— 286 —
Zasáhnutí do pravomoci soudní zemským výborem; ono ne-může připravili strany o pořad právní, jde-li o věc soukromoprávní ani v případu nepřímé immisse a nemůže vymykali se ani instančnímu pořadu úřadů správních.
Obecní starosta v Š. zakročil u zems. výboru moravského o vyslání komise na místo samé za účelem vyřízení sporu ohledně prosakování lužovky z jámy na řízky manželů C. do stavení domkařky Z. Zemský výbor žádosti té vyhověl a komise, sestávající ze sekretáře zems. výboru a zems. staveb, rady, jíž uloženo bylo, aby šetření konala a o urovnání věci se pokusila, sepsala protokol, jejž obě sporné strany podepsaly a jenž obsahuje passus, že jeví se nutnost, shora zmíněnou vadu odstraniti a zároveň technický návod, jak by se to docíliti dalo, obecnímu představenstvu pak uložen dohled na provádění těchto prací.
Zemský výbor vzal »docílené porovnání« na vědomí a nařídil obecnímu představenstvu, aby ujednání dotyčná přesně provedlo a o kollaudaci sepsalo příslušný protokol.
Rok na to podala Z. na manžely Č. žalobu na vyzdění oné řízkové jámy.
Žalovaní namítnuli nepřípustnost právního pořadí a první soudce námitce té vyhověl s odůvodněním, že věc zahájena jest již u stavebních úřadů a žalobkyni náleží, aby obecním představenstvem, co úřadem stavebním, provedení nařízených opatření zaříditi nechala, jelikož nepatří do pravomocnosti soudů, nýbrž úřadů stavebních, jakým způsobem jáma řízková vyzděna býti má.
Na rekurs Z-ové zems. soud v Brně naříkané usnesení zrušil a okr. soudu nařídil, aby o žalobě jakožto na pořad práva patřící jednal.
Důvody:
První soudce posuzuje záležitost tuto s hlediska stavebního řádu, stotožňuje řízkovou jámu patrně s žumpou ve smyslu § 85. řádu toho. To však neprávem.
Pod žumpou vyrozumívá § ten surrogat domovní stoky pro odvádění výkalů ze záchodů, chlévů a pod., nikoliv však jámy pro us chování řízků, řepy, zemáků a zeleniny vůbec, jak se na venkově často vyskytují, nahražujíce účelem svým sklepy. Jistotně takováto jáma ještě nikdy a nikde, pokud stavební řád u nás platí, nebyla předmětem řízení stavebního úřadu.
To však, jak ze spisů zem. výboru souditi lze, ani v tomto konkrétním případě nebylo zjevno.
Neboť starosta obce Š., přišed si k zems. výboru o radu a požádav o vyslání komise, slovem se o tom nezmínil, že by se stavební úřad jámou tou již byl zabýval, nýbrž udal pouze, že věc tato se několik let táhne a nemožno dojiti žádných konců. Zdali intervenoval u zems. výboru jménem jedné neb druhé z nynějších procesních stran neb jen jako obecní starosta v zájmu odklizení svárů a nepořádků, není zjevno.
Rozhodně však nebylo se dovoláváno zems. výboru jakožto nejvyšší stolice ve věcech stavebních a proto týž nebyl oprávněn do věci zasáhnouti (§ 136. odst. 2. stav. ř.). Uvádí-li se v přípravném spise žalovaných i v naříkaném usnesení, že si žalobnice stěžovala do opatření obecního starosty u zems. výboru, tož se to jednak neshoduje se zmíněnými spisy zems. výboru, jednak by se to příčilo i instančnímu postupu, poněvadž odvolání proti nálezům obecního představeného dle cit. § 136. odst. 1. nejde k zemskému, nýbrž k obecnímu výboru.
Proto nelze též komisionelní protokol a nařízení v něm učiněná považovati za definitivní vyřízení záležitosti této poslední instancí, nýbrž toliko za radu, resp. dobrozdání zems. výboru, na jaký způsob by se stížnostem Z-ové vyhověti mohlo. Nelze proto protokolu tomu žádného konstitutivního významu přikládati.
Protokol ten neobsahuje ale též žádného »narovnání«, jak se mylně ve vyřízení jeho, ano i v naříkaném usnesení praví. Výrazu toho ani podobného, ba vůbec žádného vyjádření stran, z něhož by vysvítalo srozumění se způsobem úpravy jámy, jak v protokolu tom intervenujícím zems. staveb, radou byl naznačen, v něm není. Pouhý podpis stran na protokole srozumění takové, neřku-li narovnání, nedokazuje. Dokonce pak ze spolupodpisu J. Z-ové nedá se aovozovati, že by se tím vzdala práva, domáhati se svého nároku na neprosakavé upravení jámy manželů Č-ových pořadem soudním.
Věc tato nespadajíc, jak řečeno, pod řád stavební, náleží však výlučně na pořad soudní, jelikož jde zřejmě o nárok ze škodlivé immisse, žádným zákonem politickým neupravené (§ 364. ob. z. obě.).
Je-li ale nárok Z-ové, touto žalobou uplatňovaný, čistě soukromoprávním, pak důsledně jeví se zakročení zemského výboru zmatečným. Neboť záležitosti soukromoprávní jsou vyhraženy soudům a všeliký jinou cestou dosažený nález považuje se za vylouděný a tudíž neplatný (dv. dekr. z 8./11. 1795 č. 212 sb. z. s.) a tak jako navzájem nemůže nikdy rozsudek ve věci na pořad právní nepatřící nabýti moci právní (dv. dekr. z 28./10. 1815 č. 1187 sb. z. s.), tak nemůže právní bezpečnost naopak ohrožována a tudíž straně v soukromém právu dotčené odnímána býti možnost, pořadem práva žalobou vystouplti z příčiny té, že úřad správní do věci se vmíchal, aneb třebas ji i rozhodnul. Vždyť není vyloučeno, že immisse v případě tomto potrvá i když vyzdění jámy dle návrtu: zems. stav. rady bude provedeno.
V případu tomto není třeba provokovat! rozhodnutí konfliktu kompetenčního, poněvadž, jak výše řečeno, zde žádného náležitéhořízení správního vůbec nebylo. — 288
Důvodnému rekursu bylo proto vyhověti.
Ve svém dovolacím rekursu hájí žalovaná, odvolávajíc se na Randu, Eigentumsrecht, str. 118—121, 133, Mages, Nachbarsrecht, str. 53, Krainz, Privatrecht I., str. 714, názor, že spory o immissi nepřímou náležejí před úřady správní.
Nejv. soud. dvůr dovolací stížnosti nevyhověl
vzhledem k tomu,
že naříkané usnesení věcně pokládati dlužno za usnesení změňující a v ten smysl znějící, že se jím zavrhuje namítka nepřípustnosti pořadu právního a to z případných v podstatě důvodů soudu rekursního, podotýká se však při tom, že ohledně otázky příslušnosti nesluší zkoumati, dlužno-li zápis obsažený v protokole zems. výboru ze dne 11./11. 1909 pokládati za narovnání čili nic, i klade se dále oproti vývodům stížnosti důraz na to, že v případě přítomném na váhu padá především okolnost, že žaloba nese se k ochraně soukromého vlastnictví, otázku opodstatnění žaloby a oprávněnosti petitu však zůstaviti dlužno projednávání rozepře a s druhé strany ta okolnost, že vůbec není zahájeno stavební řízení řádem stavebním upravené, jelikož zakročení zems. výboru mělo za účel pouze upraviti cestu ku smírnému urovnání věci a ve vyřízení záležitosti ani přímo ani nepřímo nebylo vysloveno, že jde o stavební záležitost, spadající do výhradně kompetence samosprávného úřadu správního.
(Rozh. z 22./3. 1911, č. j. — R III 92/11/2 .)
J. B. V.