§ 45., 60. j. n. Žalovaný není oprávněn přezkoumávati ocenění předmětu sporu v žalobě označené. — Aktio negatoria. — Změna či doplnění žaloby? — Příspěvek k § 492. obč. zák.

(Rozh. nejv. soudu z 30. list. 1910, č. j. Rv III 309/10 a R III 277/10.)
Pozemková parc. č. 2931/1 v X. tvoří příjezd k nádraží tamže, jest zanesena v železniční knize a prosta břemen. S ní hraničí parc. č. 1407/3, na níž postaven jest dům praktického lékaře B. a jež v zadní části k nádraží tvoří zahradu; zde jest vchod a návěstní tabulka lékařova. On, jeho lidé i jeho pacienti chodí tudy k němu a nechávají zde i povozy státi. Dráha A., oceňujíc předmět sporu na 1100 K, domáhá se u sborového soudu tohoto rozsudku: a) Zjišťuje se, že žalovanému B. nepřísluší právo stezky, pěší neb vozové cesty po železniční parc. č. 2931/1, jež jest vlastnictvím dráhy; b) žalovaný jest povinen zdržovati se všech konání, jež by byla omezováním vlastnického práva žalobkyně ku zmíněné parcele a tvořila výkon práva stezky, pěší neb vozové cesty po ní.
Žalovaný namítá nepříslušnost soudu sborového, poněvadž předmět sporu nemá ceny ani 100 K; ve věci samé pak tvrdí, že parc. č. 2931/1 tvoří veřejnou silnici, jež jako taková slouží všeobecné dopravě, že silnice té užívali jízdou a chozením jeho předchůdci za účelem obdělávání pozemku p. č. 1407/3 a hospodaření na něm po více jak 30 let, a že při stavbě domu na parcele té v r. 1906 k zřízení vchodu bylo dráhou dáno svolení pod podmínkou, že žalovaný bude platiti uznávací poplatek 80 h až 2 K ročně; tato dohoda ředitelstvím dráhy dosud nebyla schválena, žalovaný však jest ochoten poplatek tento platiti.
Během ústního jednání vyšlo na jevo, že mezi vlastní silnicí p. č. 2931/1 a parc. č. 1407/3 jest část p. č. 2931/1, jež dříve před r. 1906 tvořila svah a nyní příjezd ku dráze netvoří a jež byla v r. 1906 žalovaným zasypáním vyrovnána s p. č. 1407/3. Žalobkyně proto opravuje a doplňuje žádost žalobní v tom směru, 1. že žalovanému, jeho domácím lidem a pacientům právo stezky, pěší neb vozové cesty s p. č. 1407/3 přes onu část p. č. 2931/1, jež netvoří železniční příjezd, nepřísluší vůbec, a ohledně té části, jež příjezd tvoří, nepřísluší potud, pokud jí užíváno jinak, než k chůzi neb jízdě k nádraží neb od něho;
2. že žalovaný porušil vlastnické právo žalobkyně k části p. č. 2931/1 zmíněným zasypáním a nivelováním,
3. že jest žalovaný povinen sám i se svými domácími lidmi a pacienty zdržeti se všelikého jednání, kterým se ruší vlastnictví žalobkyně ku p. č. 2931/1 a které záleží ve výkonu služebnosti pod č. 1. označené;
4. že jest žalovaný povinen na části p. č. 2931/1 v odst. 2. zmíněné nasypanou zemi odstraniti a vše do původního stavu uvésti.
Procesní soud změnu žaloby v odst. 1. připustil, v odst. 2.. 3. a 4. zamítl, rovněž zamítl v rozsudku námitku nepříslušnosti a ve věci samé žalobní žádosti ad 1. vyhověl s vyloučením pacientu a přisoudil žalobkyni všechny náklady.
Z důvodů:
Námitka nepříslušnosti nemá místa, poněvadž se tu jedná o žalobu určovací. Dle § 56. j. n. má žalobce v žalobě určovací udati hodnotu předmětu sporu. Hodnota sporného předmětu jest, jelikož tu nejde o pohledávku peněžitou neb o předměty v § 57. j. n. vytknuté, zájem, jakýž žalobkyně na příznivém vyřízení zahájeného sporu má. Zájem tento žalobkyně udala obnosem 1100 K a jelikož spor tento nelze vřaditi mezi ony, které dle § 49. II. odst. j. n. jsou přiděleny okresním soudům, jest v daném případě příslušnost tohoto sborového soudu dána.
Cena služebnosti, o niž jde, byla sice znalcem zjištěna hodnotou pod 1000 K, ale cena ta není totožnou se zmíněným zájmem žalobkyně!
Ve věci samé vyhověno omezeně žádosti žalobní z těchto důvodů :
Nesporno jest, že parc. č. 2931/1 jest zanesena v železniční knize a že není žádnou služebností zatížena. Taktéž jest nesporno. že největší část p. č. 2931/1 tvoří příjezd k nádraží, kdežto druhá nepatrná co do plochy část rozprostírá se mezi tímto příjezdem a parc. č. 1407/3. Ve sporu tomto dlužno ve dvojím směru rozhodnouti:
a) zda-li žalovanému přísluší právo cesty vozové neb právo stezky a cesty pěší ohledně té části p. č. 2931/1, která tvoří příchod s p. č. 2931/1 do jeho domu na p. č. 1407/3 vystavěného, pak
b) jakého druhu užívací právo ohledně příjezdní železniční silnice p. č. 2931/1 co takové žalovanému přináleží. V tomto druhém případě nelze důvodně proti tomu námitek činiti, že by žalovaný nemohl ohledně železničního příjezdu služebnosti nabýti. Této by však mohl nabýti buď smlouvou, neb vydržením a to vykonáváním případného druhu užívání s vyloučením pouhého příchodu a příjezdu k nádraží a to v soukromém zájmu po více než 40 let.
V prvním případě jest stav věci podstatně týž. V obou případech však žalovaný nabytí takové služebnosti nedokázal.
Svědky V. G. a J. M. bylo dokázáno, že žalovaný často s po- vozem přes tuto silnici p. č. 2931/1 jel, před svým domem slezl a pak pěšky do svého domu šel. Na bíledni jest, že tím žalovaný nenabyl ještě práva k jinakému používání této příjezdní silnice k nádraží co takové, zvláště ne v ohledu příchodu s ní do svého domu a na svůj pozemek.
Taktéž to nemůže žalovanému prospěti, že obyvatelé z X. a okolních obcí této příjezdní silnice železniční používali i k jiným účelům, než toliko k příjezdu na nádraží.
Podobně má se věc právně pokud jde o tu část p. č. 2931/1 jež příjezd netvoří. Žalovaný sám doznává v podání z 19. července 1906 na ředitelství dráhy, že tato jest vlastnicí p. č. 2931/1 a žádá, aby mu povolilo příchod resp. příjezd pro budoucí časy za placení ročního poplatku jako náhrady za používání tohoto příjezdu. Doznal tedy takto sám a to dávno ještě před zahájením sporu, že mu na zmíněné části pare. č. 2931/1 právo příchodu neb příjezdu nepřísluší.
Ani o vydržení práva služebnosti k částici té nemůže býti řeči. V tom ohledu mohl by býti brán zřetel toliko k výpovědi svědků J. S., J. W., J. K. a B. S., kteří udávají, že přes parcelu žalovaného vede k silnici p. č. 2931/1 stezka, která na silnici tu hned u stavení žalovaného vybíhá a že se po stezce té všeobecně chodí k nádraží od té doby, co toto stojí, t. j. od r. 1868.
Odvolává-li se žalovaný na to, že stezka tato vedla přes jeho nynější pozemek, tu dlužno proti tomu namítnouti, že této stezky dle souhlasné výpovědi slyšených svědků bylo používáno toliko z ohledů veřejnoprávních. Žalovaný ve svých vývodech mluví skoro napořád o veřejné stezce. Nabyl-li však někdo z té příčiny na dotyčné částici p. č. 2931/1 práv nějakých, pak by to byla obec X. jako taková, jejíž obyvatelé vedle jiných chodců této stezky užívali. Nikdy však nemůže jednotlivý obyvatel, tudíž ani ne žalovaný, práv nabýti, byť by i jeho předchůdce v držení pozemku p. č. 1407/3 z téže příčiny této stezky používal.
Smlouva při stavebním komisionelním jednání se zástupcem dráhy uzavřená, dle níž měl žalovaný míti zmíněný příchod a příjezd, nepadá na váhu, poněvadž vyhražené schválení ředitelství dráhy uděleno nebylo.
Soud nemohl však úplně přisvědčiti návrhu žalobkyně, pokud bylo žádáno o nález, že pacientům žalovaného nepřísluší právo v odst. 1. shora uvedené. V tomto ohledu byla žalobkyně zamítnuta, poněvadž žalovaný nemá v tomto směru na pacienty žádného vlivu a často mu ani předem nemůže býti známo, kdo k němu jako lékaři na poradu neb léčení se dostaví. Ostatně nejsou pacienti žalovaného v tomto sporu žalovanými.
Jelikož žalovaný v rozepři této podlehl, stihá ho povinnost hraditi odpůrkyni náklady sporu, při čemž dlužno podotknouti, že tím, že dílem části pozměněného návrhu žalobního nebylo vyhověno, dílem že pozměnění resp. doplnění žalobního návrhu nebylo uznáno přípustným, zvláštní útraty nepovstaly.
Odvolací soud odvolání žalovaného, pokud bylo vzneseno pro zmatečnost dle § 477. č. 3. a 6. c. s. ř. a pro nepříslušnost soudu zamítl, vyhověl odvolání žalobkyně co do rozšíření žádosti žalobní v bodu 3., potvrdil však zamítavé usnesení co do změny žádosti žalobní v bodu 2. a 4.
Ve věci samé potvrdil rozsudek I. instance s tou změnou, že ho rozšířil i na pacienty žalovaného; ohledně útrat přiřkl žalobkyni jen jednu čtvrtinu útrat I. instance a polovici útrat II. instance.
Z důvodů
uvádíme: Pokud se týče důvodů zmatečnosti dle § 477. č. 3. a 6. c. s. ř. uplatňovaných, slušelo odvolání zamítnouti. Neboť jestliže sborový soud I. inst. o své věcné příslušnosti rozhodl a tuto uznal, pak nelze dle výslovné normy § 45. j. n. toto rozhodnutí bráti dále v odpor proto, že pro právní věc odůvodněna jest příslušnost okresního soudu. Tímto ustanovením jest pro takovýto případ zrušen zmateční důvod § 477. č. 3. c. s. ř., který by tu jinak platil. Že však tato věc patří na pořad práva a nikoliv před úřady správní neb autonomní, vychází z toho, že jest tu rozhodnouti o otázce čistě soukromoprávní, totiž o otázce neexistence služebnosti na pozemku ve vlastnictví dráhy jsoucím.
Ve věci samé bylo odvolání žalovaného zamítnuto podstatně z důvodů prvního rozsudku.
Co do odvolání žalobkyně dlužno říci, že není oprávněno, pokud čelí proti odmítnutí rozšíření žalobního petitu v odst. 2. a 4., neboť žalobou domáhala se žalobkyně oderčení služebnosti stezky a jízdy žalovaným osobovaných.
Teprve při posledním roku rozšířila žalobkyně žalobní prosbu na další rušení vlastnictví vyplněním příkopu. Jednání o tom tvrzení bylo by bývalo vyvolalo nové útraty a zadrželo rozhodnutí. Mimo to tvoří druhý odstavec rozšířeného petitu žalobního nový právní důvod, pokud za předmět má čin žalovaného, který jest jinakým, nežli vykonávání služebnosti jízdy a stezky. V tomto ohledu slušelo tedy potvrditi usnesení prvého soudu.
Pokud však připuštěna nebyla změna žaloby po smyslu 3. odst. doplněné žádosti žalobní, jest usnesení prvého soudu neoprávněným, jak sám žalovaný uznává. Žádost dle tohoto odstavce slušelo za přípustnou považovati, poněvadž byla podstatně obsažena již v žalobě a poněvadž jest nutným závěrkem z připuštěného 1. odstavce doplněného petitu žalobního, takže ani za změnu ani za rozšíření žalobního důvodu považována býti nemůže.
Právem též vytýká odvolatel prvnímu soudu, že nebylo na mí- stě odmítnouti žalobu ohledně pacientů žalovaného, protože dle § 492. obč. zák. vykonává se právo stezky resp. pěší cesty také tím, že někdo nechá po oné cestě jiné lidi k sobě přijíti.
Není popřeno, ba i připuštěno, že pacienti žalovaného nechávají povozy své státi na železniční silnici před příchodem do domu žalovaného a chodívají přes zmíněnou část parc. č. 2931/1, jež příjezd netvoří, do ordinace žalovaného v jeho domě.
K tomu je však žalovaný pobádal tím, že ačkoliv má též příchod se strany obce, přece nechává volným druhý příchod se strany železničního příjezdu, u něhož jest štít s jeho jménem a udáním ordinačních hodin a tabulka s nápisem »zvonek: k lékaři«.
Ačkoliv tito pacienti nejsou procesními stranami, přece může žalobkyně po žalovaném žádati, aby se zdržel jakýchkoliv opatření, která pacientům umožňují a je vyzývají cestou mu nepatřící k němu se ubírati a může dále činiti ho zodpovědným za porušení svého vlastnictví, pokud přivoděno bylo opomenutím povinností, žalovanému v tomto ohledu přináležejících.
Co do výroku o útratách má žalovaný pravdu tvrzením, že žalobce si přecenil předmět žalobní. Z výpovědi svědka F. H., jak i z věci samé vychází nade vší pochybnost na jevo, že cena věci 1000 K daleko nedosahuje a že vlastně spor tento patří před okresní soud; ustanovení § 45. j. n. nedovolilo náhledu tomuto zjednati průchodu. Jest patrno, že kdyby tato věc byla projednána bývala před soudem okresním, nebyly by povstaly takové útraty a zejména by byl žalovaný sám ušetřil značných nákladů.
Proto jest dle § 41. c. s. ř. spravedlivým, že se žalovanému jako ve věci hlavní podléhající straně uloží jenom čtvrtina útrat v první stolici žalobci vzešlých, při čemž se již vzal ohled na okolnost tu, že odmítnut byl návrh žalobní na připuštění změny žaloby dle odst. 2. a 4. rozšířeného petitu žalobního. Výrok o útratách odvolacího jednání spočívá na §§ 43. a 55. c. s. ř. hledíc k výsledku odvolání obou stran, při čemž útraty byly adjustovány tak, jako by se jednalo o věc v ceně pod 1000 K.
Nejvyšší soud dovolání žalovaného nevyhověl, vyhověl však stížnosti žalobkyně co do útrat 1. instance a obnovil v tom směru rozhodnutí soudu procesního.
Důvody:
Pokud se tvrdí znovu, že jest tu pořad práva nepřipuštěn, sluší odkázati na správné důvody soudu odvolacího. K důvodům těm sluší dodati, že sporná plocha není, jak je zjištěno, zapsána v seznamu o veřejném statku, nýbrž v knize železniční ve vložce žalující dráhy, jako její vlastnictví. Že by parcela dotyčná neb některá její část byla bývala příslušným úřadem prohlášena za »veřejný statek«, nebylo vůbec ani žalovaným tvrzeno, ani soudy nižšími zjištěno. Soudy však nejsou ku výroku takovému oprávněny. Nutno proto vycházeti v případě našem za všech okolností s hlediska, že tu jde o soudní ochranu vlastnického práva žalobkyně proti tvrzenému zasahování žalovaného a nelze proto příslušnost soudu vážně popírati.
(Ve věci samé potvrzen rozsudek odvolacího soudu v podstatě ze správných jeho důvodů.)
Odůvodněna jest nákladová stížnost strany žalující.
Právo přezkoumávati v žalobě' vyslovené oceněni žalobního předmětu, nezáležejícího v určité sumě peněžní, jež poskytuje § 60. j. n. dovolanému dvoru soudnímu, neoprávňuje nikterak žalovaného, aby i on správnost ocenění toho popíral a aby o to opíral námitku věcné nepříslušnosti dvoru soudního. Poněvadž pak neměl ve případě našem dovolaný soudní dvůr pražádné příčiny k výroku, že rozepře se odstupuje pro příliš vysoké ocenění jejího předmětu sou- du okresnímu, bylo námitku nepříslušnosti zavrci jen jako nepřípustnou, nikoliv však odmítati ji věcně. Nebylo tu tedy přísně vzato ani případu pro použití § 45. j. n., jelikož soud procesní neměl vynášeti o své příslušnosti »rozhodnutí«.
Byl-li však dovolaný soudní dvůr k tomu dle zákona povolán, by o rozepři jednal a ji rozhodl, pak zde není pražádného podkladu pro rozhodnutí soudu odvolacího o nákladech na rozepři stolice I., to tím méně, an nepřísluší stolici II. právo přezkoumávati žalobcova udání o ceně předmětu rozepře. Poněvadž pak strana žalující se změněnou svou prosbou žalobní, pokud byla tato změna připuštěna, plnou měrou pronikla a jednání o navrhované změně žalobní pražádných zvláštních útrat nevyvolalo, takže tu nejde o náklady na nějaké mezitimní jednání, bylo straně žalující přisouditi na základě § 41. c. s. ř. veškeré procesní náklady stolice I.
Ss.

Citace:

§ 45., 60. j. n. Žalovaný není oprávněn přezkoumávati ocenění předmětu sporu v žalobě označené..... Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1911, svazek/ročník 20, číslo/sešit 8, s. 401-406.