V přípravném vyšetřování i toliko před zapisovatelem vydané svědectví jest svědectvím ve smyslu § 199. lit. a) tr. z.1)

Matěj T. vyslýchán byl dne 22. února 1911 c. k. okr. soudem v P. jako svědek v trestní věci proti Františku A. pro přestupek krádeže. Výslech ten vykonal zkoušený auskultant, který uveden v dotyčném svědeckém protokole jako zapisovatel, kdežto soudce protokol, při jehož sepsání nebyl, vůbec nepodepsal. Tehdy učiněná výpověď svědka T. byla křivá i byl proto T. obžalován pro zločin podvodu křivým svědectvím spáchaný.
Krajský soud v P. osvobodil však obžalovaného přihlédaje k tornu, že výpověď ta stala se před zapisovatelem, nikoliv před soudcem, a zapisovatel nebyl dle § 3. zák. o org. soudu vůbec oprávněn k takovému úkonu soudce vyšetřujícího; třebas po stránce subjektivní obžalovaný výpovědí svou soud v omyl uvésti chtěl, neshledáno v jednání jeho pro nedostatek objektivní podmínky, aby výpověď stala se před soudem, trestného činu za vinu mu kladeného.
Zmateční stížnosti státního zastupitelství vyhověl c. k. nejvyšší jako kassační soud a uznal obžalovaného vinným zločinem podvodu, spáchaného křivým svědectvím před soudem, odsoudiv jej dle § 200. tr. z. s použitím §§ 54. a 55. tr. z. do žaláře v trvání tří týdnů jedním postem zostřeného z těchto
důvodů:
Sborový soud nalézavší neuznal obžalovaného v tomto případě přes to, že subjektivně zjištěna byla skutková povaha zločinu podvodu ve smyslu §§ 197. a 199. lit. a) tr. z., tímto zločinem vinným a to proto, že dle jeho názoru křivé svědectví obžalovaného Matěje T., složené před zkoušeným auskultantem, nemá význam svědectví před soudem vydaného, poněvadž nebylo vydáno před úřední osobou dle zákona k tomu oprávněnou.
Tomuto pojetí zákona c. k. státní zastupitelství právem odporuje s hlediska důvodů zmatečnosti č. 9. lit. a) § 281. ř. tr., jakožto mylnému po stránce právní.
Neboť okolnost, vydal-li Matěj T. inkrimované svědectví před zapisovatelem c. k. auskultantem Dr. S., jest bezvýznamnou, jakmile jest jisto, že se tak stalo vůbec před zástupcem soudu a za tím účelem, aby výpovědi jeho použito bylo soudem v jeho funkci soudcovské jakožto prostředku průvodního. Toliko tato okolnost jest tu rozhodnou. Byl-li zástupce soudu,, jenž svědka vyslechl, zákonně k tomu zmocněn čili nic, může popřípadě býti důležito pro procesuální platnost svědectví.
Ohledně svědka vypovídajícího nepřichází v úvahu okolnost taková a to tím méně, ano svědkovi nijak nepřísluší právo zkoumati zákonné zmocnění zástupce soudu k výkonu dotyčného úkonu vyšetřujícího. Zákon chrání právě soud jako takový v osobě jeho zástupce bez ohledu na jeho oprávněnost nebo. způsobilost k tomuto zastupování, pokud na venek skutečně takovou jest.
Pro obžalovaného jest rozhodna toliko okolnost, že před sou- dem a pro soud vypověděl; v tomto směru sborový soud však zjistil, že obžalovaný Matěj T. byl si vědom toho, že jako svědek vypovídá před soudem.
Z těchto úvah a poněvadž § 199. lit. a) tr. z. užívá výrazu »před soudem« nebo »soudně«, tedy důraz klade na úřad a nikoliv osobu, plyne, že dána jest též objektivní skutková povaha zmíněného zlo- činu podvodu soudem nalézavším popřená. Že tu porušeny byly interní předpisy jednací, najmě § 3. zákona o zř. s., spadá pod jiný interní obvod správní, není však způsobilé vyloučiti zavinění obžalovaného právě tak, jako nešetření v naříkaném rozsudku dotčených ustanovení §§ 23., 101. a 104. tr. ř., jichž porušení nemůže zakládati důvod zmatečnosti č. 1. § 281. ř. tr., poněvadž zmatečnost v tomto §u stanovená vztahuje se na hlavní přelíčení samé, nikoliv však na řízení předběžné.2)
Dle toho, co dovoděno, měl soud sborový, poněvadž dány jsou veškery objektivní a subjektivní náležitosti skutkové povahy § 199. lit. a) tr. z., za správného pojetí zákona obžalovaného uznati vinným dle tohoto místa v zákoně.
Zmateční stížnost státního zastupielství výroku obžalovaného sprošťujícímu odporující dle č. 9. li. a) § 281. tr. z., jeví se tedy odůvodněnou a bylo jí dle čís. 2. § 288. ř. tr. vyhověti, naříkaný roz- sudek zrušiti a uznati dle čís. 3. § 288. ř. tr. ve věci samé, jako shora uvedeno.
Trest bylo vyměřiti dle § 200. z. tr. Přitěžujícím neshledáno ničeho, polehčujícím shledána bezúhonnost a částečné doznání. Poněvadž jsou dány podmínky § 54. tr. z., bylo použito mimořádného práva zmírňovacího a rovněž ustanovení § 55. tr. z., poněvadž starostou obce K. bylo potvrzeno, že obžalovaný ze svého výdělku podporuje svoje rodiče.
(Rozhodnutí c. k. nejvyššího jako kasačního soudu z 25. února 1911, č. j. Kr II. 429/10 / 5.)
Dr. Beutl.

Pozn. zasílatelova: Srv. opačné rozhodnutí kassačního soudu ze dne 22. října 1911. č. j. Kr IX 108/9 otištěné v 1. sešitu »Österr. Zeitschrift für Strafrecht« z r. 1910 na str. 81. a na str. 9. v příloze 2. sešitu téhož časopisu, jakož i tam otištěné úvahy prof. Löfflera.Srv. však i rozh. v hořejším smyslu uveřejněné v příloze věst. min. spravedlnosti pod. č. 3418 (rozh. z 20. prosince 1907 č. 12641).
Pozn. zasílatelova: S řečeným odstavcem důvodů nelze souhlasiti; vždyť usanovení §u 3. zák. o org. soudů jest kategorické a lišení zákonů na skupinu, která platí pro foro interno, a na skupinu, která platí i pro foro externo, nemá podkladu. Ovšem při zjištění, které učinil soud prvé stolice, nelze pochybovati o tom, že jde tu o pokus podvodu spáchaného křivým svědectvím, neboť obžalovaný učinil vše, by čin za vinu mu kladený spáchal, zločin však nebyl dokonán jen pro překážku odjinud v to přišlou — že výpověď stala se jen před zapisovatelem, který mimo to platným zákonem z výkonu úřadu soudce vyšetřujícího byl vyloučen; měl-li dotyčný zkoušku či nic, jest vzhledem k textování zákona jistě rovněž nerozhodno.

Citace:

V přípravném vyšetřování i toliko před zapisovatelem vydané svědectví jest svědectvím ve smyslu § 199. lit. a) tr. z.. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1911, svazek/ročník 20, číslo/sešit 7, s. 364-366.