Názoru nejvyššího správního soudu o t. zv. faktickém pojištění lze použíti i za platnosti zákona č. 221/1924 Sb. z. a n.

Stížnost dle svého znění má zřejmě na mysli judikaturu tohoto soudu, v níž došla výrazu právní zásada, že pojistný poměr se všemi důsledky obligatorního pojištění podle nemocenského zákona zakládá se také tím, když zaměstnavatel svého zaměstnance u okresní nemocenské pokladny — byť i v nesprávném domnění, že dle zákona je k pojištění povinen — k nemocenskému pojištění přihlásil a pokladna přihlášku vzala na vědomí (srovnej Вoh. A. 2981/24, 4757/25, 4977/25). Tato právní zásada byla sice vyslovena za platnosti nemocenského zákona ze dne 30. března 1888, č. 33 ř. z. а k jeho výkladu, kdežto dnešní spor jest posouditi podle zákona o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří z 9. října 1924, č. 221 Sb. z. a n., než oba tyto zákony neliší se v právních pojmech, pokud zde přicházejí v úvahu, a zákon č. 221/24 nemá ustanovení, jež by tomu bránilo, aby právního výkladu, uvedeného v citovaných nálezech, bylo použito plně i na pojištění podle tohoto zákona.
(Nález nejv. správ. soudu ze dne 7. května 1929, č. 9307/29.)

Citace:

Názoru nejvyššího správního soudu o t. zv. faktickém pojištění lze použíti i za platnosti zákona č. 221/1924 Sb. z. a n.. Sociální revue. Věstník Ministerstva sociální péče. Praha: Ministerstvo sociální péče, 1929, svazek/ročník 10, s. 507-507.