Sociální revue. Věstník Ministerstva sociální péče, 10 (1929). Praha: Ministerstvo sociální péče, 609 s.
Authors:
= Sociální revue, 10 (1929)
PDF

Nemocenské, invalidní a starobní pojištění.


(Sděluje Dr. J. Lašťovka.)
Řízení. — O stížnosti, kterou podala do rozhodnutí (ministerstva sociální péče) Nemocenská pojišťovna soukromých úředníků a zřízenců
182 v Praze, uvážil nejvyšší správní soud toto: Správní úřady řešily otázku, zaměstnavatelkou na spor vznesenou, zdali Nemocenská pokladna soukromých úředníků a zřízenců v Praze byla příslušná k náhradnímu pojištění Františka Pastyříka po rozumu §§ 11 a 13 nemocenského zákona ze dne 30. března 1888, č. 33 ř. z., otázku to, na jejímž zodpovědění byl závislý další výrok úřadu o povinnosti zaměstnavatele k doplacení nemocenských pojistných příspěvků okresní nemocenské pokladně. Obsahuje tudíž naříkané rozhodnutí výroky dva, jednak, že nebyla Nemocenská pokladna soukromých úředníků a zřízenců, pokud se týká Františka Pastyříka, pokladnou oprávněnou podle § 11, jednak, že zaměstnavatel jest povinen zaplatiti okresní nemocenské pokladně pojistné příspěvky za jmenovaného i za dobu, po kterou byl nezákonně odhlášen. Oba tyto výroky pocházejí od kompetentního úřadu (§§ 19, 41, 66 a 70 n. z.) a jsou proto schopny právní moci. K vývodům odvodního spisu žalovaného úřadu, že naříkaným rozhodnutím není nikterak rozsudečně zasaženo do právní sféry stěžovatelčiny, ježto pojištění zmíněného zaměstnance u ní zůstalo nedotčeno, poněvadž zákon nebrání duplicitě nemocenského pojištění, stačí podotknouti, že v daném případě šlo o otázku náhradního pojištění u pomocné pokladny ve smyslu §§ 11 a 13 n. z., a tím, že přípustnost tohoto pojištění byla úřadem popřena, bylo zajisté zasaženo do právní sféry této pomocné pokladny, staloť se pojištění u ní pro zaměstnavatele bezcenným, neliberujíc jej od povinného pojištění u okresní nemocenské pokladny, nehledíc ani k tomu. že nelze vylučovati možnost uplatňování kondikčních nároků vůči stěžující si pokladně. Ačkoli tedy v řízení správním bylo rozhodováno o právech Nemocenské pokladny soukromých úředníků a zřízenců v Praze, t, j. o tom, je-li oprávněna zmíněné zaměstnance pro případ nemoci náhradně pojistiti, takže jí příslušelo v řízení tom postavení strany, bylo administrativní řízení provedeno bez její účasti a nebyla o rozhodnutí I. a II. stolice vůbec vyrozuměna. V tomto opomenutí správních úřadů spatřovati jest zajisté vadu řízení. Zrušení naříkaného rozhodnutí pro vady řízení může však nejvyšší správní soud vyslovili pouze tenkráte, jde-li o vadu podstatnou, t. j. takovou, která je způsobilá ztížiti obranu stěžující si strany nebo jinak zasáhnouti v její práva. Stížnost jen všeobecně vytýká, že řízení správní, ač měla velice vážné námitky, bylo provedeno bez její účasti, nepopírá však správnost skutkových premis naříkaného rozhodnutí, zejména neuvádí, jaké návrhy a důkazy by byla v řízení uvedla, neuvádí vůbec, proč by v daném případě nedostatek jejího slyšení a vyrozumění mohl tvořili podstatnou vadu řízení a proč tedy má za to. že nedostatek ten její obranu ztížil. Jen v tom případě, kdyby stížnost uváděla, proč neúčastí stěžovatelky při administrativním řízení jí vznikla nějaká újma na právech, mohl by nejvyšší správní soud posouditi, zda zmíněný nedostatek řízení jest vadou podstatnou. Toho však stížnost neučinila, nemohl proto nejvyšší správní soud výtce vadnosti řízení přiznati oprávněnost. Důsledkem toho bylo stížnost, jež jiných námitek neuplatňuje, zamítnouti jako bezdůvodnou.
(Nález Nejv. správního soudu ze dne 26. listopadu 1928, č. 23456/27.)
12 183
Citace:
Řízení.. Sociální revue. Věstník Ministerstva sociální péče. Praha: Ministerstvo sociální péče, 1929, svazek/ročník 10, s. 200-201.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).