— 288Prohlásí-li se ve sporu opposičním soudce nepříslušným, nepostoupí věc zároveň též příslušnému soudu, rozhodne však zároveň o dosavadních útratách sporu neposičního.Soudce okresní vyhověl námitce věcné nepříslušnosti a žalobu zamítnul, odsoudiv žalobce k náhradě útrat.K rekursu žalobcovu soud rekursní naříkané usnesení v otázce příslušnosti potvrdil s podotknutím, »že přikázání věci k dalšímu jednání a rozhodnutí zemskému co obchodnímu soudu v B. se vyslovuje, v bodu útrat však usnesení zrušil; poslední z důvodu, že rozhodnouti o útratách přísluší soudu procesnímu '(§ 52. c. ř. s. a § 78. ex. ř.).Nejvyšší soud, pokud se týče otázky příslušnosti, usnesení II. stolice změnil, obnoviv usnesení stolice prvé, totiž vyloučiv dodatek soudu rekursního shora uvedený, v bodu útrat pak usnesení to zrušil pokud se týká útrat stolice I. a útrat rekursních a vrátil věc v tomto bodě soudu rekursnímu s poukazem, aby — nehledě k důvodu —289 —zrušovacímu — o stížnosti žalovaného v této příčině znovu rozhodl, maje při tom zření též k stížnosti dovolací.Důvody:Ježto otázka příslušnosti jako taková následkem právomoci dotyčného výroku již nemůže býti předmětem přezkoumání a rozboru, dlužno přihlížeti toliko k bodu stižnému, pokud odporováno jest usnesení soudu rekursního, týkajícímu se přikázání věci. V této příčině příčí se naříkané usnesení předpisu § 43. j. n., poněvadž přikázání věci může býti vysloveno toliko tehdy, jsou-li dány podmínky § 44. j. n. (§§ 475. al. 2. a 476. c. ř. s. zde nelze použiti); podmínek těch však tu není. Neboť třebas dotyčná žaloba stanovena jest řádem exekučním a podána býti má během řízení exekučního, jest žaloba ta přece předmětem řízení procesního, nikoli však exekučního. Bylo tedy, předpokládala-li se nepříslušnost soudu, lze vysloviti toliko odmítnutí žaloby, tím byla by věc bývala též vyřízena pro instanci, pročež dle § 52. c. ř. s. bylo rozhodnouti též o nákladech na řízení dosavadní.Z těchto hledisk jeví se dovolací stížnost žalovaného býti odůvodněnou, bylo tedy naříkané usnesení v bodu prvém změniti, v bodě druhém zrušiti a usnésti se tak, jak shora se stalo.(Rozh. z 28./2. 1911, č. j. R III 62/11 .)