Výroční zpráva komise pro vystěhovalectví a kolonisaci za rok 1928.

(Dokončení.)
Ve dnech 20. a 21. září uspořádala komise dvě schůze v Bratislavě, a to z toho důvodu, aby informovala příslušné slovenské činitele o celkové situaci vystčhovaleckého hnuti u nás i o nynější organisaci vystěhovalecké péče, vyslechla jejich přání, návrhy a požadavky a informovala se na místě samém o slovenském vystěhovalectví a jeho příčinách. Schůzím předsedal úřadující místopředseda komise min. rada Dr. A. Boháč. Čestnými předsedy byli Dr. M. Bella, Dr. Ivan Dérer, Jan Drobný, Dr. Milan Ivanka, Pavel Macháček, Dr. Martin Mičura, Dr. Ludevít Okánik a Kornel Stodola. Prvního dne jednání přednesli členové komise referáty, ve kterých objasnili československý vystěhovalecký problém a dali řadu námětů k debatě, která se konala druhého dne jednání. Tyto referáty byly předem vytištěny a zájemnikům rozeslány.
V úvodním referáte zdůraznil odb. rada Dr. Zavřel důležitost a naléhavost vystěhovaleckého problému, který jest středem zájmu na mezinárodních konferencích, zabývajících se otázkami sociálními, národohospodářskými i politickými. Zmínil se o pojmu vystěhovalectví a kolonisace, o dějinách vystěhovalectví a jeho příčinách a o československé statistice vystěhovalecké. S vystěhovalectvím souvisí mnoho problémů rázu státoprávního, sociálního a národohospodářského, které jest povolána řešiti vystěhovalecká politika. V zájmu vystčhovaleckého státu a vystěhovalců samých jest nutná též politika kolonisační. Vystěhovalecké zákonodárství má především účel ochranný. Referent předvedl statistiku československého vystěhovalectví i jeho poválečný vývoj a zmínil se podrobně o jeho zákonné úpravě u nás, která má především ráz sociálně-ochranný. Se státními úřady vnitrozemskými spolupracují u nás dobrovolné organisace, zastupitelské úřady a krajanské organisace v cizině. Komise pro vystěhovalectví a kolonisaci byla zřízena z toho důvodu, že byla uznána nutnost řešiiti problém vystěhovalecký také se stránky hospodářské, národní a politické. Referent podal přehled výsledků činnosti komise a statistický přehled poválečného vystěhovalectví, poukázal na nutnost činnosti protiemigrační a na obtíže, spojené s prováděním aktivní politiky vystěhovalecké, zejména pokud se týče výběru vhodných zemí. U nás řeší jednotlivé úseky problému vznikající soukromé kolonisační společnosti a ministerstvo sociální péče svou činností informační, a důležitým činitelem bude též právě zakládaný československý ústav zahraniční. Zbývá ještě vykonati velikou řadu úkolů, z nichž referent uvádí přípravu vystěhovalců, organisaci vystěhovaleckého a kolonisačniho úvěru, opatřování úlev pro vystěhovalce a zřizování vystěhovaleckých
157 attachés. Ve vystěhovaleckých otázkách musí projeviti svůj zájem a svou účast celá naše veřejnost.
Předseda schůzí ministerský rada Dr. A. Boháč promluvil na thema „Otázka populační a vystěhovalectví“. Zmínil se o dějinách hnutí vystěhovaleokého a o jeho příčinách, které jsou v posledních dobách především hospodářské a sociální. Důsledkem dalekosáhlých pokroků v lékařství a v hygieně byl veliký vzrůst populace a objevila se otázka, jak zajistit! obživu přibývajícímu obyvatelstvu a jak zároveň zvýšiti životní úroveň všeho obyvatelstva. Jedním z důležitých činitelů v tomto směru stalo se vystěhovalectví, které nabylo velikých rozměrů. V československé republice nestačí země historické už ivi ti ze své půdy všechno obyvatelstvo a dáti prů. myslu potřebné suroviny. Vystěhovalectví v nich počalo již v létech třicátých minulého století a 'dosáhlo maxima v letech 1901—1910. Slovensko a Podkarpatská Rus mají daleko menší hustotu obyvatelstva a ráz zemědělský. Vystěhovalecké hnutí ze Slovenska počalo v letech sedmdesátých, brzy se však velmi rozšířilo a v některých krajích dosáhlo rozměrů téměř katastrofálních. V Podkarpatské Rusi počíná větší vystěhovalecké hnutí teprve po válce. Naprostá většina slovenských vystěhovalců odcházela do Spojených států severoamerických. Před válkou odcházelo z území nynější československé republiky každý rok přes 60.000 osob. Po válce nastala nová vlna vystěhovaleckého hnutí, které však již není volné, nýbrž je reglementováno přistěhovaleckými státy. Přirozený roční přírůstek obyvatelstva v ČSR činí 130 až 145000. Před válkou byly asi dvě třetiny tohoto přírůstku včleněny v hospodářství domácí, jedna třetina se stěhovala za hranice. V poslední době representují vystěhovalci jenom jednu šestinu přirozeného přírůstku obyvatelstva. Následkem omezujících předpisů amerických obrací se proud vystěhovalců zejména do Kanady, Argentiny, Francie a Německa. V Anglii a v Německu jest následkem vzrůstu populace chronická nezaměstnanost. Řešení problému v Evropě není stejné. Anglosaské národy stojí dnes na stanovisku Malthusově, Itálie si přeje naopak co největšího vzrůstu obyvatelstva a zvětšení svého koloniálního panství. Populační politika ostatních států evropských je mezi těmito dvěma krajnostmi. Všechna vhodná půda sice ještě není obsazena, ale mizí již poslední možnosti kompaktní kolonisace příslušníků téže národnosti. Ve své vlasti nemůžeme už mnoho kolonisovat, a rozvoji našeho průmyslu se staví v cestu hospodářský nacionalism druhých států. Klade se před nás vážná a nesnadná otázka, jak máme řešiti svůj problém populační, zda brzděním vzrůstu populace, či hledáním nových možností v krajích, které dosud volají po pilných rukách.
Odborový rada Dr. С. Horáček přednesl referát svůj a min. rady
Dr. H. Glasera o vystěhovalectví s hlediska průmyslu a obchodu. Vystěhovalectví průmyslového dělnictva nabývá většího rozsahu teprve v poslední době ostrého konkurenčního boje. Také z československé republiky odchází kvalifikované dělnictvo, které posiluje cizí konkurenci. Příklady loho vidíme v průmyslu sklářském, který vznikl za pomoci našich sklářů v Rumunsku, v Polsku, v Bulharsku a v Jugoslávii a byl posílen prací našich odborníků v Německu, v Maďarsku, v Belgii, ve Švédsku a ve Francii.
158 Podobný zjev vidíme v oboru plechových hudebních nástrojů a průmyslu labloneckého, v cukrovarnictví, v pivovarnictví, v textilnictví a krajkářství, re výrobě hraček a v drobném kovoprůmyslu. Toto vystěhovalectví znamená ztrátu národní i hospodářskou. Příčiny jeho jsou několikeré: Někdy odchází dělník do podniku, založeného v cizině naším kapitálem. Tu jest vystěhovalectví poměrně nejméně škodlivé, je však žádoucí vésti evidenci těchto vystěhovalců. Jindy odchází dělnictvo, u nás plně zaměstnané, z toho důvodu, že se mu v cizině nabízejí lepší podmínky. Tu by bylo záhodno, aby dělníkům byla zvýšena mzda v domácím podniku, ve kterém pracují, anebo aby jiné podniky téhož oboru dělníku nabídly stejné podmínky jako nabízí podnik cizí. Odchod kvalifikovaného dělnictva je někdy následkem koncentrace výroby. V tomto případě by měl ten podnikatel, který koncentraci provedl, zajistiti dělníkům jiné zaměstnání. Někdy má podnik provozovny ti nás i v cizině a posílá do ciziny dělnictvo z provozovny domácí. Také zde by měly býti hledány a odstraňovány příčiny. Nejčastějším zjevem však je odchod dělnictva pro nezaměstnanost, který působí škody jak našemu průmyslu, tak i dělnictvu samotnému, poněvadž dělníci často odcházejí bez náležitých informací. Pasové předpisy a podpory v nezaměstnanosti zde nestačí. Měl by býti nalezen způsob, jak odvrátiti naše specialisty od odchodu, aspoň v případech zvláště důležitých. Nejlepším .prostředkem protiemigračním jest zlepšení hospodářských poměrů, dobrá zaměstnanost průmyslu, stoupnutí životní míry, zvýšení spořivosti atd.
Jiného rázu je přechodné vystěhovalectví příslušníků stavu obchodního, které lze jenom vítati. Tito vystěhovalci mohou býti dobrými propagátory našeho zahraničního obchodu. Jenom by bylo třeba lépe jich využiti než dosud.
Vrch. min. komisař Dr. Šejcar referoval o zdravotní péči vystěhovalecké. Vystěhovalectví jest také problémem zdravotním a tak také na ně .pohlížejí státy přistěhovalecké. Důležitý jest výběr přistěhovaleckých zemi po stránce zdravotní, dobré podmínky dopravní a organisování .lékařské pomoci v cizině. V Československu byla zdravotní péče vystěhovalecká řešena s počátku opatřeními na pražských nádražích a v libeňské vystěhovalecké stanici, v roce 1921 zřízením zdravotní revisní stanice vystěhovalecké ve Svatobořicích, která však jest též jenom provisoriem. Vystěhovalecký pas dostane jenom ten žadatel, který předloží lékařské vysvědčení a nepřichází ze zamořených obcí. Vystěhovalci jsou podrobováni lékařské prohlídce před odjezdem do Svatobořic i ve svatobořické stanici samotné, kde se zjišťuje jejich zdravotní stav a způsobilost podle .přistěhovaleckých předpisů země, do které jedou. Ve stanici se provádí též desinfekce a očkováni, je tam nemocnice a karanténní oddělení. Lůžek je 110 pro muže, 128 pro ženy a 14 pro děti. Nemocní jsou vraceni zpět, anebo odkazováni do nejbližší veřejné nemocnice. Ministerstvo zdravotnictví usiluje o to, aby zdravotní péče o československé vystěhovalce byla co nejlépe vybudována u nás i v cizině.
Odborový rada Dr. L. Černocký promluvil o podloudném vystěhovalectví. Podloudné vystěhovalectví stihají státní orgány služby bezpečnostní, především policejní ředitelství v Praze, činnost jejich jest jednak
159 preventivní, jednak represivní. Úředníci pražského policejního ředitelství očekávají vystěhovalecké transporty v Libni, doprovázejí je a konají dozor ve vystěhovalecké stanici, jakož i na nádražích, ve vlacích i před konsulátv přistěhovaleckých státu. Dohlížejí na paroplavební společnosti, kontroluji směnárny a rozhovorem s vystčhovalci pátrají po příčinách vystěhovalectví a po vystěhovaleckých agentech. Dohlížejí též na transporty Vystěhovalci z cizích států. Navštěvují pohraniční stanice a místa, kde se provádí podloudné vystěhovalectví, sleduji inseráty v novinách a vedou zvláštní kartotéku a evidenci vystěhovaleckou, týkající se všech osob, které přicházejí ve styk s vystěhovalci, zvláště vystěhovaleckých agentů. Vystěhovalečtí podvodníci bývají často dobře organisováni a mají své pomocníky v různých zemích. Využívají každé příležitosti a poněvadž jejich obchod jest výnosný, nešetří penězi a dovedou si získati pomocníky i mezi úřednictvem, činnost policejních úřadů jest znesnadňována tou okolností, že vystěhovalci mají nedůvěru k úřadům а k úředním informacím a spíše věří osobám, které jim slibují umožniti odjezd do ciziny, zejména do Spojených států severoamerických. Bylo zjištěno, že českoslovenští vystěhovalci byli podvodníky poškozeni o více než 3000000 Kč. Policejní úředníci vylákané peníze ve mnoha případech zadrželi a poškozeným vrátili a konají tím velmi důležitou a .záslužnou práci. Bylo by si přáti, aby vystěhovalci ze Slovenska a z Podkarpatské Rusi věřili více informacím úředním a sami se nevydávali do rukou neznámých osob.
O zprostředkování práce a o vystěhovalectví se zřetelem na Slovensko promluvil vrchní odborový rada Dr. Rosenkranz. Zprostředkováním práce dá se vystěhovalectví do značné míry omeziti. Na příklad v Čechách je možno umístiti tři až čtyři tisíce zemědělských dělníků. V otázce zprostředkování míst spolupracuje s úřady Československý červený kříž a spolek svátého Rafaela. Úprava zprostředkování práce v Československu nevyhovuje dosud potřebě ani požadavkům, formulovaným na mezinárodní konferenci práce. Zprostředkovatelny práce v československé republice byly vybudovány na podkladě autonomním. V Čechách je organisace dobrá, je tam 247 okresních zprostředkovatelen práce, 5 zemských centrál a zemský ústřední úřad práce. Na Moravě je 28 okresních úřadů pro zprostředkování práce a zemský úřad práce — síť tato jest neúplná. Také ve Slezsku jest kromě zemského úřadu práce jenom několik málo zprostředkovatelen práce. Naprosto odlišná jest úprava zprostředkování práce na Slovensku. Zde není zprostředkování práce organisováno jednotně, nýbrž dělí se na živnostenské, hornické a obchodní a na zprostředkování práce pro sezónní zemědělské dělnictvo. V Bratislavě je zemský úřad práce, kterému jest podřízeno jenom 10 zprostředkovatelen. Velmi mnoho mohou zde vykonati autonomní činitelé. Dobře organisované zprostředkování práce může míti dobré účinky protiemigrační a zabrání odchodu mnohých našich lidí. Musí však býti jednotně organisováno, a to na podkladě veřejnoprávním.
Vrchní zemědělský komisař Fr Žák referoval o zprostředkování práce slovenskému zemědělskému dělnictvu. Velikou část slovenského národa tvoří zemědělské dělnictvo, které se dělí na stálé (deputátníky), sezónní a nádeníky. Všechny tyto kategorie vznikly již dávno před válkou
160 následkem zproletarisování rolnictva a nerovnoměrného rozdělení orné půdy. Nejlepší a nejúrodnější půda ve slovenských rovinách a údolích patřila malému počtu velkých zemědělců, ostatní půda byla rozdrobena a nestačila uživiti četné obyvatelstvo. Předpisy o ochraně zemědělského dělnictva nebyly prováděny a toto dělnictvo žilo v poměrech velini špatných, zejména dělnictvo sezónní. Následkem toho chudý zemědělský lid utíkal do Ameriky. Po převratu se ihned započalo s odstraňováním hlavních závad. Byl zřízen slovenský úřad práce pro zemědělské dělnictvo v Bratislavě a župní úřady práce pro zemědělské dělnictvo, které se snažily umístiti dělnictvo doma. Poněvadž to však nebylo možné, umisťuje slovenský úřad práce skupiny sezónního dělnictva v Čechách, na 'Moravě a ve Slezsku prostřednictvím zemských úřadů práce v Praze, v Brně a v Opavě, jakož i v Jugoslávii, v Rakousku, ve Francii a v Německu. S těmito státy byly uzavřeny resortní dohody, zaručující dělnictvu příznivé podmínky, paritu s domácím dělnictvem a ochranu. Od r. 1919 do 15. května 1928 byla takto opatřena práce pro 612.264 sezónních zemědělských dělníků slovenských. Pro dělníky, odjíždějící do ciziny, byly vydány slovníčky a příručky. V roce 1927 počal Slovenský úřad práce umisťovati ve Francii zemědělské rodiny na t. zv. dílčí kolonát, při kterém se dělí s vlastníkem o výnos hospodářství. Tímto způsobem byla veškerému sezónnímu dělnictvu zemědělskému opatřena práce a jenom mzdy dělníků, umístěných v Rakousku, ve Francii a v Německu, representují v posledních létech průměrnou částku 28 mil. Kč. Slovenský úřad práce kontroluje zaměstnavatele, i v cizině, zda plní podmínky smluvní. Tyto sezónní práce v cizině rozšířily též obzor dělnictva a i jinak mu velmi prospěly. Úřad se snažil také umisťovati slovenské dělníky jako čeleď u rolníků v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, kde se mohou naučiti intensivnímu hospodaření, avšak tato akce naráží dosud na různé překážky. Přes to, že byla provedena pozemková reforma i jiné akce, směřující k povznesení zemědělství, počet sezónních vystěhovalců se nezmenšuje a patrně.se ani v daleké budoucnosti nezmenší. Příčinou toho je hlavně velká populace, zlozvyk drobiti pozemky mezi děti a tradice odcházeti na práce tam, kde je větší mzda.
Odborový rada S. E. Klíma promluvil na thema ,,Naši zahraniční krajané“. Již v XVII. století měl český nároď silnou emigraci náboženskou no Německa, Polska i jinam, v XVIII. století do okolí Berlína a do Pruského Slezska. Také Slováci se stěhovati do jižních Uher ze stejných příčin. V poslední době jsou příčiny vystěhovalectví rázu hospodářského a cílem jeho jsou hlavně Spojené státy. Dnes žije za hranicemi 2200000 Čechů a Slováků. Před válkou byli jedinými našimi representanty a jejich význam se ukázal nejlépe za světové války, ve které se účastnili zahraničního odboje aktivně a zejména též finanční pomocí. I po dosažení samostatnosti zůstávají zahraniční krajané našimi representanty před světem, ovšem vedle zastupitelských úřadů. Jejich osud nám nesmí býti lhostejným, musíme se snažiti udržovati s nimi styky co nejživější jak po stránce národní a kulturní, tak i po stránce hospodářské. Zahraniční krajané mohou býti konsumenty i propagátory našeho zboží v cizině a 'dodavateli některých surovin a mohou pomáhati novým našim vystěhovalcům, kteří by měli odcházeti
161 právě do těch míst, k'de jsou již krajané usazeni. Jest třeba vitati zřízení Československého ústavu zahraničního, který má v tomto směru pracovati. V Evropě je nejvíce krajanů v Rakousku, v Maďarsku, v Jugoslávii, v Polsku. v Rumunsku, v Německu, ve Francii a v Rusku. Celkem jč v Evropě 816 čsl. zahraničních spolků, 121 československých škol a 22 zahraničních čsl. časopisů. Nejvetší část zahraničních krajanů je ovšem ve Spojených státech, které zaujímají zvláštní místo. Tamní krajanské organisace čítají mnoho tisíc členů a československých časopisů tam vychází 122.
O školských a kulturních potřebách československých v cizině referoval odb. rada J. Inderka. Otázka našich zahraničních kolonií je jedním z životních zájmů našeho národa a státu, avšak zájem o ně je u nás dosud nepatrný a spíše klesá. Tím méně je postaráno o školské a kulturní potřeby krajanů, ačkoliv se této povinnosti vyhnouti nemůžeme. Ochrana menšin je upravena mezinárodními smlouvami a konvencemi, které však naprosto nestačí. Potřebujeme přátelské dohody s jednotlivými státy, kde žijí naše kolonie, jimiž bychom si zajistili stálý vliv na život a rozvoj těchto kolonií. Ani to však nestačí, zejména když většina států se snaží menšiny asimilovati; musíme uplatňovati též prostředky své národní svépomoci. S hlediska celkového našeho problému vystčhovaleckého musíme především poučovati lid o škodlivosti vystěhovalectví, zejména ve střediscích vystěhovaleckého hnutí, vystěhovalce musíme dirigovati do vhodných míst a poučovati je o jejich nové vlasti a zejména též o československých koloniích, a to přehlednými brožurkami o všech jednotlivých zemích. Snahou naší musí býti předem vystěhovalce připraviti na poměry v zemi přistěhovalecké a připoutati ho k tamní československé kolonii. V oboru péče školské a krajanské jest třeba vytvořiti v cizině vhodné prostředí, povznášeti kulturní i mravní úroveň krajanů a starati se o výchovu krajanského dorostu. V tomto směru scházejí 'dosud ve většině krajanských kolonií ústřední krajanské organisace, národní domy, školy a kursy. Rádně vybudované středisko kiajanské má nejenom veliký význam sociální a hospodářský, nýbrž i význam mravní, může býti ohniskem národního života a může přispčti k utvoření krajanských organisací, k uvědomění krajanů a ke vzrůstu jejich vážnosti a vlivu v cizím prostředí. Národní domy, jakožto střediska krajanského života, mají nás důstojně representovati před cizinou a mohou posloužit’, nám i krajanům. Zároveň musí býti budováno naše zahraniční školství. Je faktem, že všude tam, kde se nám podařilo vybu'dovati řádné školy, jsme na postupu, a naopak. Potřebujeme ústřední časopis pro zahraniční menšiny a v některých zemích nemáme dosud místní časopisy, určené pro krajany. Odbírání těchto místních časopisů by mělo býti stanoveno povinným pro vystěhovalce, kteří do příslušné země nově odcházejí. Nutná je též systematická krajanská výchova lidová a výchova dorostu řemeslnického, rolnického, dělnického a intelektuálního. Nesmí se zapominati také na náboženské potřeby krajanů. Kromě zahraničního ústavu, kterého jest velmi zapotřebí, měli bychom miti aspoň jednu obecnou a měšťanskou školu pro děti zahraničních krajanů, která bude miti význam národní i sociální. V přítomné době jest nejnaléhavějším úkolem zříditi krajanská střediska a školy, organisovati lidovou výchovu a zříditi tuto
162 obecnou a měšťanskou školu. Práce tato není marná, jak nás o tom přesvědčuje zkušenost. Ovšem úřady a zahraniční ústav nestačí. Jest třeba více podporovati také naše osvědčené korporace, jako jsou spolek „Komenský“ a „Ústřední Matice školská“, a zřizovati korporace, které by se staraly 0 školské a kulturní potřeby krajanů v jednotlivých krajanských koloniích, zejména též ve státech sousedních. Potřebujeme více neúřední, soukromé péče krajanské, pochopení a účasti celé naší veřejnosti.
O československém ústavu zahraničním referoval ředitel V. Tlapák. Myšlenku zříditi tento ústav vyvolala potřeba organisovati styky krajanů s vlastí, vzbuditi o ně zájem a využiti zahraničních kolonií také po stránce hospodářské. Ostatně již krajané sami i naše národní organisace volali již dávno po jeho zřízení. Podle návrhu stanov, vypracovaného přípravným výborem, jest účelem ústavu vésti evidenci krajanů, organisovati jejich styky s vlastí, působiti k jejich národnímu, hospodářskému, kulturnímu a mravnímu povznesení, využiti jich ku prospěchu vlasti a spolupracoval k uspokojivému vyřešení československého problému vystěhovaleckého a kolonisačního. K tiosazeni těchto cílů může ústav činiti všechna vhodná opatření. Ústav bude zřízen na podkladě spolkovém, bude miti členy činné, přispívající, dopisující, zakládající a čestné. V čele ústavu bude valná hromada, správní výbor a představenstvo. Předsedu ústavu schvaluje ministr sociální péče. V představenstvu i ve správním výboru budou kromě Členů, volených valnou hromadou, také zástupcové úřadů, na věci nejvíce interesovaných. Úkoly ústavu budou se týkati především péče krajanské. Ústav bu'de studovati život krajanských kolonií, shromáždí museum zahraničních krajanů, bude organisovati osobní, literární a kulturní styky s nimi a bude tak doplňovati činnost krajanských i národních organisací, v těchto směrech již pracujících. V oboru péče vystěhovalecké bude studovati poměry v cizině, informovati a dirigovati nově odcházející vystěhovalce a využívati při tom existence krajanských kolonií. Zároveň bude pracovati ve smyslu protiemigračním a bude též říditi reemigraci. V oboru péče hospodářské bucje prostřednictvím zahraničních krajanů pracovati k posílení našeho zahraničního obchodu a bude organisovati studium a praxi našich lidí v cizině a dětí krajanů ve vlasti. Ústav bude doplňovati činnost úřední 1 dobrovolnou, která se v těchto směrech již koná, a bude pracovati v souhlase s vládní politikou vystěhovaleckou. Aby splnil své veliké úkoly, bude potřebovati porozumění, spolupráce i finanční podpory od členstva, zahraničních krajanů, státu a celé naší veřejnosti.
Referát o dobrovolných organisacích a spolcích v ČSR, pečujících o vystěhovalce, přednesl vrch. min. komisař Dr. Brandejs. Od samých počátků pečuje o československé vystěhovalce Československý červený kříž, a to jak v Praze, tak především také na Slovensku. Spravuje vystěhovaleckou stanici v Praze-Libni, věnuje se individuální péči o vystěhovalce, zejména o osoby nezletilé a o rozdělené rodiny, rozšiřuje případné letáčky, vychovává sociální pracovníky, organisuje sociální a zldravotní péči o zahraniční krajany, využívaje své mezinárodní organisace, a uplatňuje se též při mezinárodním řešení vystěhovalecké otázky. Od začátku pracovala pro vystěhovalce též československá Y. W. C. A., zejména v libeňské
163 stanici, kde byla její vystěhovalecká sekretářka. Před zřízením vystěhovalecké komise organisovala porady o vystěhovaleckých otázkách. Dnes se věnuje hlavně drobné práci, využívajíc své mezinárodní organisace. československá odbočka. Mezinárodní péče o vystěhovalce pečuje o vystéhovalce během cesty i v cizině, řeší zejména případy, vyvolávané roztržením rodin, a šíří porozumění pro vystčhovalecké a sociální otázky. V roce 1927 zřízený spolek svátého Rafaela pracuje hlavně na Slovensku ve směru informačním a ochranném, stará se o duchovní potřeby vystěhovalém a navazuje styky se zahraničními spolky stejného jména. Také posílá zahraničním krajanům vhodnou četbu. Kostnická Jednota organisovala návrat českých exulantů ze Střelínska, z Horního Slezska, z polského Zelová, z Volyně a z Ukrajiny a starala se o jejich usazení ve vlasti pomocí pozemkového úřadu. Udržuje ,styky se zahraničními menšinami ve Slezsku, v Polsku, v Rumunsku a v Jugoslávii, organisovala pomoc hladovějícím krajanům na Rusi a prostřednictvím svého tisku navazuje styky s cizinou. Národní rada československá sleduje život zahraničních krajanů, vydává pro ně časopis „Naše zahraničí“, organizuje knižní akce pro krajany a konference rázu odborného, společenského i representačního. Sdružení čsl. zahraničních spolků v Praze vydává pro krajany časopis „Vystěhovalec“ a „Heimatsbote“, propaguje zakládání krajanských spolků a pracuje v duchu sociálním. Provedlo pomocnou akci pro Čechoslováky v Německu, stará se o prázdninové zájezdy dětí do vlasti, zřizuje knihovny v cizině, vydalo příručku Čechoslováků v cizině, chce vybudovati v ČSR zotavovnu pro zahraniční krajany a organisovati péči o repatrianty. Pořádá přednášky a sjezdy zástupců čsl. spolků v cizině a tlumočí jejich požadavky úřadům. Zemědělská Jednota si všímá národních a kulturních potřeb zahraničních krajanů z řad zemědělců, pomáhá jim budovati zemědělské školství a věnuje jim přílohu svého deníku. Jednota čsl. spolků v cizině vydává časopis „Emigrant“. Emigrační ústav M. A. P. spolupracuje při řešení vystěhovalecké otázky a pořádá přednášky o přistěhovaleckých zemích i o otázkách teoretického rázu. Vydává časopis „československá emigrace“, jakož i publikace o vvstěhovaleckém problému, o Brasilii, o Rusku a pod. Ústav má zástupce v komisi pro vystěhovalectví a kolonisaci a spolupracuje s dobrovolnými organisacemi pro péči o vystéhovalce. Všímá si vnitřní kolon i sa ce a navazuje styky s podobnými ústavy v cizině, zejména slovanskými. Má odbornou knihovnu.
O vyhlídkách pro československé vystéhovalce v cizině referoval komisař Dr. J. Žilka. Vyhlídky tyto se po válce zhoršily, poněvadž některé přistěhovalecké státy se vystěhovalcům uzavírají, a zvýšilo se též nebezpečí asimilace. Hlavní proud našich zemědělců odchází do Kanady, Argentiny, Spojených států a Francie. V britských dominiích je k samostatnému hospodaření zapotřebí značné částky peněžité a je tam velké nebezpečí asimilace. V zemích Jižní Ameriky, která se stává střediskem zájmu zemí vystěhovaleckých, jsou vyhlídky pro organisovanou hromadnou kolonisaci za účasti československého kapitálu. Nebezpečí asimilace je zde menší, někde vůbec žádné. Za výhodných podmínek jsou umisťovány naše zemědělské
164 rodiny ve Francii. Pro organisovanou hromadnou kolonisaci by se hodily některé kraje portugalské Angoly. Do budoucna se upínají největší naděje k Rusku, které se zdá býti pro naše kolonisty nejvhodnějším z důvodů hospodářských i národních. Zemědělští dělníci nacházejí zaměstnání v zemích českých, v Rakousku, v Německu a ve Francii, kde jsou dosti dobré výdělkové a pracovní podmínky, a stěhují se hlavně do Kanady a do Argentiny, kde se mohou též ipo delší 'době osamostatniti. Samostatní podnikatelé s kapitálem a s jazykovými znalostmi mají značné možnosti, zejména v Jižní Americe. Řemeslníci se mohou uchytiti, zejména v Jižní Americe, částečně též ve Francouzské Severní Africe, v Turecku a v Albánii, nesnadněji v britských dominiích. Zaměstnanci v průmyslu jsou umisťováni našimi úřady v dohodě s příslušnými úřady zemí přistěhovaleckých ve Francii a v Německu. V ostatní cizině jsou jejich vyhlídky menší než vyhlídky řemeslníků, poněvadž průmysl není dosti vyvinutý, anebo má pracovníků dostatek. Nepříznivé jsou vyhlídky pro obyčejné dělníky, poněvadž jejich výdělky jsou malé a pracovní poměry v zámořské cizině obyčejně nepříznivé. Ojediněle se vyskytují vyhlídky pro lékaře a jiné inteligenty. V Kanadě, v Jižní Americe, v Austrálii, na Novém Zealandu a v Německu jsou dobré vyhlídky pro služebné a kuchařky. Celkem je možno říci, že se zhoršují vyhlídky pro individuální neorganisované vystěhovalectví a jeví se proto potřeba vystěhovalce dobře ínformovati a připraviti a především organisovati a usazovati v kompaktních koloniích za pomoci československého kapitálu a zahraničních krajanů.
Debaty o těchto referátech se účastnili Dr. Milan Ivanka, senátor Kornel Stodola, Dr. Emil Stodola, Miloš Gašparec, Dr. Imrich Karvaš, Miloš Rumann, Andrej Mihal, Dr. Belo Kováč, Koloman Neumann, Jan Robl, Rudo Čavojský, Ivan Daxner, Kliment Šantrůček, instruktor Václav Suchý a gen. konsul Dr. Antonín Sum. Za čestné předsednictvo učinili projevy senátor Kornel Stodola a Dr. Methoděj Bella. Účastníci debaty přednesli tyto návrhy a požadavky: Nejúčinnějším prostředkem protiemigračním jest konsolidace a zintensivnění domácího hospodářského života. Zmenšení vystěhovalectví, které jest jedním z hlavních problémů Slovenska a Podkarpatské Rusi, se dosáhne zvýšením výroby a péčí o větší odbytiště. Specielně na Slovensku jest třeba odstranit» disparitu výroby přiměřenou politikou investiční a průmyslovou. Slovensko nutně potřebuje některých drah a příznivější tarifní politiky železniční. Slovenské zemědělství nestačí uživiti rostoucí obyvatelstvo, proto nesmí býti slovenský průmysl rušen, nýbrž zachován, a za průmysl zaniklý musí býti zakládán průmysl náhradní. V hornatých krajích musí býti podporován průmysl dřevařský, zejména též lesními investicemi. Investic potřebuje též průmysl báňský, hutní a naftový. Dobrým náhradním průmyslem v dobách krisí může býti průmysl domácký, který proto zasluhuje ještě větší podpory se strany úřadů a zejména se strany obchodníků, kteří dosud dávají přednost výrobkům cizím. V dobách krisí mají býti průmyslníkům a živnostníkům poskytovány daňové úlevy a jiné zvláštní výhody, anebo jim má býti umožňována jiná výroba. Má býti pečováno o to, aby
165 se od nás nevyvážely nezpracované suroviny a polotovary a nedovážely < k nám produkty, které můžeme vyráběti sami. Družstevnictví má býti pro pagováno a podporováno. Slovensko nutně potřebuje některých státníci' staveb a levného úvěru pro stavby soukromé, elektrisace, výstavby přístavu a nádraží, zavedení motorové dopravy, stavby poštovních budov a telegrai nich spojení, silnic, zemského výstaviště, technologického obchodního musea, bursy efektů, ústavu pro volbu povolání, odborného školství pru myslového a živnostenského, a j. Slovenský východ potřebuje prací regu lačních, melioračních a vodních. Na Podkarpatské Rusi jest třeba zřídit státní banku pro poskytování levného úvěru. Mělo by býti pečováno o umisťování průmyslového dělnictva v dobách krisí a naši odborní dělníci v cizině by měli býti vedeni v evidenci a podle možnosti umisťováni u nás V dobách průmyslových krisí by měla býti usnadňována změna povolám poskytováním dispensí od průkazu způsobilosti absolventům kursů, za tím účelem uspořádaných. Data o zaměstnanosti by měla býti zpracována, na základě nich by měly býti vypracovány posudky o vyhlídkách v jednotlivých povoláních a dány k disposici školám, úřadům a příslušným organisacím odborovým i humanitním. Zprostředkování práce není dostatečně vybudováno. Jest třeba novelisovati nynější zákon. Dokud nebudou zřízeny odborné zprostředkovatelny práce, měly by jejich funkci zastávati na Slovensku okresní úřady, které musí býti vybaveny příručkami a časopisy. Informace o trhu práce mají býti více publikovány, zejména též v dělnických časopisech.
Slovenské zemědělství je dosud do značné míry primitivní. Musí býti proto propagováno a podporováno intensivní hospodaření vysíláním odborných učitelů a zakládáním vzorných statků. Na Slovensku čekají na rozdělení ještě statisíce hektarů velkostatkářské půdy. Aby bylo zamezeno přílišné drobení zemědělských usedlostí, měl by býti vytvořen rolnický nedíl ve výměře 10 jiter, pod kteroužto výměru by usedlost nesměla býti dále dělena. Výživu většího počtu zemědělského obyvatelstva zajisti specialisace zemědělské výroby, zejména znovuzavedení pěstování bource morušového na Slovensku. Pro vracející se zemědělské sezónní dělníky jest třeba zříditi v Bratislavě anebo v žilině útulek.
Stejně jako chodí čeští pracovníci na Slovensko, musí býti umožněn odchod slovenským pracovníkům a inteligentům do zemí českých. Jest třeba zjistiti kraje, zamořené vystěhovalectvím, zdokonaliti lidové školství a konati mezi lidem výchovnou práci, což zabrání vystěhovalectví nerozvážnému a zbytečnému. Informační služba vystěhovalecká musí býti vybudována ve střediscích vystěhovaleckého hnutí i v cizině a musí pracovati zároveň ve smyslu protiemigračním. Ve směru záměrné politiky vystěhovalecké jest třeba pracovati positivně přípravou vystěhovalců, jejich organisací a hromadnou kolonisaci na vhodných místech v ciziněa vybudovati také úvěrní organisaci pro poskytování vystěhovaleckého a kolonisačního úvěru. Potřebujeme vystěhovaleckou a zdravotní stanici, která by vyhovovala všem požadavkům a ze které by si vystěhovalci odnášeli příznivé dojmy při odchodu z vlasti. Naši intelektuálové by měli býti vedeni v patrnosti a vychováváni na vůdce a organisátory zahraničních kolonií. Také by jim měla býti poskytována
166 stipendia na studijní a informační cesty do vlasti. Reemigraci zahraničních krajanů jest třeba organisovati a usnadniti, poněvadž jest žádoucí jak s hlediska hospodářského, tak i s hlediska národního.
Také bylo vysloveno přání, aby referáty, přednesené členy komise,, byly vydány tiskem, aby se komise sešla později znovu na Slovensku a projednala tam některé konkrétní otázky, týkající se slovenského vystěhovalectví, a aby pražské úřady i jiní činitelé sami ze své vlastní iniciativy pomáhali slovenským podnikům a slovenskému lidu, který dosud nemá dostatek vůdců a zastanců a často pro svou neznalost a neinformovanost nevyužije možností, které mu dávají republikánské zákony. Referáty členů komise, v Bratislavě přednesené, budou vydány koncem roku 1928 péčí Sociálního ústavu československé republiky v jedné publikaci.
Komise jednala ve svých pozdějších schůzích o požadavcích, přednesených slovenskými účastníky debaty v Bratislavě, rozeslala protokol o bratislavské schůzi, obsahující podrobnou zprávu o všech těchto požadavcích, příslušným úřadům a vyžádala si od nich dobré zdání a vyjádřeni, zda a do jaké míry jsou tyto požadavky proveditelné. Bude se snažiti, aby tyto slovenské požadavky byly vyřešeny, a pokud jsou oprávněny, byly také podle možnosti splněny. Požádala krajinský úřad pro Slovensko v Bratislavě, aby navrhl osobu, která je informována o slovenském vystěhovalectví a o otázkách s ním souvisejících a mohla by se účastniti schůzí komise v Praze.
Nejbližším úkolem komise bude právě s hlediska těchto zkušeností o příčinách slovenského vystěhovalectví, získaných během bratislavských porad, organisovati akci protiemigrační, jejímž cílem bude podle možnosti odstraniti všechny příčiny, které k vystěhovalectví vedou, odstraniti vystěhovalectví zbytečné, nerozvážné a škodlivé a hledati cesty, které vedou k postupnému uskutečnění tohoto nesnadného úkolu. Poněvadž pak se situace stále mění, bude komise studovati tyto otázky i nadále, zejména též se zřetelem na Podkarpatskou Rus. Druhým neméně důležitým a naléhavým úkolem bude praeovati ve smyslu positivní vystěhovalecké politiky ve prospěch československých vystěhovalců a zahraničních krajanů a pro jejich zachování pro národ a stát, а k náležitému vybudování právě utvořeného československého ústavu zahraničního.

Dodatek

.
Komisi byly v roce 1928 předloženy tyto písemné referáty:
Ministerský rada Dr. Boháč: Otázka populační a vystěhovalectví.
Ministerský rada Dr. Glaser a odborový rada Dr. Horáček: Vystěhovalectví s hlediska průmyslu a obchodu.
Ministerský rada Dr. Sum a odb. rada Dr. Zavřel: Zpráva o mezinárodní konferenci pro vystěhovalectví a přistěhovalectví v Habaně.
Vrchní odborový rada Dr. Černocký: Podloudné vystěhovalectví.
Vrchní odborový rada Dr. Rosenkranz: Zprostředkování práce a vystěhovalectví se zřetelem na Slovensko.
167 Odborový rada· J. Inderka: Národní domy v cizině. — Školské a kulturní potřeby československé v cizině.
Odborový rada St. Klíma: Naši zahraniční krajané.
Odborový rada Dr. Zavřel: Vystěhovalectví.
Vrchní ministerský komisař Dr. Brandejs: Dobrovolné organísace a spolky v ČSR, pečující o vystéhovalce.
Vrchní ministerský komisař Dr. Švejcar: Zdravotní péče vystëhovalecká.
Vrchní zemědělský komisař Fr. Žák: Zprostředkování práce slovenskému zemědělskému dělnictvu se zvláštním zřetelem na vystěhovalectví a slovenské zemědělství.
Ministerský komisař Dr. žilka: Vyhlídky pro československé vystěhovalce v cizině. — Zpráva o poradě o slovenském vystěhovalectví.
Ředitel V. Tlapák: československý ústav zahraniční.
168

Citace:

Výroční zpráva komise pro vystěhovalectví a kolonisaci za rok 1928. Sociální revue. Věstník Ministerstva sociální péče. Praha: Ministerstvo sociální péče, 1929, svazek/ročník 10, s. 54-59, 175-186.