Řízení. — Stěžovatel W. žádal, aby výměr Zemské úřadovny Všeobecného pensijního ústavu v Bratislavě, kterým byly mu předepsány pojistné příspěvky za zubního technika u něho zaměstnaného, byl zbaven platnosti a úřadovně bylo nařízeno, aby výměr zrušila a exekuční vymáhání příspěvků zastavila. Žádost odůvodněna byla tím, že zubní technik pensijní povinnosti nepodléhá.Naříkaným rozhodnutím vyloučilo ministerstvo sociální péče k této žádosti ze své úřední moci dozorčí zubního technika L., z věcných důvodů z pensijního pojištění s účinností ode dne doručení naříkaného rozhodnutí. Další žádosti stěžovatelově, aby byl vysloven zánik pojistné povinnosti jmenovaného zaměstnance se zpětnou platností, vyhověno nebylo, poněvadž pojištění jeho spočívá na pojistném výměru vešlém ve formální právní moc, jest až do dne účinnosti předchozího dozorčího opatření právoplatné a nemůže proto býti zrušeno se zpětnou platností.Do této zamítavé části rozhodnutí podána jest stížnost, protože žalovaný úřad nevyslovil zánik pojistné povinnosti dotčeného zubního technika ex tunc.Nejvyšší správní soud shledal stížnost bezdůvodnou.Naříkaná část rozhodnutí založena jest na názoru, že výměr o pojistné povinnosti nabyl formální právní moci, a že proto na zánik pojistné povinnosti, vyslovené výměrem tím od 15. dubna 1924, se zpětným účinkem od tohoto dne uznáno býti nemůže.I když žalovaný úřad o žádosti stěžovatelově jen v dozorčí svéfunkci rozhodl, ale vyslovil, že jeho zaměstnanec pensijní pojistné povinnosti od určité doby nepodléhal, nelze stížnost do takového výroku podanou odmítnouti pro nedostatek právního nároku na výkon dozorčího práva, ježto žadateli výrokem takovým vznikl nárok, aby výrok takový byl přezkoumán po stránce věcné, t. j. zda rozhodnutí úřadu z moci dozorčí zakročivšího v příčině časového omezení pensijní pojistné povinnosti, v něm vysloveného, jest ve shodě s právním řádem.Žalovaný úřad vyslovil, že vyloučení dotčeného zaměstnance z pensijní pojistné povinnosti má účinek teprve ode dne doručení naříkaného rozhodnutí, t. j. ex nunc. Stížnost proti tomu namítá, že účinek ten měl býti vysloven se zpětnou platností, t. j. ex tunc. Dovozuje to z toho, že nepodléhá-li onen zaměstnanec stěžovatelův pensijní pojistné povinnosti vůbec, nepodléhal jí ani v době před doručením naříkaného rozhodnutí.Stížnosti nelze dáti za pravdu. Výměr, kterým bylo vysloveno,67 že L. podléhal pensijní pojistné povinnosti, zůstal, ježto proti němu nebyly podány v zákonné lhůtě námitky, lak dlouho právně účinným, dokud z dozorčí moci úřadu nebyl zbaven platnosti a nahrazen rozhodnutím novým, vyslovujícím, že tu takové pensijní pojistné povinnosti není. Až do této doby trvala oním formálně pravoplatným výměrem založená práva a povinnosti, a to jak pensijního ústavu tak i pojištěnce a jeho zaměstnavatele. Právní situace, vytvořená tímto výměrem o pensijní pojistné povinnosti, zůstala nedotčena až do doručení nového rozhodnuti stranám, neboť od rozhodnutí, dokud stranám není doručeno, může býti vždy upuštěno a, dokud strany o právní situaci novým rozhodnutím změněné z obsahu doručeného jim rozhodnutí toho se nedoví, ono nemůže míti na jejich práva a povinnosti dřívějším rozhodnutím založená právních účinků srv. nálezy Budw. 952, 2518, 2750 a j.).(Nález ze dne 12. listopadu 1928, č. 22159/27.)68