11/1—.) J. B. V.Schauer v dodatku I. k c. ř. s. § 185 neuvádí. Mám též za to, že opatření dle § 185. odst. 1. c. ř. ». neupravuje řízení nýbrž zastoupení strany a teprve v druhé řadě může míti účinek processuální (kontumaci) a že vzhledem na dalekosáhlost nařízení takového není ani oportunním, odpírati jemu’ samostatný prostředek opravný. § 186. c. ř. s. týče se jen případů tam uvedených, vesměs si podobných a daleko ne tak závažných, jako jest nařízení dle § 185. c. ř. s. protož na toto vztahovati ho nelze (opačného názoru Ott, díl II. str. 291) Ostatně pro řízení před soudy okresními, o jakéž v tomto konkrétním případu jde, předpis § 186. c. ř. s. vůbec neplatí, an upravuje pouze poměr mezi senátem a jeho předsedou resp. jeho jednotlivými členy. (Pozn. zas.)*