Proti tomu, kdo nabyl bona fide směnky úplně nevyplněné od sprostředkovatele a podepsal tuto dodatečně jako vydatel, může příjemce uplatňovati toliko námitky objektivní, vyjma případ, že sprostředkovatel jednal jako zmocněnec vydatelův. — K čl. 82. sm. ř. 1
Výjimečné lhůty § 555. č. 1 c. ř. s. vzdá se strana návrhem na odsouzení k plnění v lhůtě obecné.

K žalobě firmy A. vydaný směneční příkaz, kterým bylo B-ovi uloženo, aby jako příjemce směnky z 30. září 1909 žalobkyni jako vydatelce a remittentce zaplatil obnos 600 K s přísl., zrušil krajský soud v Plzni jako obchodní senát rozsudkem z 10. května 1910 č. j. C 181/10/6.
Stalo se tak v uvážení následujících okolností:
Firma C. sprostředkovala žalobci i žalovanému vydávání směnek, by si mohli oba opatřiti úvěr; směnky ty nebyly vydávány vzhledem ku skutečně vzešlým, soukromoprávním pohledávkám; firma C. zavázala se, že stranám sporným opatří, budou-li si toho přáti, nové cenné papíry vždy osm dní před splatností, když jí strany zašlou směnky svým akceptem opatřené. Táž měla dle úmluvy dodati žalovanému za jeho akcepty cenné papíry, vydané od solventních obchodníků a stejnou hodnotu jako jeho akcepty mající, dodala mu však směnky největším dílem insolventními osobami vydané, které nebyly včas splatnosti vyplaceny i bylo vzhledem k tomu vylíčené spojení firmy C. s žalovaným v prosinci 1909 obapolnou dohodou zrušeno, a firma C. se zavázala, že akcepty žalovaného vezme z oběhu a kde by se tak státi nemohlo, bude je krýti cennými papíry, jež žalovanému dodá.
Proti tomuto ujednání nebyla směnka žalobní žalovanému ani vrácena, ani kryta, nýbrž firma C. předala směnku tu pouhým odevzdáním bez indossace žalobkyni jako blankoakcept, by si žalobkyně mohla opatřiti úvěr. Žalobkyně pak směnku tu, jakožto směnku na vlastní řád její znějící a od ní jako vydatelky podepsanou, dala do dalšího oběhu.
Vzhledem k zjištění posléz uvedenému vycházel soud z toho stanoviska, že může žalovaný žalobkyni namítati vše to, co vzhledem k předpisům §§ 1394. a 1396. ob. z. obč. mohl by namítati firmě C., neboť žalobkyně jest cessionářka, firma C. cedentka a žalovaný cessus.
Ježto pak zjištěno, že firma C. jednala proti úmluvě, když žalovanému na místě akceptů, jež vyplaceny by byly, směnou poskytla největším dílem směnky insolventních osob, které pak výplaty nedošly, dále že žalovaný tímto způsobem za směnku žalobní neobdržel valutu, kterou s firmou C. si ujednal, konečně že firma C., ač po zrušení spojení stávajícího mezi ní a žalovaným povinna byla směnku žalobní žalovanému vrátiti, tak neučinila, — musily býti námitky, právě uvedeného obsahu, které žalovaný uplatňoval, za důvodné uznány.
Tyto námitky možno však činiti platné vedle § 1394. ob. z. obč. i vůči žalobkyni. Žalobkyně byla s firmou C. vzhledem k provozované směně směnek v témž spojení, jako žalovaný, a sama doznala, že třetími osobami vydané akcepty, jež od firmy C. výměnou obdržela jako valutu, jakož i směnky, jež žalobkyně sama akceptovala a firmě C. následkem shora uvedeného spojení vydala, při své splatnosti největším dílem byly vypláceny. Vzhledem k tomu a z celého vylíčeného postupu při předávání směnek firmou C. nabyl soud přesvědčení, že jednání firmy C. vůči žalovanému příčilo se úmluvě a že žalobkyně věděla o této okolnosti v době, kdy směnky žalobní nabyla.
Proto byl k námitkám žalovaného směneční příkaz platební vedle §§ 553. a 559. c. ř. sd. zrušen.
Vrchní soud zemský v království Českém vyhověl odvolání žalobcovu a rozsudkem ze 4. července 1910 č. j. Bc III. 74/10/12 obnovil platnost směnečného příkazu platebního.
Důvody:
Nesporno jest, že firma C. pro své zákazníky, jimiž byly i strany sporné, obstarávala výměnu akceptů a že tato výměna dála se tím způsobem, že zákazníci své akcepty firmě C. předávali a od ní pak jiné akcepty obdrželi.
Žalovaný věděl tudíž o tom a byl s tím srozuměn, aby směnky opatřené toliko jeho akceptem, pak udáním směnečního obnosu a doby splatnosti předány byly třetím, jemu neznámým osobám, a aby tyto za účelem opatření si peněz směnky podepsaly jako vydatelky a girantky, i očekával od firmy C. jako protihodnotu vztažně ujednanou valutu toliko zaslání cizích akceptů, by si stejným způsobem opatřil peníze neb potřebný úvěr.
Tímto způsobem dostala se směnka žalobní do rukou žalobkyně, která dle svého seznání byla s firmou C. v témž obchodním spojení, jako žalovaný; žalobkyně byla tudíž oprávněna žalobní směnku, kterou od firmy C. dostala jako vydatelka a girantka za účelem opatření si peněz, podepsati a do dalšího oběhu dáti, což také učinila.
Tím ale teprve nabyl do té doby částečně toliko vyplněný blanket směneční plného účinku jako směnka a ručí ve smyslu čl. 81. a 23. sm. ř. žalovaný žalující firmě jako dočasné směnečné věřitelce směnečně za zaplacení sumy směneční dle obsahu svého akceptů.
Námitka žalovaného, že od firmy C., které směnku žalobní předal, neobdržel ujednanou valutu a že žalobkyně proto není oprávněna dle směnečného práva něčeho na něm požadovati, nemá opory. Námitka, že nebyla dána valuta, jest námitkou obecnoprávní a nikoliv námitkou ze směnečného práva se podávající, a mohl by žalovaný vůči žalobkyni námitku tu jen tehdy činiti. když by námitka ta čelila bezprostředně proti žalobci (čl. 82. sm. ř.). Poněvadž však žalovaný vůbec netvrdí, že mezi ním a žalobkyni ohledně placení valuty směneční stala se nějaká úmluva, nemůže tuto námitku proti žalobnímu nároku uplatniti.
S názorem vysloveným v rozsudku soudu prvé stolice, že žalobkyně žalobní směnky od firmy C. nabyla cessí, nelze souhlasiti;
6 neboť firma C. dle vlastního tvrzení žalovaného byla pouhá sprostředkovatelka mezi stranami a činnost její záležela v tom, že přejala akcepty jí dodané a je dle učiněné dohody vzájemně nebo za jiné akcepty vyměnila a vyměněné stranám zaslala.
Ježto dle toho sprostředkovala dodání směnek a to nepřejímajíc žádného ručení, nemůže býti pokládána za cedentku, a není žalovaný oprávněn k odůvodnění svých námitek dovolávati se předpisů §§ 1394. a 1397. o. z. o.
Leč i kdyby bylo za to pokládáno, že žalovaný jest oprávněn vůči žalobkyni uplatniti námitku, že valuty neobdržel, není tato námitka zákonem odůvodněna. Vždyť žalovaný, jak z přednesení jeho ve sporu učiněného se podává, obdržel umluvenou valutu, totiž akcepty třetích osob, od firmy C. a bylo jeho věcí, aby se přesvědčil, jsou-li ti kteří akceptanti solventními čili nic. Žalovaný podržel také jednu část akceptů, jež se mu zdály dobrými, a vrátil akcepty, které se mu nehodily. On vyměnil dále některé akcepty za akcepty vlastní a jest ještě nyní, jak sám udává, v držení některých akceptů směnou získaných. Tím dal však žalovaný na jevo, že nabízenou a zaslanou protihodnotu za své akcepty přijímá a schvaluje.
Vzhledem k tomuto schválení jeví se námitka žalovaného neodůvodněnou a tvrzení, že žalobkyně nabyla žalobní směnky mala fide, bezpodstatným.
Nejvyšší soud potvrdil rozsudek soudu odvolacího.
Důvody:
Dovolání opírajícímu se o revisní důvod v § 503. č. 4. c. ř. s. vytčený, nelze přiznati oprávněnosti.
Ve sporu tomto v první řadě rozhodno jest, jak zodpoví se otázka, může-li žalovaný i proti žalobkyni uplatňovati námitky, jež přísluší jemu proti firmě C. — jak soud prvé stolice za to má — či zda mu právo to nepřísluší, — jak za to pokládá soud odvolací.
Soud revisní úplně souhlasí s právním názorem soudu odvolacího z důvodů soudem odvolacím vyslovených, stavu věci a zákonu odpovídajících, na které se tímto poukazuje, při čemž se ještě k vyvrácení vývodů dovolatele připomíná toto:
Vzhledem k zjištěné skutkové podstatě nelze o tom pochybovati, že bylo žalovanému známo, že žalobní směnka jím akceptovaná právě tak, jako ostatní jím akceptované směnky, předána bude některému zákazníku firmy C., kterýžto zákazník měl pak tuto blankosměnku jako vydatel podepsati a dále do oběhu dáti. Ježto pak žalovaný mezi jinými také žalobní směnku se svým akceptem firmě C. bez další výhrady předal, musí se z toho logicky nutně usuzovati, že chtěl se směnečně zavázati vůči kterékoliv osobě třetí, jíž firma C. akcept jeho předala. Z toho nikterak nenásleduje však, že by strany sporné byly v přítomném případě měly úmysl zavázati se směnečně toliko vůči osobám třetím, od stran sporných rozdílným, nevstupovati však vzájemně v závazek směneční, vztažně v závazek vůbec.
Jest nesporno, že námitky žalovaného nevyplývají z práva směnečního a nejsou tudíž námitkami objektivními, jež vůči každému žalobci uplatňovati lze, nýbrž že se tu jedná pouze o námitky osobní, jež žalovanému jen vůči žalobkyni příslušeti mají (čl. 82. sm. ř.).
Námitky, o něž jde, nepřísluší však žalovanému proti žalobkyni, ježto ona s ním nic neujednala a také se netvrdí, že by firma C. byla uzavřela dotyčná ujednání se žalovaným, zmocněna jsouc k tomu žalobkyni (§ 1017. ob. z. obč.).
Nemůže také právem tvrzeno býti, že by žalobkyně nebyla nabyla žalobní směnky bona fide. Mala fides tu prokázána není a nepodává se též nikterak ze zjištěného skutkového a sporného děje. Se směnkou žalobní nestalo se nic jiného, než co žalovaný sám chtěl. Mezi žalovaným a žalobkyni stává nový směnečně právní poměr, který jiných než objektivních námitek nepřipouští.
Se zřetelem na toto právní posouzení otázky ohledně přípustnosti uplatňování námitek žalovaným činěných vůči žalobkyni, jest právně zcela bez významu, jsou-li tyto námitky materiálně odůvodněny. Neboť jakmile žalovaný těchto námitek vůči žalobkyni uplatňovati nemůže, není tu důvodu dále se jimi zabývati.
Nebylo proto neodůvodněnému dovolání vyhověti a slušelo vedle §§ 50. a 41. c. ř. sd. žalovaného odsouditi k náhradě útrat řízení dovolacího a to proti předpisu § 555. č. 1. c. ř. sd. ve lhůtě 14denní, ježto žalobkyně sama tuto lhůtu navrhla.
Rozhodnutí ze 17. srpna 1910, č. j. Rv II. 761/10/1. Dr. Beutl.

Rozhodnutí to jest opačné vůči dosavadní praxi nejvyš. soudu, která uznávala, že byla-li směnka podepsána osobou třetí jako vydatelem, může proti tomuto příjemce použíti všech námitek, které mu proti původnímu majiteli přináležejí. Rozhodnutí v tom smyslu z nejposlednější doby (r. 1905) citují „Zprávy" z r. 1906 str. 46 pod čís. 4 i. f. — Řada rozhodnutí starších citována v Manzově 14. vydání sm. ř. k čl. 82. pod č. 20. a 68.

Citace:

Proti tomu, kdo nabyl bona fide směnky úplně nevyplněné od sprostředkovatele. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1911, svazek/ročník 20, číslo/sešit 2, s. 109-113.