—
Na kolik zmocněnec představuje zmocnitele (§§ 1002. a 1007. ob. z. obč), jeho vědomost o zastavení platů stačí dle § 6. odp. z. k odporovatelnosti.
Žalobu, domáhající se prohlášení bezúčinnosti exekučního práva zástavního z důvodu § 6. odp. zák., I. soudce zamítnul z důvodu, že žalovanému zastavení platů nynějším úpadcem nebylo známo, jelikož dotyčné obchody nebyly uzavřeny přímo, nýbrž agentem N., a týž pod přísahou potvrdil, že před uvalením konkursu na dlužníka žalovaného o tom, že onen špatně si stojí, že se naň vedou žaloby i exekuce a že dokonce zastavil i platy, nikdy neinformoval, neboť prý ani jemu samému to známo nebylo.
II. stolice rozsudek zrušila a věc vrátila k opětnému vyjednávání a rozhodnutí s doložkou výhrady právoplatnosti, nařídivši doplnění výslechem svědků, vedených žalující konk. podstatou o tom, že agent N. o zastavení platů úpadcem již před provedením mobilární exekuce se dověděl.
Důvody:
Dle názoru I. soudce závisí rozhodnutí sporu tohoto na tom, zda žalobní strana sama před provedením exekuce o zastavení placení úpadcem se dověděla.
Po náhledu soudu odvolacího jest v tomto konkrétním případu rozhodnou vědomost zástupce žalované firmy agenta N. Nebylť tento pouhým obchodním zřízencem, nýbrž zástupcem žalované firmy se značným okruhem práv i závazků.
Dle jeho údajů svědečných jest smluvně zástupcem žalované firmy pro určitý rayon na Moravě s 2% provisí a del’ credere ručením 33 1/3'%, co takový obchody uzavírá samostatně a objednávky ze svého skladiště v R. vyřizuje. On též úpadce na placení upomínal a to z vlastního popudu.
Za takového poměru mezi zástupcem a principálem dlužno pro požadavek § 6. odp. zák. za rozhodující považovati vědomost o zastavení — 240 —
platů dlužníkem na straně zástupce a nikoliv na straně principálově. Toť by se tendence zákonodárcova ustanovením tohoto § projevená mohla zpravidla tím obcházeti, že by zástupce svého principála, daleko od bydliště dlužníkova domicilujícího, jak je tomu v tomto konkrétním případě, o insolvenci dlužníkově jednoduše neuvědomil a tím exekuci i po zastavení platů umožnil, čímž by firmy zastoupené nabývaly výhody oproti firmám s dlužníkem bezprostředně obchodujícím, čehož však z důvodu rovnoprávnosti připustiti nelze.
Poněvadž tudíž právní stanovisko I. soudce jest mylným a tím odvolací důvod nesprávného právního posouzení opodstatněným, jeví se následkem toho řízení neúplným, tudíž i odvolací důvod v tomto směru uplatňovaný prokázaným, an I. soudce při správném právním pojímání ustanovení § 6. odp. z. měl připustiti důkazy v žalobě o tom nabídnuté, že N. o zastavení platů úpadcem před exekučním zájmem se dověděl.
Nejv. soud. dvůr dovolací rekurs žalované firmy zamítnul, poukázav na správné odůvodnění II. stolice a vyřknuv zásadu v nadpise uvedenou.
(Rozh. z 16. května 1911, č. j, R III 202/11/1.) J. B. V.