Poměry pracovní.(Sděluje Dr. Jos. Kotek.)Vydá-li závodní správa rozkaz, že zaměstnanci, a tudíž i členové závodního výboru, nesmějí libovolně přecházeli bez svolení záv. správy z oddělení do oddělení, není tím zásadně členům záv. výboru bráněno ve výkonu jich funkce. To ovšem neznamená, že by vázanost člena záv. výboru na takové svolení správy závodu nemohla býti na závadu v určitých zvláštních případech nebo za zvláštních předpokladů řádnému výkonu funkce člena záv. výboru. Tuto závadu musil by ovšem záv. výbor ve své stížnosti blíže odůvodniti.Věc: Stížnost závodního výboru továrny „Matador“ v BratislavěPetržalce na rozhodnutí rozhodčí komise podle zákona o závodních výborech v Bratislavě ze dne 9. září 1927 č. RK 8/27/3.Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.Důvody: Dle správních spisů byl místopředseda závodního výboru J. K. během pracovní doby, kdy právě zametal dvůr závodu, požádán 72 jedním z dělníků, jenž pracoval v oddělení pneumatickém, aby zakročil proti neoprávněnému srážení se mzdy, jež v tomto oddělení každého pátku se provádí. Uvedený místopředseda zanechal ihned své práce a bez jakéhokoliv svolení neb hlášení odebral se ihned do pneumatického oddělení, kde přednesenou mu stížnost vyšetřoval, při čemž dostal se do kontroverse s inženýrem závodu. Vzhledem k tomu upozornila správa závodu zvláštním přípisem závodní výbor na to, „že není dovoleno dílnu během pracovní doby libovolně opouštěti, nýbrž že je povinností vyžádati si k tomu svolení představeného, a že při vstupu do jiného oddělení za účelem rozmluvy se zaměstnanci během pracovní doby je kromě toho nutno vyrozuměti dotyčného představeného oddělení případně místa“. Proti tomuto přípisu podal závodní výbor stížnost k rozhodčí komisi, uváděje, že zákazem vstupu do jiných oddělení omezována jsou práva členu závodního výboru.Rozhodčí komise nálezem ze dne 9. září 1927 č. RK 8/27/3 stížnost zamítla a v důvodech svého rozhodnutí uvedla, že stížnosti již proto nemohla vyhověti, poněvadž všeobecně, bez odvolání se na určitý případ, nelze vysloviti se o tom, kdy má závodní výbor právo odebrati se do jiného pracovního oddělení během pracovní doby za účelem výkonu své činnosti a kdy nikoliv. Musila proto rozhodčí komise posuzovati žádost závodního výboru pouze se zřetelem na udavší se případ, a tu třeba vytknouti, že i členové závodního výboru jsou při výkonu své funkce povinni zachovávali pořádkové předpisy závodní, a že proto, chtějí-li se vzdáliti ze svého oddělení, jsou povinni svoji žádost o svolení k tomu přednésti svému představenému a žádost o vstoupení do jiného oddělení představenému onoho oddělení. Teprve neobdrží-li žádaného povolení, mohou obrátiti se na rozhodčí komisi, jež od případu k případu rozhodne, byli-li členové závodního výboru odepřením svolení omezeni ve výkonu svých práv. V daném případě komise takového omezení neshledala, neboť místopředseda závodního výboru o svolení nežádal, a nebylo také třeba, aby během pracovní doby stížnosti dělnictva vyšetřoval, poněvadž věc, která již před týdny se udála, nemusila neprodleně býti vyšetřena během pracovní doby, zvláště když zákon ustanovuje, že závodní výbor má vykonávati svá práva tak, aby chod závodu' neutrpěl újmy. Obranu místopředsedy, že mimo pracovní dobu nemohl věc vyšetřiti, poněvadž on sám i dělníci ihned po práci odeberou se ke svým rodinám, nemohla rozhodčí komise uznati důvodnou, ježto úmyslem zákona bylo, aby během pracovní doby byly vyřizovány jen záležitosti skutečně neodkladné, které nutno vybaviti i v tom případě, kdyby chod závodu tím utrpěl újmu, jak tomu je v případě neodložitelných schůzí závodního výboru. O takový případ zde však nejde, neboť věc mohla býti vyšetřena dříve a mohla býti vyřízena mimo dobu pracovní. Zároveň poznamenala komise, že v tomto případě hrála nemalou roli okolnost, že závod opomenul dostatečným způsobem uveřejniti předpisy o potřebě svolení ku vzdálení se zaměstnance ze svého pracovního oddělení a vstoupení do oddělení jiného.Rozhoduje o stížnosti závodního výboru, podané do tohoto nálezu, neměl Nejvyšší správní soud podnětu, aby ex officio, zabýval se otázkou, zda rozhodčí komise po stránce procesní správně vyřešila petit na ni vznesený, ježto úkolem jeho jest pouze, aby přezkoumal výrok její tak, jak byl vydán, a jak stížností brán je v odpor.Podle toho vyslovila rozhodčí komise:1. že prohlášení správy závodní, jímž zápověď daná zaměstnancům závodu, aby nepřecházeli z jednoho pracovního oddělení do oddělení druhého bez svolení závodní správy, vztažena byla i na Členy závodního výboru, neodporuje zákonu, s tou výslovnou výhradou, že závodní správa nesmí členům závodního výboru odepřít svolení, kdyby tím bylo jim bráněno u výkonu jich funkce,2. že postup místopředsedy závodního výboru, který k tomuto sporu73 dal podnět, nebyl v mezích oprávnění členů závodního výboru příslušejících.Pokud jde o prvý výrok, uvážil soud, že člen závodního výboru nepřestává v této své funkci býti zaměstnancem závodu. Vztahují se proto všechny předpisy, které závodní správa s právním účinkem pro zaměstnance vydá, zásadně i na členy závodního výboru. Zákon o závodních výborech č. 330/1921 ostatně v § 3, odst. 2., i výslovně stanoví, že závodní výbor a jednotliví členové jeho mají vykonávati veškeré jim příslušející úkoly tak, aby chod závodu neutrpěl újmy. S druhé strany ovšem nesmí správa závodu dle § 22, odst. 2., zákona o závodních výborech č. 330 z r. 1921 omezovati členy závodního výboru v jejich činnosti jako členů závodního výboru. Avšak rozkaz závodní správy, podle něhož zaměstnanci nesmějí libovolně beze svolení závodní správy přecházeti z oddělení do oddělení, není zásadně způsobilý brániti členům závodního výboru ve výkonu jich funkce, a nelze tedy v naříkaném rozhodnutí shledati nezákonnost, zejména když závodní správa byla žalovanou rozhodčí komisí zároveň uznána za povinnou uděliti takovéto svolení vždycky", kdykoli k řádnému výkonu funkce člena závodního výboru je zapotřebí, aby člen závodního výboru přecházel z oddělení, jednoho do oddělení druhého. Že by v určitých zvláštních případech nebo za zvláštních předpokladů vázanost člena závodního výboru na takovéto svolen« sama o sobě bránila řádnému výkonu funkce Člena závodního výboru, stížnost netvrdí a také naříkané rozhodnutí výjimku takovou nevylučuje, nýbrž řeší uvedenou otázku právě jen po stránce zásadní. Nebylo proto třeba ba ani možno zkoumati, zda za určitých zvláštních předpokladů mohla by vázanost na řečené svolení státi v cestě výkonu práv člena závodního výboru.Za toho stavu věci nebylo možno výrok sub 1. uvedený uznati nezákonným.Výrokem sub 2 vytčeným bylo vysloveno, že místopředseda závodního výboru překročil meze svého oprávnění již tím, že beze svoleni správy závodní odebral se do jiného pracovního oddělení. Poněvadž jde tu jen o aplikaci zásady, která již svrchu uznána byla za správnou, na konkrétní případ, a stížnost zvláštních okolností, jež by výjimku z této zásady snad mohly odůvodniti, neuvádí, nemohl Nejvyšší správní soud ani tento výrok shledati nezákonným.Z důvodů těch musil Nejvyšší správní soud stížnost zamítnouti.(Nález Nejv. správ, soudu ze dne 7. listopadu 1928, č. 29769.)74