NPD documents search: Zprávy Právnické jednoty moravské, 20 (1911) - Žaloba za zjištění, že honební spolek trvá v platnosti a že žalobci jsou členy jeho, lze k soudu podati, ...

Praktické případy.

Žaloba na zjištění, že honební spolčíc trvá v platnosti a že žalobci jsou členy jeho, lze k soudu podati, jelikož jde o soukromý poměr společníků mezi sebou. Leč společníkům vystouplým schází aktivní legitimace k žalobě.
Když koncem r. 1907 přišla honitba obce v Holubicích-Kruhu do dražby, utvořilo 15 rolníků holubických honební společnost za účelem vydražení nájmu honitby té a provozování jí. Jeden z nich, František N., vydražil honitbu tu na své jméno, načež všichni společně oznámili honební společnost okr. hejtmanství, kteréž ji schválilo. Ve schůzi spolku toho dne 18. prosince 1907 konané byla pak ustanovena rozličná pravidla, kterýmiž se společníci při provozování honitby té říditi měli. V r. 1908 provozovali honitbu společně; deficit 300 K v tom roce vybývající uhradili příspěvky po 20 K členové až do konce roku ve spolku vytrvavší. Avšak následkem tohoto neuspokojujícího výsledku několik členů ze spolku vystoupilo a též mezi zbylými nastaly různice. Po novém roce 1909 konala se výroční schůze a tu prý, jak František N. tvrdí, veškeří ostatní společníci odepřeli placení kvót na nájemné za honitbu a prohlásili, že spolek se rozpadá a že František N. má na dále honitbu podržeti si sám.
Následkem toho tento oznámil dne 21. dubna 1909 okr. hejtmanství, že společníci se zdráhají na nájemné podíly na ně připadající přispívati, a že proto žádá, aby jeho společníci byli z honitby vyloučeni. Hejtmanství nařídilo výslech společníků a tu tito ve schůzi dne 22. června 1909 konané částečně (3) vystoupili »bezpodmínečně«, ostatní (9) však jen s výhradou, aby jim František N. vrátil příspěvek po 20 K za deficit z r. 1908.
Následkem toho hejtmanství vylučovacímu návrhu Františka N. nevyhovělo a odkázalo jej na pořad civilního práva, »ježto poměr společníků mezi sebou a oproti navrhovateli jest úplně soukromý.«
František N., aniž by oněm 9 společníkům příspěvky na deficit vrátil, považoval je nicméně za vystouplé, sám pachtovné za r. 1909 složil a sám v roce tom honbu provozoval, ostatních společníků k ní nepřipouštěje.
Podalo tedy 8 společníků dne 15. září 1909 na něho žalobu, žádajíce, aby bylo zjištěno, že honební spolek mezi nimi a žalovaným uzavřený trvá v platnosti nadále.
První soudce tomuto žalobnímu žádání vyhověl, maje za to, že žalobci výslovně ze spolku nevystoupili a ním proto, že mu podílů na nájemné nezapravili, ze spolku vyloučeni býti nemohou.
Základem tohoto rozsudku podali žalobci návrh na prozatímní opatření, zákazem žalovanému Františku N., že pod pokutou potahmo vězením nesmí honitbu ani sám, ani pozvanými hosty do konce roku 1909, resp. až rozsudek vejde v moc právní, provozovati, opírajíce se o jednací řád spolkový, dle něhož se hon ve společném revíru nesmí provozovati s menším počtem střelců než pěti a nesmí se zváti hosté leč k hlavnímu honu, kdežto žalovaný prý sám a se zvanými hosty honí skoro každý den, čímž honitba velmi trpí, tím více, an žalovaný střílí zajíce ještě i nevyrostlé, ba i skotné a v hněvu, že spor prohrál, své počínání bude ještě stupňovati.
Okr. soud návrhu tomu vyhověl a odpor žalovaného do usne- sení toho, vyslechnuv žalobce, zamítnul.
Na stížnost žalovaného zemský jakožto rekursní soud v Brně prozatímně opatření zrušil
z důvodu,
že rozsudkem I. stolice, obsahujícím toliko určení, že trvá honební společnost dosud, nebyl žalobcům přiřknut žádný nárok, který by mohl uplatňován býti cestou exekuce, a proto schází podklad k povolení prozatimného opatření ve smyslu § 381. ex. ř., nehledíc ani k tomu, že navrhovatelé ohrožení svých nároků domnělých nijak neosvědčili a že by naopak ze zachování zákazu v platnosti, tedy nevykonáváním honitby žalovaným, jim mohl vzniknouti nějaký prospěch.
Revisnímu rekursu žalobců nejvyšší soud nevyhověl.
Do rozsudku samého podal žalovaný odvolání z důvodu:
1. nesprávného právního posouzení, jelikož prý žaloba určovací zde byla nepřípustnou, nýbrž mohli žalobci podati toliko žalobu na plnění, totiž na dodržení ujednaných honebních pravidel a jelikož žaloba nedomáhá se určení nějakého právního poměru nebo práva, nýbrž zjištění pouhé skutečnosti, a jelikož konečně žádost žalobní jest naprosto neurčitou, neuvádějíc, jde-li žalobcům o honební spolek dle práva veřejného, nebo o společnost dle práva soukromého; otázka však, trvá-li po právu honební společnost ve smyslu práva veřejného, vymyká se právomoci soudu, nemohouc býti řešena pořadem práva, kdežto otázka, trvá-li mezi žalobci a žalovaným dojednaná výdělková společnost za účelem hospodářského provozování honitby však v I. stolici vůbec nebyla řešena; nemohouť pak žalobcové po žalovaném vůbec ničeho jiného se domáhati, leč aby jim nahradil příspěvky na deficit z r. 1908, prohlásivše, že s touto výhradou ze spolku vystupují;
2. z důvodu vad a nedostatku řízení, an první soudce nepřipustil důkazu svědky o tom, že všichni žalobcové o schůzi po novém roce 1909 prohlásili, že z honebního spolku vystupují, že tehdy náhrady nežádali a s požadavkem tím přišli až ve schůzi dne 22. června 1909.
Po podání tohoto odvolání složili žalobci pro žalovaného do soudního uschování 340 K, jakožto na ně připadající podíly pachtovného z honitby.
Při líčení odvolacím vyslechnuti byli svědci žalovaným vedení o prohlášení žalobců, že vystupují o schůzi po novém roce 1909, načež soud odvolací odvolání vyhověl a rozsudek I. stolice změnil zamítnutím návrhu žalobního.
Důvody:
Vývody odvolatelovy, týkající se odvolacího důvodu nesprávného posouzení věci po stránce právní, soud odvolací za správné uznat i nemohl, nýbrž přidal se k názoru žalobců, že společnost honební dle pravidel ze dne 18. prosince 1907 zřízená byla společností za účelem hospodářského provozování honitby ve smyslu § 1175. ob. z. obč., že těmito pravidly utvořen byl jistý soukromoprávní po- měr mezi veškerými členy této společnosti, a jedná-li se o řešení otázky, zda společnost tato ještě nyní trvá čili nic, nejedná se o zjištění nějaké skutečnosti, nýbrž o zjištění určitého právního poměru ve smyslu § 228. c. ř. s. Žalobci měli pak zájem na tom, aby tento právní poměr, jenž chováním se žalovaného stal se sporným, co nejdříve na jisto postaven byl, žaloba na plnění pak pro neurčitost škody, kterou žalobci chováním tím prý utrpěli, byla úplně neurčitou. Nelze konečně o tom pochybovati, že žalobci zamýšleli touto žalo- bou toliko určení, že trvá po právu honební společnost ve smyslu práva soukromého.
Oprávněn jest však druhý důvod odvolací neúplnosti řízení. Proto soud odvolací svědky o tvrzeném vystoupení žalobců ze spolku připustil. Důkaz ten se též žalovanému podařil.
Schází tudíž žalobcům legitimace k žalobní žádosti.
Revisi žalobců, opírající se o revisní důvod odst. 2. a 3. § 503. c. ř. s., nejvyšší soud nevyhověl.
(Rozh. z 27. dubna 1910, č. j. Rv III. 25/10 / 1.)
B—a

Citace:

Žaloba za zjištění, že honební spolek trvá v platnosti a že žalobci jsou členy jeho, lze k soudu podati, .... Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1911, svazek/ročník 20, číslo/sešit 7, s. 341-343.