1911.)

— Výměrem okresní nemocenské pojišťovny ve Spišské Nové Vsi ze dne 3. května 1927, č. 2565 ex 1927, byl stěžovatel podle § 20 zák. č. 221 z roku 1924 uznán povinným hraditi výlohy léčení nepřihlášeného zaměstnance Arnošta Königa v obnosu per 3823 Kč 60 h. Stížnost, kterou stěžovatel do tohoto rozhodnutí podal, byla rozhodnutím okresního úřadu ve Spišské Nové Vsi ze dne 12. července 1927. č. 7463 ex 1927, zamítnuta. Rozhodnutí to bylo doručeno stěžovateli 28. července 1927. Odvolaní, které stěžovatel proti rozhodnutí podal, bylo rozhodnutím okresního úřadu ve Spišské Nové Vsi ze dne 18. srpna 1927, č. 10391 ex 1927, na základě § 5 zák. čl. XX. z roku 1901 odmítnuto jako opožděné s tím odůvodněním, že rozhodnutí č. 7463 ex 1927 bylo stěžovateli doručeno dne 28. července 1927 a že odvolání mělo tedy býti podáno nejpozději dne 12. srpna 1927 u okresního úřadu ve Spišské Nové Vsi, aneb mělo býti dáno toho dne aspoň na poštu. Poněvadž však na poštu bylo dáno 13. srpna 1927, musilo být jako opožděné odmítnuto.
V rekursu do tohoto rozhodnutí podaném namítal stěžovatel, že podle lékařského vysvědčení byl od 7. srpna do 12. srpna 1927 nemocen a upoután na lůžko, následkem čehož nemohl odvolání podati včas. Žádal proto, aby této ospravedlňující žádosti za prominutí opožděného podán jeho opravného prostředku bylo vyhověno a aby jeho rekurs byl meritorně projednán.
Naříkaným rozhodnutím byl rekurs tento zamítnut s tím odůvodně ním, že rozhodnutí I. stolice č. 7463 ex 1927 bylo stěžovateli doručeno dne 28. července 1927, odvolatel však proti němu podal odvolání teprve dne 13. srpna 1927 a tedy opožděně. Ani ospravedlňující žádosti nemohlo býti vyhověno, poněvadž podle lékařského vysvědčení byl stěžovatel nemocen jen v době od 7. do 12. srpna 1927 a tak měl možnost podati odvolání v době od 28. července do 7. srpna 1927, což však neučinil. Nemohl tedy žalovaný úřad tento důkaz ospravedlňující žádosti vzíti v úvahu a musil rozhodnouti jak shora uvedeno.
Maje rozhodovati o stížnosti, musil nejvyšší správní soud s hlediska své vlastní příslušnosti především zkoumati otázku, zda naříkané rozhodnutí vydáno bylo poslední přípustnou instancí správní.
V tomto směru dospěl pak nejvyšší správní soud k následujícím závěrům:
V řízení administrativním jednalo se o náhradu léčebných výloh za nepřihlášeného zaměstnance podle § 20 zákona č. 221/1924 Sb. z. a n.
Naříkaným rozhodnutím zamítnut byl jednak rekurs stěžovatelův pro zmeškání odvolací lhůty, jednak nebylo vyhověno ospravedlňující žádosti. Ve směru prvním není naříkané rozhodnutí stížností bráno v odpor. Pokud pak jde o zamítnutí žádosti za navrácení v předešlý stav, stanoví předpis § 195 zákona č. 221/1924, že se navrácení v předešlý stav připouští podle obdoby předpisů civilního řádu soudního. V té příčině stanoví pak § 452 zák. čl. 1/1911, že ospravedlňovací žádost nutno podati u toho soudu, u kterého byl termín zmeškán, anebo u kterého měl býti splněn zmeškaný výkon. V daném případě zmeškal stěžovatel lhůtu ku podání opravného prostředku do rozhodnutí okresního úřadu ve Spišské Nové Vsi ze dne 12. července 1927. č. 7463/1927, měla tedy žádost za navrácení v předešlý stav býti podána u župního úřadu, který o ní tedy rozhodoval v prvé instanci. Pak ovšem dle § 239 zákona č. 221/24 Sb. byl proti rozhodnutí žalovaného úřadu ve příčině žádosti za navrácení v předešlý stav přípustným další opravný prostředek na ministerstvo sociální péče. Žalovaný úřad označil však naříkané rozhodnutí jako v pořadí instančním konečné, vycházeje z právního názoru, že žádost za navrácení v předešlý stav jest posuzovati podle zák. čl. XX. : 1901 (§ 9). Ježto však názor tento jest mylný, poněvadž pro navrácení v předešlý stav dlužno použiti specielních ustanovení § 195 zák. č. 221/1924 Sb., resp. předpisů uherského soudního řádu, nezbylo než naříkané rozhodnutí zrušiti dle § 7 zákona o správním soudě.
(Nález nejv. správ. soudu ze dne 12. března 1929, č. 5030/29.)

Citace:

K § 195 zák. č. 221/1924 Sb. z. a n.. Sociální revue. Věstník Ministerstva sociální péče. Praha: Ministerstvo sociální péče, 1929, svazek/ročník 10, s. 412-413.