Společnosti s ručením obmezeným: přípustnost znění firmy »Terrainní společnost s obmezeným ručením« a ustanovení ohledně prokury.

Dovolací stížnosti fin. prokuratury, podané do povolení zápisu společnosti s o. r. do obch. rejstříku, nejv. soud nevyhověl.
Důvody:
Stížnost ta obrací se proti souhlasným rozhodnutím soudů nižších a mohl by se k ní tudíž vzíti zřetel jenom za podmínek § 16. cís. patentu ze dne 9. srpna 1854, ř. z. č. 208; těch tu však není.
Stížnost tvrdí, že se znění firmy, o kterou tu běží, příčí zřejmě § 5. zákona ze dne 6. března 1906, ř. z. č. 58, a ustanovení obsažené v konečné větě čl. IX. smlouvy společenské, dle níž má býti jednatel oprávněn uděliti prokuru, neodpovídá § 18. zákona cit. To jest však nesprávno.
Dle odst. 2. § 5. zákona cit. musí firma společnosti obsahovati v každém případu dodatné označení: společnost s obmezeným ručením, aniž by se zkracovalo »společnost«. Z toho je patrno, že nařízený dodatek tvoří součástku firmy, tedy jména, pod nímž má společnost obchodovati a ve stycích obchodních vystupovati. Samozřejmým účelem tohoto předpisu zákona jest, aby bylo každému ihned ze jména právního subjektu jasno a patrno, že tu jde o »společnost« a nikoliv snad o »společenstvo« neb o firmu jednotlivce, mimo to však také, že tu jde o společnost »s obmezeným ručením,« a nikoliv tedy o veřejnou společnost obchodní.
Této podmínce jasnosti a určitosti vyhovuje plnou měrou jméno ve případě našem volené. O tom, že tu jde o společnost s obmezeným ručením, nemůže vyvstati pražádná pochyba, již když si povšimneme pouhého označení firmy. Je vyhověno i předpisu zákona: o znění dodatného označení, jelikož tvoří formule příslušná — jak se to žádá ve vládních motivech ku § 5. — skutečně konec slovného znění firmy. Okolnost, že slovo naznačující předmět podniku, nebylo postaveno jako samostatné slovo podstatné před hořejší dodatek, nýbrž že k tomu voleno slovo přídavné, které bylo ku slovu »společnost« připojeno a předně položeno, na váhu nepadá, poněvadž není s to, by uváděla v omyl. Je zřejmě lhostejno, nazývá-li se firma »terrainní společnost s obmezeným ručením,« aneb »T. s., společnost s o. r.«, jelikož obé značí totéž, a jednal by přímo proti hlavnímu účelu zákona, který má hospodářský rozvoj sil lidových novou touto formou asociační podporovati, ten, kdo by chtěl účastníkům podobným bezúčelným výkladem připravovati zbytečné obtíže.
Pokud jde o závadu druhou ve stížnosti dovolací vytčenou, sluší odkázati předem k §u 15. zák. cit., dle něhož má míti společnost bud jednoho, neb více jednatelů. Za tohoto stavu věci lze rozuměti § 18. odstavci 1. jen tím způsobem, že společnost je před soudem i mimo soud zastupována jednateli, a to, bylo-li jich zřízeno více, těmito několika, byl-li však zřízen pouze jeden, tímto jediným.
Odst. 3. § 18. zák. cit. má na mysli jen případ, kde je více jednatelů. Pro případ tento stanoví se arci, že ku zastupování společnosti může býti povolán i jeden jednatel spolu s jedním prokuristou, který je oprávněn ke spolupodpisu firmy (čl. 41. odst. 3. zák. obch.). Dovozuje-li se z toho, že ve případě takovém jest prokura jednotlivcova vyloučena, vyhovuje to plnou měrou zastoupení kolektivnímu. Nelzeť připustiti, aby byli jednatelé, kteří mohou sami zastupovati společnost jen kolektivně, pokládáni za oprávněny poskytnouti osobě jednotlivé, udělíce jí prokuru jednotlivce, více právomoci než jim samým přísluší.
Byl-li však zřízen pouze jeden jednatel, odpadají tyto úvahy. Vyslovují to způsobem nepochybným právě motivy, kterých se dovolává stížnost dovolací. Dle nich má se společnosti s ručením obmezeným poskytnouti, jak tomu jest u společností akciových, a k ukojení její praktické potřeby, která se tím projevuje, netoliko plná svoboda při udělování prokury jednotlivce nebo kolektivní, přiznaná každému obchodníku vůbec, nýbrž i možno organisovati zastoupení kolektivní souborem osob, sestávající z jednatelů a prokuristů. V komisi bylo zvláště ještě vytčeno, aby se vyloučila jakákoliv pochybnost, že organisace takovéhoto zastoupení kolektivního jest možná jenom tam, kde není pouze jeden jednatel, kde je jich tedy více.
V případě našem jde o jednoho jednatele, předpisů odst. 3. § 18. zák. cit. nelze se tedy vůbec dovolávati.
Jelikož tedy rozhodnutí soudů nižších nezákonnosti žádné vůbec neobsahují, nejméně pak nezákonnosti zřejmé, bylo dovolací stížnosti odmítnouti.
(Rozhodnutí c. k. nejvyššího soudu ze dne 8.
března 1911, č. R III. 30/11 / 1.)
Dr. Peka.

Citace:

Společnosti s ručením obmezeným: přípustnost znění firmy »Terrainní společnost s obmezeným ručením« a ustanovení ohledně prokury.. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1911, svazek/ročník 20, číslo/sešit 8, s. 412-414.