K rozhodování o nárocích náhradních okresní nemocenské pokladny proti úrazové pojišťovně touto zásadné neuznaných jest výlučné příslušným rozhodčí soud; §§ 65., 66. zák. z 30. března 1888, č. 33 ř. z. platí jen pro případy, ve kterých odškodňovací povinnost úrazové pojišťovny vůči pojištěnému jest nepochybnou.

Dne 11. června 1907 utrpěl nádeník A. M. z V. L. v podniku podrobeném úrazovému pojištění zranění a byl na útraty okresní nemocenské pokladny v L. lékařsky ošetřován a do 17. července 1909 poskytována mu od této podpora.
A. M. žádal úrazovou pojišťovnu za poskytnutí důchodu dle § 6. zák. z 28. prosince 1887 č. 1. ř. z. ex 1888 po dobu léčení, byl však se svou žádostí výměrem ústavu úrazové pojišťovny z 13. dubna 1908 odmítnut, poněvadž konaným šetřením nebylo zjištěno, že by byl A. M. v podniku skutečně utrpěl úraz při práci, resp. tělesné zranění ve smyslu zákona o úr. poj. O tomto odmítnutí byla okresní nemocenská pokladna dne 5. května 1908 vzhledem k § 65. zák. o nemoc. pojištění zpravena.
Ježto by dle toho byla měla okresní nemocenská pokladna nárok na náhradu jí dle § 65. cit. zák. náležející ztratiti, podala dne 22. února 1909 žalobu u rozhodčího soudu úrazové pojišťovny na uznání, že úraz A. M. utrpěný jest úrazem v podniku dle § 1. zák. o úraz. poj., a že žalovaná pojišťovna jest povinna poskytovati zraněnému důchod dle § 6. zák. o úr. poj. pro dobu jeho nemoci.
Rozhodčí soud v B. usnesením z 26. května 1909 žalobu tuto pro nepříslušnost zamítl z těchto důvodů:
Dle § 65. zák. o nemoc. pojišťování přechází v tom případě, když nemocenská pokladna nebo zaměstnavatel poskytli za nějakou dobu podpory, nárok, jejž za tuto dobu podporovaný má proti ústavu úrazově pojišťovny, až do výše poskytnutých podpor na nemocenskou pokladnu.
V takovém případě dlužno rozeznávati mezi původním právním nárokem pojištěncovým a odvozeným nárokem nemocenské pokladny.
Právo žádati jistě odškodné přísluší pouze pojištěnci, který má pro případ neuznání svého nároku žalovaným ústavem dle § 38. úr. zák. právní prostředek žaloby před rozhodčím soudem.
Nemocenská pokladna má pouze právo žádati za poukázání důchodu přiřknutého zraněnému, nárok její není samostatný, nýbrž odvozený.
Nemocenská pokladna může jen tehdy a potud žádati, pokud bylo pojištěnci dle zákona přiřknuto. V § 65. zák. o poj. nemoc, se tedy jedná jedině o poukázání již plynoucího nároku pojištěnce, nikoli však o stanovení nároku sporného. Nárok nemocenské pokladny není nárokem na důchod, nýbrž jen nárokem postižním na důchod pojištěnci přiřknutý.
Dle § 38. úr. zák. však jest rozhodčí soud příslušným výhradně ku rozhodování o nárocích na odškodnění ústavem neuznaných, nikoli však o nárocích postižních; spory ohledně náhrady dle § 65. nem. zák. spadají do kompetence politických zemských úřadů.
Důsledkem toho podala okr. nemoc. pokladna u c. k. místodržitelství v B. proti úrazové pojišťovně žádost o uznání, že úraz A. M. utrpěný jest úrazem po rozumu § 1. zák. z 28./XII. 1887 č. 1. ř. z. z r. 1888, žádost ta však byla rozhodnutím ze dne 10. září 1909 pro nepříslušnost úřadu politického zamítnuta.
Okr. nemoc. pokladna podala na toto rozhodnutí stížnost k ministeriu vnitra, stížnost ta byla však výnosem min. z 28./I. 1910 zamítnuta, a rozhodnutí místodržitelství potvrzeno.
Na to učinila okr. nemoc. pokladna Drem. B. z L. návrh na rozhodnutí záporného konfliktu kompetenčního mezi soudy a úřady správními říšským soudem dle § 14. org. statutu.
Tento pak rozhodl po veřejném líčení nálezem z 8./VII. 1910 č. 272/R. G., že pro rozhodnutí o nároku okr. nemoc. pokladny v L. proti úrazové pojišťovně v B. týkajícím se zranění A. M. jest příslušným soud rozhodčí, a to z těchto
důvodů:
Dle: § 38. zák. z 28./XII. 1887 č. 1. ř. z. z r. 1888 jest rozhodčí soud úrazově pojišťovny výhradně příslušným k rozhodování o nárocích na odškodné proti úrazové pojišťovně touto neuznaných. V přítomném případě domáhá se okr. nemocenská pokladna nároku A. M-a na odškodné, jehož úrazová pojišťovna výměrem z 13.,/IV. 1908 neuznala, z důvodu § 65. zák. z 30./III. 1888 č. 33. ř. z. K rozhodování o nároku tom jest tudíž dle citov. § 38. jen rozhodci soud příslušným. Ustanovení o příslušnosti obsažené v § 66. zák. z 30./III. 1888 č. 33 nemůže býti na tento případ použito. Neboť v uvážení striktního ustanovení § 38. mohou býti §§ 65., 66. zák. z 30./III. 1888 č. 33. ř. z. vztáhovány toliko na takové případy, ve kterých jest povinnost odškodňovací úrazové pojišťovny vůči pojištěnému jistou. To se však na tento případ nehodí, ježto, jak poznamenáno, úrazová pojišťovna povinnost k odškodnění výslovně odmítla. Ať povinnost k odškodnění tímto ústavem jest uplatňována A. M. samým nebo okr. nemocenskou pokladnou v L. jako tvrzenou nástupkyní v právo jeho, rozhodnutí o nároku tom dle § 38. může příslušeti jen soudu rozhodčímu, poněvadž se jedná právě o právní existenci povinnosti odškodňovací úrazové pojišťovny, k čemuž je dle § 38. výlučně příslušným rozhodčí soud.
Ať žaluje A. M. sám nebo tvrzený nástupce v jeho právo, přec vždy se jedná o záležitost, v níž hrají úlohu otázky technické, pro jichž věcné rozhodnutí poskytuje záruku jen soud rozhodčí následkem svého složení, dle něhož všichni »přísedící« musí býti osoby technicky vzdělané.
(Srv. stejný nález říšského soudu z 18. října 1897 č. 836 sb.)
Ausk. Mrština.

Citace:

K rozhodování o nárocích náhradních okresní nemocenské pokladny. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1911, svazek/ročník 20, číslo/sešit 1, s. 58-60.